Editorial

Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,

druhé číslo roku 2017 přináší příspěvky zaměřené na hudbu konce 19. a 20. století.  Tvůrci textů jsou jednak doktorandi Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění – Martin Ožvold a Alexander Döme, ale svou studii poskytnul i specialista na interpretaci a výzkum klavírního díla A. N. Skrjabina Marek Keprt, odborný asistent Filozofické fakulty Univerzity Palackého, a student doktorského programu na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity Ondřej Jurásek. Na odborná pojednání pak rozborem interpretační problematiky navazuje text habilitační přednášky Evy Dřízgové, pedagožky Fakulty umění Ostravské univerzity. Součástí čísla je i zajímavý rozhovor s absolventem HF JAMU, uměleckým ředitelem a dramaturgem Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci Karlem Martínkem.

I druhé číslo roku 2017 se tak snaží přidržet koncepce, kterou si dal časopis JAMUsica od svého počátku do vínku, a sice jedinečného propojení uměleckého a teoretického pohledu na hudbu a vše co s ní v nejrůznějších rovinách souvisí.

                                                                                                              Mgr. Petr Lyko, Ph.D.
proděkan pro vědu výzkum a dislokace

Koncepty priestoru v súčasnej elektroakustickej hudbe a zvukových umeniach

Martin Ožvold

Priestor je nepochybne jedno z najkomplikovanejších slov v našom jazyku. Snaha o naplnenie jeho významu a pochopenie samotného fenoménu je jednou zo základných kategórií zamestnávajúcich ľudskú myseľ v súvislostiach s celou radou činností. Či už tieto činnosti majú charakter tých najjednoduchších automatizovaných rutín alebo abstraktných predstáv a operácií, ovplyvňujúc samotného jedinca a jeho každodennosť ako aj celú spoločnosť v ďaleko širšom merítku ako čokoľvek iné.  Zmeny, obraty či vývoj v chápaní priestoru a jeho paradigmatické interpretácia majú nepochybne zásadný  vplyv na kultúrne myslenie a umenie. Obratom je možné predpokladať, že interpretácia a reprezentácia priestoru v umeleckých konceptoch a tvorbe  manifestuje  podobu priestoru ako výraz alebo paralelu jeho vnímania v danej dobe.1

Pokračovat

Juraj Beneš a jeho tajomný systém organizácie tónov

Alexander Döme

Juraj Beneš, v rámci svojho pedagogického pôsobenia na Hudobnej a tanečnej fakulte VŠMU v rokoch 1984 – 2004 sa profiloval ako odborník v oblasti teórie harmónie a sonátového princípu v hudbe. Jeho teórie vznikli na báze vlastného skladateľského úsilia o vytvorenie svojského autorského konceptu a k vyhraňovaniu názorov Benešovi dopomohli nielen rozhovory s jeho kolegami skladateľmi ale aj s poslucháčmi v rámci vyučovania hudobnej analýzy. Svoje názory na problematiku harmónie zhrnul v knižke O harmónii (Pokus o úvod do nejakej budúcej teórie harmónie.)

Pokračovat

K Periodizaci tvorby Alexandra Nikolajeviče Skrjabina

Marek Keprt
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie

Periodizace tříčlenná

Schloezerova periodizace a s ní příbuzné varianty
Ve skrjabinovském bádání se nejvíce ujala tříčlenná periodizace jeho díla, vycházející z vnitřní logiky vývoje jeho hudební řeči, především pak z vývoje harmonie. Podle této periodizace lze rozlišit tři skladatelská období: rané (po Druhou symfonii op. 29 z roku 1901), ovlivněné hlavně tvorbou Chopinovou, střední (od Čtvrté klavírní sonáty op. 30 z roku 1903 po Dvě klavírní skladby op. 59 z let 1910-1911), jež je obdobím rozšířené tonality a dobou prudkého vývoje harmonické řeči, a období pozdní (počínaje symfonickou poémou Prométheus op. 60 z let 1908-1910), které je charakterizováno prací se zvukovými centry prométheovských akordů. Tuto periodizaci poprvé použil Skrjabinův švagr Boris de Schloezer v roce 1921 v článku pařížské Revue Musicale 1   .

Pokračovat

George Gerschwin: Rhapsody in Blue

Ondřej Jurásek, Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, katedra hudební výchovy

Úvod

Základním cílem tohoto příspěvku je analýza a interpretace skladby Rhapsody in Blue. Georgi Gershwinovi zajistila nejen trvalé místo ve světovém symfonickém repertoáru, ale znamenala také počátek jeho koncertantní tvorby, která dále pokračovala Koncertem F dur, symfonickou básní Američan v Paříži či Kubánskou předehrou.

Pokračovat

Sonda do problematiky interpretace Pucciniho ženské operní postavy

MgA. Eva Dřízgová Ph.D.

Výběr tohoto tématu má své logické odůvodnění nejen díky mé předcházející operní praxi, ale také v mém pedagogickém působení. V průběhu let jsem měla možnost postupně nastudovat a ve dvanácti různých inscenacích ztvárňovat pět hlavních Pucciniho hrdinek. Konkrétně tedy postavu Cio-Cio-San v Butterfly, Mimí v Bohémě, Liú v Turandot, Manon Lescaut a dokonce i hlavní postavu Magdy v méně uváděné Vlaštovce. Tyto vlastní praktické zkušenosti zúročuji ve své pedagogické praxi na Fakultě umění Ostravské univerzity a Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde se také s problematikou interpretace Pucciniho operních árií nebo scén setkávám.

Pokračovat

Rozhovor s Karlem Martínkem

MgA. Karel Martínek (* 1979 v Olomouci) absolvoval v letech 2004-2009 obor hra na varhany na Hudební fakultě JAMU v Brně ve třídě Prof. Kamily Klugarové a improvizaci u MgA. Karla Pokory. Účastnil se interpretačních kurzů a kurzů improvizace u předních evropských varhaníků – Susan Landale, Martina Sandera, Günthera Kaunzingera, Juliana Gembalskeho, Reitze Smitse. V současné době soukromě studuje improvizaci u Philippa Lefebvra v Paříži. Působí jako umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci, ředitel kůru a varhaník v olomouckém chrámu sv. Mořice, a pedagog varhanní hry na Konzervatoři evangelické akademie v Olomouci, v minulosti vyučoval též na Církevní konzervatoři v Opavě. Vedle těchto aktivit se věnuje koncertní činnosti v České republice i v zahraničí; úzce spolupracuje s Moravskou filharmonií Olomouc a Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně.

  Pokračovat