Pohádka v opeře

Autor: Marta Reichelová
Škola: Hudební fakulta JAMU v Brně

 

Téma výstupu: „Změna úhlu pohledu na operní pohádkové téma“

Výběr tématu mé disertační práce přirozeně vyplynul z vlastních zkušeností, které souvisely s mým profesním zaměřením operní zpěvačky. Mou první velkou rolí se stala titulní postava Mařenky v opeře Engelberta Humperdincka Hänsel und Gretel (v českém znění Perníková chaloupka).

Zacílení práce bylo zřejmé, avšak předpokládala jsem vývoj, který by ji mohl směřovat i jinak. Původně jsem svoji disertaci rozčlenila do šesti základních kapitol: 1. „Pohádka jako taková“ a její vývoj, 2. Pohádka v opeře z obecného hlediska, 3. E. Humperdinck: Hänsel und Gretel aneb Perníková chaloupka, 4. E. Zámečník: Ferda Mravenec, 5. M. Ivanovič: Čarokraj, 6. Konfrontace oper ve vývojovém měřítku.

Nejpodstatnější, obzvláště u prvních dvou kapitol, bylo vyhledání odborné literatury. K nejpřínosnějším patří knihy: Bruno Bettelheim – Za tajemstvím pohádek (proč a jak je číst v dnešní době), Luděk Richter – Pohádka a divadlo, Vladimír Propp – Morfologie pohádky, Dagmar Mocná – Encyklopedie literárních žánrů, Václav Tille – O lidových pohádkách a Jan Trojan – Dějiny opery.

Stěžejními kapitolami mé práce byly doposud rozbory tří oper. Perníková chaloupka E. Humperdincka, Ferda Mravenec E. Zámečníka a Čarokraj Marka Ivanoviče. Operou Ferda Mravenec jsem se okrajově zabývala již ve své magisterské práci. S panem E. Zámečníkem jsem se seznámila a získala od něj k nahlédnutí partitury a nahrávku Brouka Pytlíka (jeho druhá opera a volné pokračování Ferdy Mravence) z Národního divadla v Praze. K těmto dílům neexistuje příliš rozsáhlá literatura a je tak velmi důležité osobně se setkávat s žijícími autory a sepisovat vlastní poznatky a analýzy. Tato setkání také udávají směr mé disertační práce. Původně jsem chtěla zaměřit práci výhradně na rozbor oper Perníková chaloupka, Ferda Mravenec a Čarokraj. Poté je konfrontovat jako tři opery reprezentující svou dobu a jí blízké téma.

Avšak díky své badatelské činnosti, zejména v divadelním prostředí, zjišťuji, kolik poutavých oper bylo u nás v 20. a 21. století zkomponováno. Je zřejmé, že „handicapem“ dnešní operní scény je právě četnost operních titulů pro dětského diváka a skladatelé i operní domy jsou si toho vědomi. Z tohoto hlediska jsem zaměřila svůj zájem i k operám opomíjeným i nově vznikajícím. Zaujaly mě především dva tituly. Jedním z hlavních důvodů je nejen tematika a rozsah díla, ale i odkaz, který nesou anebo přinést mohou.

 

Čarokraj

S operou Čarokraj M. Ivanoviče jsem se setkala náhodou při zhlédnutí medailonku s hlavními protagonisty opery, která měla premiéru 14. ledna 2011 v Národním divadle Praha. Zaujal mě samotný nápad zkomponovat sice jednoaktovou operu pro děti, avšak s atributy velké opery, tj. velké obsazení orchestru, sbor apod. Zajímavé je také téma opery podle knihy Geralda Durella Mluvící balík. Netradiční, ale pestrý a hudebně velmi poutavě zpracovaný příběh zaujme nejen dětské posluchače. Představení jsem zhlédla v loňském roce. Při té příležitosti jsem se osobně setkala s Markem Ivanovičem, který mi poskytl mnoho přínosných informací z období komponování opery, výběru realizačního týmu a samotné realizace. Zajímavostí je bezesporu komponování jednotlivých rolí pro konkrétní pěvce. Jev v dnešní době nepříliš častý.

Nabízí se otázka, zda může být odkaz tohoto díla trvalejší a zda je opera schopna udržet se na scénách českých divadel tak, aby se stala součástí „výchovného programu“ pro mladé publikum. Autor hudby nesáhl po tématu „klasickém“ s princem v hlavní roli. Nicméně záhadnost, vtažení diváka do světa snů a fantazie se natolik snoubí s charakterem operní formy, že je bezpochyby lákavou podívanou nejen pro děti. Barvitostí charakteru hudby M. Ivanoviče se v Čarokraji snoubí několik žánrů. Má-li soudobého posluchače zaujmout operní řečí, není nic lepšího než propojit operní zpěv, mluvené slovo, zvukomalebné efekty a muzikál. Divák je vtažen do děje všemi možnými prostředky, a přesto celek nepůsobí jako „kýč“. Další podíl, který zjevně podpořil, a dotvořil toto dílo v obdivuhodný celek, má realizační tým v čele s bratry Formanovými. Využili všech možností, které divadlo nabízí. Tajemný svět „Mytologie“ se neodehrává pouze na jevišti, ale i v hledišti a podzemí divadla. Podzemí znázorňuje vstup do světa Čarokraje, do světa opery. Originální a nevtíravý způsob provedení uměleckého díla jakým je opera.

Důkazem tohoto silného působení na diváka je i fakt, že již od premiéry je opera pro svůj úspěch na programu ND Praha nepřetržitě. K tomu je její uvedení naplánováno také v sezóně 2014/2015 v ND Brno, kde bude mít premiéru 7. února 2015. Dirigentem bude autor opery a budoucí šéfdirigent orchestru Národního divadla v Brně Marko Ivanovič a realizaci budou mít na starosti, kromě jiných, opět bratři Formanovy. Scéna a většina sólistů jsou realizátoři inscenace z ND Praha.

Jsem potěšena, že mám možnost v ND Brno ztvárnit hlavní roli Penelopky, a tak nahlédnout do krás tohoto díla jako interpret a posoudit např. náročnost pěveckého partu a režie v praxi.

Opera Čarokraj je na slibné cestě, přiblížit se dnešnímu divákovi. Trend, kterým se ubírá je sympatický, možná ne trvalý, ale může být příkladem při tvorbě dalších oper zhudebňujících „pohádku“. Ať už tu tradiční, či novodobě fantazijní.

 

Tři zlaté vlasy děda Vševěda

V období hlubšího poznávání výše uvedené opery, jsem náhodně narazila na hudebně-pohádkový skvost Tři zlaté vlasy děda Vševěda Rudolfa Karla. Při příležitosti udílení cen Trebbia, kde jsem premiérovala skladbu Juraje Filase „Trebbia“ – zpěv duše sv. Rocha, jsem se s tímto hudebním skladatelem rozpovídala o tématu mé disertační práce. První opera, o které mluvil, byla právě tato. Velmi mě zaujala svým kontrastem k Čarokraji, kterým jsem se právě zabývala. Právě otázka odkazu dalším generacím ve mně podnítila myšlenku začlenit toto dílo do mé práce. Pokud jsem se v souvislosti s Čarokrajem dotkla myšlenky možného trvalejšího odkazu, tak u opery Tři zlaté vlasy děda Vševěda Rudolfa Karla je tato otázka jistě dávno zodpovězena.

Opera se v dnešní době na žádné z našich scén neuvádí. Naposledy byla nastudovaná na JAMU v Brně roku 1961. Avšak nejenže Karel zhudebnil pohádku po generace známou, ale již okolnosti, za kterých operu komponoval, jsou samotným odkazem.

Texty k pohádce podle předlohy K. J. Erbena si upravil autor sám a klasický příběh, kde vítězí dobro nad zlem, bylo jistě pro Rudolfa Karla nadějí, kterou potřeboval v době války i svého uvěznění. Rudolf Karel se ocitl v pankrácké věznici roku 1943 za svou účast v odbojovém hnutí. V té době pracoval na opeře Zkrocení zlé ženy podle komedie W. Shakespeara. Ta se téměř nedochovala. Roku 1944, kdy byl stále uvězněn, se však rozhodl zhudebnit tradiční českou pohádku Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Tato pohnutka napovídá o jeho rozpoložení a inklinaci k české tradici a národnímu cítění. V tomto směru získává opera zcela jiný rozměr. Výchovným a inspirujícím se v daném případě stávají nejen hudební kvality samotného díla, ale také okolnosti jeho vzniku. To považuji za odkaz dnešnímu publiku. Uvědomí-li si posluchač a divák souvislosti, zjistí, jak může být forma pohádky hluboká a nadějeschopná.

Roku 1945 měl autor dokončen náčrt celé opery a poznámky k instrumentaci. Nedochoval se pouze závěr třetího obrazu. Rudolf Karel zemřel několik týdnu před koncem války v Terezíně. Operu dokončil Karlův žák Zbyněk Vostřák.

Jednotlivé výstupy opery byly poprvé uvedeny pražskou konzervatoří roku 1946 a celé dílo zaznělo v Československém rozhlase roku 1948. Jevištně se dočkalo své premiéry v témže roce souborem ND Praha.

Opera má pět obrazů a postavy jsou obsazeny všemi hlasovými obory. Vedle sólových rolí je v opeře i sbor myslivců, děvčat a dvořanů. Text, který autor sám psal, zní knižně, avšak klasickou pohádku tento styl vyjadřování doplňuje. Tradiční pohádka o Plaváčkovi, zhudebněná ve stejných tradicích hudebních, by se dala zcela jistě zařadit mezi pohádkové opery 21. století. S pomocí dnešního technického zázemí divadel a moderní režie vycházející a respektující charakter příběhu, by si mohlo toto hudebně-dramatické dílo jistě vydobýt stálou pozici na dnešní operní scéně.

 

Smrt kmotřička

Vedle Třech vlasů děda Vševěda však hraje v operní tvorbě Rudolfa Karla ještě významnější roli opera Smrt kmotřička, lidová pohádka o životě a smrti. Není to pohádka tak prvoplánově známá jako ta o Plaváčkovi, ale originální zpracování textu a hudby z ní učinilo úspěšné operní dílo. Libreto napsal podle předlohy B. M. Kuldy S. Lom. Text tříaktové opery je oproti Třem vlasům děda Vševěda spíše činoherní, a na svou dobu velmi nezvyklý a nadčasový. Lomovo vtipné pojetí by jistě obstálo i v dnešní moderní době.

Rudolf Karel komponoval operu čtyři roky, a to v letech 1928–1932. Jako první byla uvedena předehra opery Českou filharmonií v roce 1933 a v tom samém roce měla opera premiéru v Brně pod názvem Kmotřička. Opera zaznamenala velké úspěchy a postupně se hrála v Národním divadle i v mnoha divadlech oblastních. Byla nastudována i v zahraničí, a to roku 1936 v Lublani. Za dílo Smrt kmotřička získal její autor několik cen a stala se tak unikátem mezi operami své doby.

 

Summary

This article deals about fairy-tales in opera and future conception of author’s theses. Unlike the originally intended approach she realized to analyse additional interesting fairy-tales-operas – mainly Čarokraj by M. Ivanovič and Tři zlaté vlasy děda Vševěda by Rudolf Karel.

 

Dasa