Ontogeneze hudebních preferencí, postojů a jejich vztah s hudebními disponibilitami

Autor:  Filip Chobot
Škola: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra Hudební výchovy

 

Úvod

Cílem této práce a její součásti – výzkumu – je určit základní souvislost mezi hudebními disponibilitami a postoji jedince středního školního věku. Základní hypotéza č. 1 tedy zní: „Jedinec mladšího a středního školního věku s vysokými hudebními disponibilitami vnímá určitou hudbu intenzivněji, kvalitativně více strukturovaně a významově konkrétněji než jedinec s disponibilitami nižšími“. Hypotéza č. 2 obsahuje: „Alespoň částečné vysvětlení vlastností hudebních žánrů pomůže výše zmíněnému jedinci lépe zařadit tuto hudbu do žánrové skupiny, stejně tak jako je schopen lépe poznat rozdíly v užitých hudebních vlastnostech a jejich výrazových prostředcích (tedy jakýsi esteticko-teoretický know how)“. Tyto vědomosti pak mohou změnit postoj k dané skladbě.

 

Hypotéza č. 1

Svět současné hudby není probádán a neexistuje ucelené esteticko-teoretické shrnutí pomáhající pedagogovi určit hodnotu estetickou (esteticky kvalitativně odlišnou produkci člověka s cílem sledování estetických kvalit na rozdíl od utilitárně manipulačních, tzn. vznik „estetické distance“, kdy probíhá rozštěpení mysli na reflektovanou část představující estetický objekt zájmu, např. vcítění se do postavy či pocitu sdělovaného hudbou a reflektující část vynášející soud, je-li toto subjektivní prožívání kvalitní či ne) a společenskou (Holas, 1994). Metodicky je však na současné populární hudbě cenné, že vychází z klasicko-romantické syntézy i z hudby dvacátého století a k tomu ji žák zná, nemusí se s ní seznamovat. To potvrzují i výsledky diplomové práce (Chobot, 2012). A pokud výše hudebnosti koreluje se správným přiřazením emocí buzených určitými hudebními vlastnostmi, je nutné tuto problematiku považovat za potencionální výukový materiál.

 

Hypotéza č. 2

U hypotézy č. 2 platí fakt, že pro učitele je velmi přínosné, ba bytostně esenciální zjistit, co se danému žákovi líbí. V plánu školních vzdělávacích programů hudební výchovy je jasně podaná informace o výukových cílech, podle kterých mají edukátoři organizovat vyučovací proces. Pokud jsou ovšem nerealizovatelné kvůli neznalosti mládeže spektra hudební produkce, je velmi těžké učit i základní poslechové dovednosti, jako výuka rytmu, tóniny, výrazových prostředků, a skloubit tak tyto nic neříkající hudební termíny v axiologicky podstatné znaky. Učit se ucelenou představu historie původu, zázemí, funkce a ohlasu hudebního díla klasicko-romantického slohu dítěti připadá zbytečné (Chobot, 2012), když všude kolem něj zní hudba současná. Učitel, který nedokáže nalézt stejné axiologické znaky v současné hudební produkci, není schopen uceleně a hlavně řádně předat souhrnný (tím není řečeno detailní, nýbrž kvalitativně podstatný, pregnantní a signifikantní) systém jevů a vztahů napříč celým hudebním univerzem, o nějž by mu mělo jít především. Tedy pokud edukátor nečerpá z celé sféry lidského života a světa a toto předávání informací nekultivuje, to znamená, podřizuje jej pedagogickým účelům, a tím i prostředkům, cílům a podmínkám, tedy není nositelem hlavní pedagogické funkce edukátora (Blížkovský, 1992).

Pedagogové tak přichází o svébytné a imanentně nejvlastnější univerzum: svět hudební produkce, hudební průmysl, aktuality současné hudby (části definice pojmu hudba podle Ivana Poledňáka, Poledňák & Fukač, 2004). Jedinec hledá citové opojení, extázi, jež boří konvence, rebeluje a vyzývá k akci. Hledá identitu (Sedlák, 1990, s. 360), chce zážitek, podmínku významnosti, kterou si uloží do paměti jako element hodnotového žebříčku formující jeho představu o tom, co jaké je – veselé, smutné, odporné, budící vztek, budící strach, (podle kategoriálního přístupu hudební psychologie jsou to základní emoce, které se prolínají a vytvářejí tak složitou strukturu a hierarchizovanou síť, Franěk, 2005, s. 170). Hudba, stejně jako ostatní lidské činnosti mající vyjadřovat vztah člověka ke světu, obsahují právě tolik aktuálnosti kvůli své naléhavé výpovědi o světu z jejich úhlu pohledu, aby byly probírány právě v době vzniku. Pokud v tomto prostředí nefiguruje žádný „průvodce“ coby zprostředkovatel myšlenek pro současnou populaci dětí, nemůže existovat zájem tyto myšlenky analyzovat, pochopit, začlenit do systému hodnot hudebních kvalit, sdílet, předávat dál (Chobot, 2012, s. 56). Při nesdělování a zakonzervování se ve vesmíru hudební minulosti tak nelze projít k vzájemnému porozumění současné multikulturní společnosti.

 

Literatura

Hudební preference – dotazníková metoda

Téměř ve všech průzkumech započatých po roce 2000 použili výzkumní pracovníci k třídění a klasifikaci oblastí hudebního umění, či jejich nižších stupňů nazvaných jako žánry, dotazník s nedefinovanými položkami (nebo jen zběžně definovanými výčtem hudebních autorů a interpretů), ke kterým měl respondent přiřadit oblibu (většinou škálovou metodou čísel 1–7, či -3 až +3).

Konkrétně autoři z Texaské univerzity (Rentfrow & Gosling, 2003) zkoumali postavení hudby jako poslechové činnosti, tématu hovoru a stimulu k činnosti jiné vzhledem ke všem ostatním aktivitám. Z korelace složek osobnosti a žánrů definovali 4 dimenze, které vznikly de facto ve všech dalších studiích obdobně. Od posluchačů hudby reflexní & komplexní (liberální, otevření), intenzivní & buřičské (status moratoria identity podle Erika Eriksona) až po optimistickou & konvenční (konformní, konzervativní, akceptující sociální dominanci – konanou nebo zažívanou, nekriticky přijatá identita až difuzní identita) a energickou & rytmickou (neguje sociální dominanci, mají sebe-vnímanou atraktivnost). Dalšími autory jsou Schwartz & Fouts (2003); u nás Kotek (1978, 1990), Bek (2003), Franěk & Mužík (2006, 2007), Mužík (2009).

 

Hudební preference a identita

Práce Daniela Kořínka (2008) nepřináší standardizované a statisticky zpracované výsledky shluků hudebních žánrů a typologizace hudebních dimenzí, ale korelaci žánru a stav identity (sebe-pojetí, míru samostatnosti, otevřenost ke zkušenosti a názorové pluralitě, typologizaci funkce hudby, akceptaci – sociabilitu – vnímání osobní a sociální identity, hodnocení pocitů a jejich „oprávněnosti“, motivace, uspokojení vzhledem k sobě samému – ‚Mám na to právo?‘ – i k vznikající situaci estetického soudu).

Obecně lze z prací vyvozovat, že základní hudební dimenze na stupni žánrové taxonomie obsahují zastoupení všech možností osobnostního profilu jedince. Tím ale tvrdíme, že žánrům lze přiřadit konkrétní, specifickou psychologickou charakteristiku prožívání (dokázat toto tvrzení má užití sémantického diferenciálu).

 

Poslech a sémantický diferenciál

Tato metoda je logickým vyústěním, jak zjistit validitu výpovědí v dotaznících. Předešlé hudebně preferenční průzkumy nebraly v potaz obeznámení žáků s žánry nebo jejich vědomosti ohledně hudebního prostředí, v němž žijí.

Vycházeje z průzkumu emocionální reakce na hudební ukázku, chci zjistit hodnotu přikládanou posluchačem konkrétní ukázce na základě hudebních vlastností, ne dalších významů řadících tak hudbu do sociologických kategorií, leckdy nesouvisejících s hudbou samotnou. Vybraná hudba musí odpovídat zkušenostem jedince, musí být vytipovaná jako jev, se kterým se posluchač již setkal. Jedině tak lze zkoumat situaci, zda jedinec v percipovaném systému zvuků slyší konkrétní hudební vlastnosti (na základě nichž určí a zařadí objekt do určitého systému), či jen změť zvuků. Vzniklé emocionální reakce a postoje jsou měřitelné pomocí SD, v literatuře např.: Cramer, Million, & Perreault (2002, sociologické – genderové vnímání barvy hudebního nástroje, maskulinní je bicí a tuba, femininní pak harfa a flétna), Jeon, You, Jeonh, Kim & Jho (2011, akustické vlastnosti hluku klimatizace, nejpříjemnější je zvuk s tónovými komponentami, byť akusticky velmi ostrý nebo hrubý). Alluri & Toiviainen (2012, sémantický a akustický vztah polyfonického témbru, co je antropologicky naučené enkulturací a co je univerzální, autoři srovnali západní pop a indické Sami yoiks – písně Sami, „aktivita“ je nezávislá, „jasnost“ je naučená ekulturací), Walker (2012, existuje silnější emocionální potence u psychicky nemocných, aniž by byly rozdíly v preferencích, existují čtyři dimenze identity: introspektivní a fantazijní/rebelující, zdravě kritická, identita–hudba; identita–osobnost). V české provenienci pak figurují tyto práce: Krištufová (2010, SD jako prostředek vyjádření jedince a tím edukaci vyjadřování hudebního významu jako jeden z očekávaných výstupů ŠVP a z klíčových kompetencí, podle autorky si děti s estetickým hodnocením nevědí rady). Obršlíková (2009, práce byla zaměřena na prvky rituálu v současné hudbě a zjištění emocionální reakce).

 

Test hudebních disponibilit a korelační studie hudební preference

Pro precizní zjištění stavu jedince byl použit test hudebních schopností podle Milana Holase (1994, identičnost melodie, metrum třídobé/čtyřdobé, tempo rychlejší/pomalejší/stejné, pohyb melodie stoupá/klesá/je stejná) a test harmonického slyšení podle Jiřího Lusky (2006, tonální cítění, tonální ukončení melodie, sluch pro analytické vnímání souzvuků, sluch pro harmonickou homofonii a harmonickou polyfonii, sluch pro souzvuky v hudebním prostoru). U metody sémantického diferenciálu jsem použil podle Valového (1979) adjektiva vybraná ze všech tří kategorií – potence, valence a intenzity, přičemž kvůli úspoře místa a času jsem některá adjektiva upravil a zařadil do dvou významů těchto kategorií podle současné literatury.

Dotazník byl proveden na Základní umělecké škole Leoše Janáčka v Havířově. Ve vzorku z 2.–5. ročníků bylo dotazováno dohromady 82 dětí. Tento počet je nízký a možná proto jsou výsledky vágní (s hladinou významnosti <0,3) či naopak velmi výrazné (>0,8). Polovině respondentů byla částečně nastíněna klasifikace hudebních žánrů, druhá polovina se pokusila zařadit skladby podle vlastního uvážení. Výběr skladeb byl proveden na základě jejich četnosti a umístění v žebříčcích hitparád.

 

Závěr

Klasická hudba

Výsledek testu sémantického diferenciálu ukázal, že s vyššími hudebními disponibilitami nesouvisí i vyšší porozumění vážné hudby. Poslední ukázka nevzbudila žádné schematické reakce (|kf.| <0,1), probandi dosazovali čísla nahodile, vůbec nedokázali v poslouchané hudbě nalézt takové hudební výrazové vlastnosti podobající se alespoň zčásti výrazu nastíněnému v partituře Ebenovy skladby. Ačkoliv byly použity veskrze konsonantní souzvuky, kdy v taktu 251–260 se vyskytuje pouze jediná disonance velké sekundy podle Karla Janečka (Janeček, 1965), ve zvuku a capella zazní Ebenova skladba ve střední dynamice, volném tempu a při agogicky odstíněných nástupech, probandi přesto nedokázali vysledovat takový význam jako klidná, jednoduchá, veselá a něžná či pěkná, ani obecně nevolili opak (i když někteří jedinci tak činili).

 

Pohlaví

Vyskytuje se vyšší preference žánru rhythm & blues u dívek, u chlapců tvrdší poloha.

 

Nástroje

U kytaristů převažuje preference nástrojového zvuku, stejně jako správné určení výrazových poloh skladby tohoto žánru. Zároveň vyjadřovali nelibost elektra a rapu (nelíbí se u ukázky č. 5), souhlasí s adjektivy „pěkná“ a „hodná“ [hudba] u rocku, „líbí se“, „stálá“, „hodná“, „něžná“ u folku-rocku. Klavíristé nejvíce preferují elektro (3, 6), zařazují pojem něžná u ukázky č. 7. Hráči na dechové nástroje upřednostňují adjektiva jednoduchá a klidná (ukázka Petra Ebena) a pěkná u rhythm & blues a folku.

 

Věk

Lze říci, že čím je starší, tím méně má proband zálibu v elektru, rapu a více vnímá klidný dojem (otázka síly) hudby sborové, klasické. Tento předpoklad však nekoresponduje se zájmem dětí při pouštěných ukázkách. Nabízí se jediné vysvětlení, a to takové, že míra konformity u dětí v dané edukační situaci nepřekoná jejich postoj, který mohou bez vnějších omezení sociální situace vyjádřit nikým nepozorováni na papíře.

 

Další práce

Pilotní sonda měla za úkol zjistit reliabilitu hodnocení hudebních ukázek. Tento závazek splnila jen zčásti. Výsledný koeficient korelace totiž poukazuje na nutnost vyššího počtu probandů, než je 81. Alespoň 300 jedinců zajistí správnou verifikaci hypotéz. Dalším postupem tedy bude vyhledat a porovnat hudebně nadané jedince pomocí Holasova testu (Krejčířová, Svoboda, & Vágnerová, 2009) s pomocí Luskovy (2006) testové baterie harmonického slyšení s hudebně nenadanými a určit jejich profil postojů, preferencí a hudebnosti (diagnostika osobnosti – Eyseckův test extroverze a neuroticismu, Rockeachův test hodnot, sémantický diferenciál, dotazník s otevřenými položkami pro výzkum preference konkrétní hudby).

 

Seznam literatury

ALLURI, Vinoo a TOIVIAINEN, Petri. Efect of enculturation on semantic and acoustic correlates of polyphonic timbre. Music perception: An interdisciplinary journal [online]. Únor 2012, vol. 29, no. 3, s. 297–310, [cit. 2013-7-5]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/10.1525/mp.2012.29.3.297.

BLÍŽKOVSKÝ, Bohumír. Systémová pedagogika. 1. vyd. Ostrava: Amosium Servis, 1992. 303 s.

CRAMER, Kenneth, M., MILLION, Erin a PERREAULT, Lynn, A. Perceptions of musicians: Gender stereotypes and social role theory. Psychology of music [online]. 2002, 30, s. 164–174, [cit. 2013-5-6]. Dostupné z: http://pom.sagepub.com/content/30/2/164.

FRANĚK, Marek a MUŽÍK, Pavel. Hudební preference a její souvislost s některými osobnostními rysy. Acta musicologica [online]. 2006, 3, [cit. 2013-5-2]. Dostupné z: www: http://acta.musicologica.cz/06-03/0603s02t.html.

FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0965-7.

HOLAS, Milan. Hudební nadání. Aneb otázky hudebně psychologické diagnostiky. 1. vyd. Praha: Hdební fakulta AMU, 1994. s. 30–45. ISBN 80-85883-007.

CHOBOT, Filip. Hudební preference jedinců mladšího a středního školního věku se zaměřením na prostředí základních uměleckých škol. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, s. 122. Diplomová práce. Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy.

JANEČEK, Karel. Základy moderní harmonie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1965, s. 46–66.

JEON, Jin Yong, a další. Varying the spectral envelope of air-conditioning sounds to enhance indoor acoustic comfort. Building & Environment [online]. Květen 2011, Vol. 46, Issue 3, pp 739–746, [cit. 2013-5-7]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0360132310002970.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Jaroslav Jeřábek a Jan Tupý [eds.]. Účinný od 1. 9. 2010. Praha: VÚP, 2007.

KOŘÍNEK, Daniel. Volba hudebního žánru v adolescenci a její vliv na utváření identity. Brno: Masarykova Univerzita, 2008. 79 s. Diplomová práce, Filozofická fakulta, Katedra psychologie.

KREJČÍŘOVÁ, Dana, SVOBODA, Mojmír, VÁGNEROVÁ, Marie. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 791 s. ISBN: 978-80-7367-566-0.

KRIŠTUFOVÁ, Marie. Možnosti a meze komunikace dítěte s hudbou. Praha: Univerzita Karlova, 2010. Diplomová práce. Pedagogická fakulta. Katedra hudební výchovy.

LUSKA, Jiří. Vývoj sluchu pro harmonii v ontogenezi. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1484-8.

MUŽÍK, Pavel. Hudba v životě adolescentů. Hudební preference v souvislostech. Praha: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 134 s. Disertační práce. Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy.

OBRŠLÍKOVÁ, Petra. Emocionální aspekty hudby – způsoby ritualizace poslechu. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 129 s. Diplomová práce. Fakulta pedagogická, Katedra hudební výchovy.

POLEDŇÁK, Ivan a FUKAČ, Jiří. Úvod do studia hudební vědy. Druhé, doplněné a opravené vydání Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého, 2001. 260 s. ISBN 80-244-0285-8.

RENTFROW, Peter J. a GOSLING, Samuel D. The Do Re Mi’s of Everyday Life: The Structure and Personality Correlates of Music Preferences. Personality Processes And Individual Differences. [editor] Eliot, R., PhD (ed) SMITH, Jeffry, A., (ed.), PhD SIMPSON a Laura, A., PhD. (ed) KING. Journal of Personality and Social Psychology [online]. 2003, 84(6), pp 1236–1256. [cit. 2013-5-2]. Dostupné z: http://homepage.psy.utexas.edu/homepage/faculty/gosling/reprints/jpsp03musicdimensions.pdf.

SEDLÁK, František. Základy hudební psychologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 319 s. ISBN 80-04-20587-9.

SCHWARTZ, K. a FOUTS, G. Music preferences, personality style and developmental issues of adolescents. Journal of Youth and Adolescence [online]. 2003, 32–3, [cit. 2013-5-2], pp. 205–213. Dostupné z: http://familywise.ca/documents/MusicPreferencesPersonalityStyle.pdf.

VALOVÝ, Evžen. Sémantický diferenciál ve výzkumu vnímání hudby žáky základních škol. Musica Viva in schola IV. Brno: UJEP, 1979.

VÁŇOVÁ, Hana a SKOPAL, Jiří. Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 198 s. ISBN 978-80-246-1367-3.

WALKER, Kennedy Susan. An exploration of differences in response to music related to levels of psychological health in adolescents. Dissertation Abstracts International [online]. 2012, 72, [cit. 2013-5-2].

ZUSKA, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. 1. vyd. Praha: TRITON, 2001. 132 s. ISBN 80-7254-194-3.

 

Dasa