Právní institut tzv. zvukové ochranné známky

Václav Kramář

Institut ochranné známky patří podle Telcovy systematiky práv duševního vlastnictví 1 k obchodním, tedy netvůrčím právům průmyslového vlastnictví (spolu kupř. s firemním právem a právem označením původů výrobku) a obchodním právům jiného než průmyslového duševního vlastnictví (sem náleží zvukově záznamové či rozhlasové a televizní právo jako práva související s autorským právem); tyto jsou vedle kategorie tvůrčích práv průmyslového vlastnictví (patentové, vzorové, šlechtitelské, apod.) a tvůrčích práv jiného než průmyslového vlastnictví (právo autorské a právo uměleckých výkonů). Jedná se tedy o obchodní a průmyslový nástroj právní ochrany, sloužící v podnikatelském prostředí k označení služeb či zboží, k prokázání původu a rovněž k odlišení produktů jednotlivých výrobců.

V historii 2  má ochranná známka dlouhou tradici, již ve starověku existovaly značky vlastníka a následně též výrobce ražené např. na zbraně, ve feudalismu pak nalezneme rodové erby a cechovní znaky, za průmyslové revoluce posléze známky tovární. Ze zákonné úpravy platné na našem území stojí za zmínku již Císařský patent č. 237 z roku 1858, který přinesl první registr ochranných známek, a říšský zákon č. 19/1890 ř. z., o ochraně známek. Po vzniku Československa došlo k právní kontinuitě vtělením tohoto zákona do legislativního pořádku ČSR a do vzniku samostatné České republiky byly přijaty ještě dva zákony upravující tuto oblast, a to zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a zákonných vzorech a zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

V novodobém českém právním prostředí byla zákonná úprava ochranné známky 3  spravována nejprve zákonem č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách a od roku 2003 jej nahradil zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen OchZn), který již odpovídá harmonizační směrnici Rady 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (pro zjednodušení dále jen EHS). 4 Dle jeho ustanovení v § 1 může být ochrannou známkou jakékoliv označení výrobku schopné grafického znázornění, zejména se tím myslí slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku či jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb osoby jiné (v souladu s čl. 2 EHS 5). Ochranná doba trvá ze zákona 10 let od podání přihlášky (§ 29 OchZn) a zapisuje se do rejstříku ochranných známek (§ 44 OchZn) v přihlašovacím řízení na Úřadu průmyslového vlastnictví (dále ÚPV); vždy po uplynutí této lhůty může majitel žádat o její prodloužení o stejnou dobu. Zákon rozlišuje absolutní a relativní zápisné překážky, absolutní (§ 4 OchZn) se týkají nesplnění některých kritérií pro vznik, jedná se tedy o rozlišovací nezpůsobilost, pouhou popisnost, rozpor s dobrými mravy či veřejným pořádkem, klamavost, nepodání v dobré víře apod.; relativní zápisné překážky (§ 7 OchZn) spočívají v zásahu do subjektivního práva osoby jiné. Tyto zápisné překážky ale ÚPV nezkoumá z tzv. úřední povinnosti, ale v rámci případného řízení námitkového, případně následného řízení výmazového. 6 Zajímavostí je institut tzv. všeobecně známé známky (podle čl. 6 Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění revizí), který předpokládá možnost existence natolik silného a ve společnosti vžitého označení nějakého výrobku, u něhož je již irelevantní, zda je či není zapsán v rejstříku. 7 Tato praxe se promítá i do národní úpravy v tom smyslu, že vlastník tzv. nezapsané známky může za určitých okolností a podmínek 8 dosáhnout satisfakce v případě kolize svého označení s označením zaregistrovaným podáním námitky proti jejímu zápisu.

Pojmové znaky vymezují ochrannou známku tedy jako označení, které je vnímatelné smysly, je schopno grafického znázornění, je způsobilé rozlišit předměty ochrany jednoho subjektu od jiného a také nesmí existovat žádný zákonný důvod (podle §§ 4 a 7 OchZn) odmítnutí její přihlášky. Označení aspirující na tento institut musí vyhovět dvěma zásadním kritériím: být schopné grafického znázornění a mít onu potřebnou rozlišovací způsobilost odkazovat na původ zboží či služeb z určitého podniku. Naopak není výslovně stanoveno, že se musí jednat pouze o grafické označení, stačí takové, které je nějakým způsobem graficky vyjádřitelné, zachytitelné. Povaha vlastního označení může být odlišná, smí být vnímána i jinak než zrakem, z dikce zákona platí pouze obecná premisa její vnímatelnosti lidským smyslem, a to kterýmkoliv, z čehož plyne, že v úvahu připadají např. i vjemy akustické. 9

Tzv. netypické ochranné známky zahrnují pak takové případy, které se primárně vážou na jiný lidský smysl než zrak. Vedle zvukových ochranných známek (nejrozšířenější a nejčastější z těchto netypických) sem patří ještě čichové, chuťové (asi nejproblematičtější) a ochranné známky ve formě hologramů. Do budoucna nejsou vyloučeny ani známky gest (reprezentována příslušným nákresem) či známky pohybové (prezentovány např. určitou nahrávkou s doprovodným popisem pohybu). 10

Zvuková ochranná známka zahrnuje různé projevy – nejen hudební, ale také „pouze“ zvukové, které nedosahují kvalit hudebního projevu. Jedná se tedy o nepochybně širší předmětnou oblast, která přesahuje rámec této práce, nicméně významnou částí do ní naopak náleží. Oproti ostatním netypickým známkám je u zvukových hudebních známek poměrně jednoduchá možnost grafického vyjádření – pomocí standardního notového zápisu, jedná-li se o klasický hudební projev. Pokud by se jednalo o projev soudobé hudby, kde by teoreticky mohla nad melodickým, resp. melodicko-harmonickým materiálem vítězit složka témbrová (zvuková), není vyloučen ani moderní typ technické notace doplněný příslušnou legendou nebo i slovním popisem. Stále totiž splňuje základní předpoklad registrovatelnosti, kterým je obecně možnost grafického vyjádření (zobrazení) registrované značky. Svízelněji se však bude postupovat u registrace pouhých čistě zvukových známek, u nichž notový zápis není možný. Proto se v současné době, jak bude uvedeno dále, povolují již také moderní speciální digitální grafické záznamy hudební struktury, schopné převést pomocí softwaru tento zápis zpět do akustické podoby. Do budoucna se nabízí mnohem jednodušší řešení, a to, aby byl jako důkazní materiál připuštěn vedle grafického záznamu i zvukový nosič.

Vedle této možnosti uplatnění institutu ochranné známky není pro hudební znělky či jingly vyloučena ani standardní autorskoprávní ochrana (dále jen APO), pokud pojmové znaky naplňují uměleckého díla podle příslušného autorského zákona (dále jen AZ).

Ohledně akceptovatelnosti a právoplatnosti zvukové ochranné známky je zásadní rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále jen ESD) z 27. listopadu 2003 ve věci C-283/01 Shield Mark BV v. Joost Kist h.o.d.n. Memex, v řízení o předběžné otázce k harmonizační směrnici. Předmětem sporu se stalo několik ochranných známek zaregistrovaných firmou Mark Shield BV u Benelux Trade Marks Office. Čtyři z nich se skládaly z notové osnovy, na níž bylo zapsáno prvních devět not Beethovenovy skladby Pro Elišku a u dvou z nich bylo navíc uvedeno: „Ochranná známka. Ochranná známka sestává z přednesu melodie tvořené notami graficky znázorněnými v osnově.“ U jedné z nich pak byl ještě dovětek „hráno na klavíru.“  Další tři zaregistrované známky se skládaly ze sledu not „e – dis – e – dis – e – h – d – c – a“ odpovídající opět incipitu této skladby, u dvou z nich opět podobný popis: „Ochranná známka. Ochranná známka sestává z přednesu melodie tvořené popsaným sledem not,“ u jedné z nich byl pak opět dovětek, „hráno na klavíru.“ 11 Od října 1992 tuto znělku společnost Shield Mark využívala v úvodu každé své rozhlasové reklamy, od února 1993 též jako hudební jingle dodávaný k propagační brožuře. V lednu 1995 začal shodného jinglu používat k propagaci svých služeb v oblasti komunikací též Joost Kist, pročež jej Shield Mark zažalovala pro porušení práv k ochranné známce a pro nekalou soutěž. 12 Haagský soudní dvůr Gerechtshof te’s Gravenhage uznal 27. května 1999 pouze nároky Shield Markplynoucí z občanskoprávní odpovědnosti, zamítl žalobu v bodech týkajících se známkového práva s odůvodněním, že je záměrem vlád členských států Beneluxu odmítat registraci zvuků coby ochranných známek. 13 Následné odvolání Shield Mark k nejvyššímu nizozemskému soudnímu orgánu, tj. Hoge Raad der Nederlanden, přineslo též vyjádření ESD ke vzneseným otázkám, které se týkaly možnosti chránit zvuky a hluky jako ochranné známky a v jaké formě je tyto možné případně registrovat. Variantami byly: hudební noty; písemný popis ve formě onomatopoie; písemný popis v nějaké jiné formě; grafické znázornění typu sonogramu; zvuková nahrávka připojená k registračnímu formuláři; digitální nahrávka dostupná via internet; kombinace těchto metod; nějaká jiná forma, pokud ano, jaká. ESD se v rozsudku vyjádřil pouze k použitým grafickým označením firmy Shield Mark, ne tedy obecně ke všem možnostem grafického vyjádření zvukové ochranné známky; své stanovisko opřel o výklad zmíněného čl. 2 EHS ve smyslu svého rozhodnutí v případu Sieckmann, 14 nicméně podotkl, že se zde nejedná o výčet taxativní, jediným kritériem je grafická znázornitelnost a způsobilost rozlišovat služby či výrobky. Obojího lze u zvukové ochranné známky dosáhnout, důležité je, aby takové označení bylo jasné, přesné, soběstačné, snadno dostupné, srozumitelné a názorné (clear, precise, self-contained, easily accessible, intelligible, durable and objective). V tomto duchu následně podrobil analýze výše použitá grafická znázornění ochranných známek firmy Shield Mark. Proto odmítl pro nepřesnost a nejasnost ochranné známky graficky vyjádřené pomocí popisného slovního spojení „prvních devět not skladby pro Elišku“. Zrovna tak ani pouhý sled určitých not nevytváří dostatečně přesné grafické znázornění, chybí některé zásadní dílčí atributy melodické složky – např. rytmus, použité tempo, případně metrická struktura – pro akcentaci a členění hudebního proudu, užitý témbr, případně hudební doprovod, aranž. ESD takto svolil pouze s notovým zápisem, coby jediným právoplatným a plnohodnotným, resp. dostatečně přesným grafickým znázorněním hudebního motivu coby ochranné známky. Nepřímo tak vyloučil z možné ochrany nehudební zvuky, které nelze přenést do notového zápisu, kupř. onomatopoická vyjádření určitých zvuků, tedy zvukomalebná, využívající zvukové stránky slova pro vystižení zvukové kvality zobrazovaného jevu. 15 Bohužel k možnosti splnění požadavků na registraci ochranné známky prostřednictvím přiloženého zvukového záznamu, který by obecně daný notový materiál případně ještě více zpřesnil (zachycením např. použitého témbru) či přímo nahradil, případně by umožnil registraci i nehudebním zvukovým položkám, se ESD nevyjádřil.

Roku 2001 pak úspěšně žalovala společnost Lucasfilm za porušení ochranné známky nedovoleným použitím jejich registrované znělky THX (tzv. THX Deep Note, zvukový doprovod loga THX, které se objevuje v úvodech filmů v kinech opatřených tímto zvukovým systémem) producenta a rappera Dr. Dre, který ji použil na úvod svého alba Dr. Dre 2001. 16

V současnosti je registrováno v elektronické databázi OHIM (Office for Harmonization in the Internal Market – Trade Marks and Designs, komunitárního úřadu Evropské Unie pro registraci ochranných známek a designů) kolem 200 zvukových ochranných známek (tzv. CTM – Community Trade Marks). 17 Z výpisu však vyplývá, že jako legitimní grafické vyjádření je přijímán již nejen klasický notový zápis, a to ve formě prostého několika taktového zachycení melodie nebo podrobné partitury, ale též sonogram, ve formě spektrogramu, a digitální grafický zápis zvukového záznamu s předpokládanou možností daný obraz zvukového záznamu přehrát jako audio stopu, bez něhož by tato specifikace postrádala dostatečnou rozlišovací schopnost a tudíž smysl. K registraci postačí i dvou tónový motiv, opatřený v zápisu sice specifikovanou dynamikou, ne však již s konkrétním témbrem; z hudebního či zvukového hlediska se tedy pravděpodobně nejedná bez dalšího o dostatečnou specifikaci, tato známka však byla řádně registrována, jak např. nalezneme u ochranné známky společnosti Koninklijke Philips Electronics N.V. (č. 008293557, reg. 27/05/2011). Jinde, např. u ochranné známky společnosti RWE (č. 006893291, reg. 07/04/2008), je pomocí notového zápisu zachycen hudební motiv sestávající pouze z figury tří bicích nástrojů, je zde tedy zachycen pouze specifický témbr a rytmus, nicméně v tomto případě již dostatečně individualizovaný. Vzhledem k nezbytnosti smyslového vyjádření specifického témbru každé zvukové známky se pro budoucnost jeví jako nutnost uznání audio záznamu, a to vedle grafického vyjádření, jako dalšího možného a legitimního dokladu předmětného zvukového materiálu přikládaného k registraci.

Lze tedy v závěru shrnout, že institut zvukových známek na rozdíl od standardní úpravy uměleckého, resp. hudebního díla podle AZ akcentuje více praktické a obchodněprávní aspekty těchto výtvorů, čemuž odpovídá i rozsah či strukturní složitost těchto děl. Nároky na jedinečnost a originalitu u ochranných známek na registrované předměty jsou mnohem nižší, často postačí minimální překročení hranice identifikovatelnosti (schopnosti recipientů spojit ji se zamýšleným produktem) a nehrozí žádné nebezpečí záměny s jinou již registrovanou známkou. Předmětné pole je zde širší než u kategorie APO, mohou zde být i projevy neumělecké a nehudební, postačí kvalita, která je s to být vnímána lidskými smysly, z našeho úhlu pohledu je tedy dostatečný i specifický zvukový projev.

 

Dasa