Repertoár dětských pěveckých sborů v tradicích a perspektivách

Karolína Hovadíková

Slovo repertoár, původem z francouzského slova répertoire, označující určitý seznam, sbírku či rejstřík, dnes spojujeme s pojmenováním souboru hudebních skladeb, které jsou daným tělesem prezentovány v určitém čase a na určitém místě. Jedná se o výčet písní, které bude v našem případě určitý pěvecký sbor zpívat. Při výběru konkrétního repertoáru je nutno přemýšlet také o dramaturgii, jejímž úkolem je zpracovat kvalitní výběr písní, který bude vyhovovat úrovni sboru, zaujme obecenstvo a poskytne potřebný prostor pro další rozvoj. Tento proces je úkolem managementu, který obstarává veškeré zákulisní zabezpečení, umožňuje získat potřebný notový materiál, dostatek žáků, zajišťuje nábor nových zpěváků apod. V tomto příspěvku se budeme věnovat především přípravným oddělením pěveckých sborů, kde se v úvodu zaměříme na aspekty ovlivňující nejen výběr repertoáru, ale samotnou činnost mladých zpěváků v souboru.

Pokračovat

Hierarchizace v tonálních vztazích: aplikace „Probe-Tone Method“ u studentů víceletého gymnázia

Markéta Karafiátová

Cíl a předmět

Předmětem studie je problematika mentálního zpracování hierarchických vztahů mezi tóny v rámci jedné tóniny. Součástí příspěvku je zpráva o výzkumu, jehož cílem je ověřit užití výzkumné metody tonální hierarchizace C. L. Krumhansl, původně aplikované na vysokoškolských studentech, na žácích víceletého gymnázia tj. věkové skupině pubescentů a adolescentů (11–17 let). V naší studii se budeme nejprve zabývat hudebně teoretickými základy tonální hierarchie. Dále budeme reflektovat probe-tone metodu a její výsledky. V další části budeme formulovat vlastní hypotézy a postup jejich ověřování v empirickém výzkumu.

Pokračovat

Pavel Sýkora: Claudio Monteverdi: The Combat of Tancred and Clorinda: between Mannerism and the Baroque.

Praha: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě – KLP, 2017. ISBN 978-80-86791-75-3-80.

Petr Lyko

V angličtině vydaná práce Pavla Sýkory představuje mimořádný vědecký počin nejen v rámci publikační činnosti Hudební fakulty JAMU v Brně, ale i v kontextu české a v mnoha ohledech i světové muzikologie. Reflektovaná problematika reprezentuje téma s výraznými mezinárodními přesahy a značnou návazností na celou řadu oblastí výzkumu hudby období (raného) baroka. Claudio Monteverdi svým dílem formoval stylový vývoj pozdně renesančního – manýristického slohu, barokního hudebního paradigmatu, stejně jako dílčích stylových tendencí (mj. benátské opery). Výzkum naznačeného tématu proto přispívá k poznání základních koncepčních směrů vývoje dějin evropské hudby nejen na časové ose, ale umožňuje i detailnější pochopení teritoriálních vazeb, zejména pak genezi evropského barokního hudebního slohu z výdobytků italského baroka – jako jednoho z klíčových kořenů (přirozeně vedle impulzů německého či francouzského kulturního teritoria).

Pokračovat

Hudební vzdělávání v dnešní Itálii – Stručný souhrn změn a vývoj vzdělávání v oblasti hudby v Itálii

Damiano Binetti

První školský systém, který ve sjednocené Itálii vznikl, byl systém zavedený tzv. Casatiho zákonem ze dne 13. listopadu 1859, který byl nejprve vyhlášen pro tehdejší Sardinské království a později byl rozšířen na celé Italské království.  Tehdejší zákon neupravuje žádnou formu výuky hudby. Tato forma se ale objevuje v podobě „cvičení zpěvu“ pojímaného nikoliv jako intelektuální činnost, ale jako praktický nácvik zaměřený především na rozvoj smyslových schopností.

Pokračovat

Hudba pro děti a mládež

Helena Šmídová

Téma můžeme pojmout v obecné rovině hudebně-výchovné praxe, úžeji pak didakticky, tedy prostřednictvím metod, forem a výběru materiálně-didaktických prostředků. Tato problematika spadá rovněž do studia hudební psychologie především v poslechových aktivitách. Skladby pro děti a mládež, ať už instruktivního či uměleckého charakteru, lze analyzovat i hudebně-teoreticky pomocí hudebně vyjadřovacích prostředků (melodie, harmonie, forma, kinetika a další) a samozřejmě i interpretačně na základě audiovizuálních nahrávek.

Pokračovat

Problematika analogií výtvarného a hudebního vyjadřování Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise

Martina Šamajová

Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911)

Litevský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a malíř M. K. Čiurlionis se narodil 22. 9. 1875 ve Vareně. Jeho otec jej vedl k hudbě od mladého věku stejně jako jeho sestru Jadvigu. Mikalojus vystudoval Hudební školu knížete Mykoly Ogiňského pro přípravu orchestrálních hráčů v Plunze. Studoval hru na flétnu a orchestrální hru. Jeho hudební růst pokračoval studiem konzervatoře ve Varšavě. Skladbu a klavír vystudoval u Z. Noskowského a A. Sygietynského. Současně se vzdělával v mytologii, literatuře, filozofii, astrologii ad. Po studiu konzervatoře krátce pobýval ve Varšavě a pracoval tam jako pedagog a skladatel. Dále pokračoval ve studiích v Lipsku na Královské konzervatoři u C. Reineckeho. V této době (1901–1902) se jeho zájem upnul na studium německých skladatelů (J. S. Bacha, L. van Beethovena, R. Strausse). Zajímal se o kontrapunktickou práci. I v této etapě života se zabýval studiem filozofie a literatury. Jeho volnočasové studium těchto dalších vědních oborů bylo zásadní inspirací pro tvorbu. 1

Pokračovat

Jan Jiří Benda a jeho tvorba pro flétnu (zpracování a prezentace děl)

Michaela Ambrosi

Výsledek vznikl v rámci projektu studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu HF JAMU 2019.

Jan Jiří Benda (Johann Georg Benda, 30. srpna 1714, Benátky nad Jizerou – cca 1752 Postupim) byl českým houslistou a skladatelem, který působil převážnou část svého krátkého života v Německu. Byl synem Jana Jiřího Bendy a Doroty Bendové (roz. Brixiové) a mladším bratrem slavnějšího Františka Bendy (1709–1786). Jan Jiří Benda byl v roce 1733 společně  s Františkem v Drážďanech, o rok později s ním odcestoval do Ruppinu, kde působil jako houslista ve službách nejprve korunního prince a později krále (1740) Friedricha II. Velikého 1. Poněvadž byla rodina Bendů rozvětveným muzikantským rodem, ne vždy bylo zcela jasné, kdo z nich vlastně danou skladbu složil. Kompozice Jana Jiřího Bendy jsou díla svěžího stylu, která jsou slohově zařaditelná na vrchol barokního, tedy galantního slohu, a jelikož byl král Friedrich II. Veliký nadšeným flétnistou, převážná většina děl Jana Jiřího Bendy byla dedikována právě tomuto nástroji.

Pokračovat