Varhanní liturgická hudba ve světle církevních předpisů

Jan Steyer

            Úvod 

Většina lidí v naší kulturní oblasti si při zvuku varhan automaticky vybaví atmosféru církevních obřadů. Jsou ale opravdu varhany oficiální nedílnou součástí liturgie, nebo je jejich přítomnost v kostelích pouze záležitostí nepsané tradice? Zmiňují se o varhanách církevní předpisy? Pokud ano, tak v jakém smyslu? Je postavení varhan v liturgii stále stejné, nebo se mění? Následující příspěvek se pokusí odpovědět na všechny tyto otázky. Kromě zmapování situace v Římskokatolické církvi je součástí příspěvku i malá sonda do dalších dvou největších u nás působících křesťanských církví, které ve své liturgii používají varhany – Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské. Pokračovat

Výuka klavírní spolupráce ve Střední Evropě

Marie Papežová Erlebachová 

 

Oblast výzkumu

 Klavírní spolupráce je obor, ve kterém by se měl vzdělávat každý klavírista, protože se s ním ve své profesní kariéře dříve nebo později setká. Vzdělávání v této speciální disciplíně není v České republice rozšířeno natolik, aby pokrylo potřeby budoucích korepetitorů. Na tomto základě vznikla studie, jejímž cílem je zanalyzovat kurikula studijních programů zaměřujících se na klavírní spolupráci ve střední Evropě tak, aby bylo jasně patrné, ve kterých disciplínách by měl být korepetitor vzděláván. Pokračovat

Svatební košile Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů: Komparativní analýza

Markéta Ottová

 

Volba kompozic k analýze a následnému porovnání jednoznačně souvisí s jejich shodným námětem. Řada básní ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena se stala předlohou hudebního díla. Mezi nimi lze nalézt hned trojí uplatnění balady Svatební košile, kterou do formy kantáty zpracovali tři přední čeští skladatelé Antonín Dvořák, Vítězslav Novák a Bohuslav Martinů. 1 Inspiraci v baladě našel rovněž Jan Novák, který vytvořil stejnojmenný balet, v období klasicismu vznikla kantáta Antonína Rejchy, který se nechal oslovit týmž příběhem, avšak v básnickém zpracování Gottfrieda Augusta Bürgera. Příběh, ať už nese jakýkoliv název, evidentně lákal české skladatele ke zhudebnění napříč staletími. Vzhledem ke skutečnosti, že se tři významní (z toho dva dokonce celosvětově uznávaní) čeští autoři rozhodli zhudebnit tutéž báseň, a to formou kantáty, nás zajímalo, jaký přístup který ze skladatelů ke zhudebnění zvolil. Pokračovat

Archetypální symboly v obrazovém cyklu Sonata II (Jarní sonáta) Mikaloje Konstantina Čiurlionise

Martina Štěpánová

Studie vznikla za podpory studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu Ostravské univerzity SGS01/PdF/2019 Archetypální symboly v díle Mikalojuse Konstantinase Čiurlionse.

1. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis

 

Významný hudební skladatel, sbormistr, pedagog a malíř Mikalojus Konstantinas Čiurlionis zasvětil celý svůj tvůrčí a osobní život rodné Litvě. Přes studia v Lipsku a Varšavě, kde se seznamoval se skladatelskými odkazy evropských předchůdců a velikánů, 2 se v Litvě věnoval hudební sběratelské činnosti, folkloru (od roku 1907, kdy pobýval ve Vilniusu). Byl považován za zakladatele národní kompoziční školy a za jednu z hlavních osobností Litevské umělecké společnosti. V této společnosti aktivně organizoval hudební dění a mimo jiné klasifikoval litevské národní písně. Čiurlionis byl osobností výjimečnou a velmi zajímavou pro svouovnocennou tvorbu v oblastech hudby a malířství. Vedle jeho hudebního skladatelského odkazu nalézáme také četná výtvarná díla. Jeho „renesanční duch“ ve smyslu zájmu o mnohé vědní obory a znalosti z astronomie, kosmologie, náboženství, přírodních věd a filozofie se projevil především ve výtvarném umění, v Čiurlionisově malbě. Ta je plná prvků mystiky, silného psychologického působení, symbolů a především sepjatosti s hudbou. Obrazové cykly obsahují názvy jako Sluneční sonáta, Sonáta hvězd, Hudba lesa. Samotné části cyklu jsou pak Allegro, Andante, Scherzo, Finale apod. Dalším význačným momentem pro identifikaci mezioborové vztažnosti je grafické znázornění hudebních prvků v plošném druhu umění v perspektivě a naopak malebnosti v plynoucí hudbě časem. Čiurlionis je pozoruhodným autorem, kterému není bohužel v české obci věnováno dostatek pozornosti. Pokračovat

Problematika „crossoveru“ na príklade cyklu concerti grossi Beatles go baroque Petra Breinera

Silvia Adamová

 

S pojmom crossover sa stretávame v automobilovom priemysle alebo zvukovej technike ako so známym a zaužívaným na celom svete. V hudbe ale ešte aj dnes ide o nie príliš rozšírený pojem, ktorý sa však do anglických lexikónov hudby dostal už koncom 80. rokov 20. storočia. V súčasnosti po dlhšom zabudnutí zažíva predovšetkým vďaka hudobnej produkcii založenej na spájaní hudobných žánrov a štýlov, opäť renesanciu. 2 V preklade má význam mostu, kríženia, prieniku, prepojenia či priechodu. V slovenskej hudobnej terminológii tento pojem zatiaľ ekvivalent nemá, no najbližšie mu je opäť z cudzích jazykov prebraný pojem fusion, fúzia alebo difúzia. Zatiaľ čo fusion označuje predovšetkým skladby, ktoré syntetizujú štýly rock a jazz, 2 fúzia je všeobecné synonymum pre spojenie, splynutie či zlúčenie. Difúziu považujeme ku crossoveru za najpresnejšie synonymum, nakoľko takisto vystihuje prelínanie, prestupovanie a miešanie rôznych prvkov.

Pokračovat

Varhany v olomoucké katedrále po 2. světové válce ve světle aktuální heuristické reflexe

 

Studie přináší v češtině doposud nepublikovaný revidovaný a rozšířený text, který autor vydal v německém jazyce v titulu: Lyko, P. Orgel in der Olmützer Kathedrale nach dem 2. Weltkrieg im Lichte aktueller heuristischer Reflexion. In: Musicologica Olomucensia. Roč. 14, č. 14, 2011, s. 39-46. ISSN 1212-1193.

 

Petr Lyko 

 

Stěžejním podnětem pro výzkum varhan v olomoucké katedrále po druhé světové válce (resp. v kontextu dlouhodobější reflexe i v dřívějších dekádách) bylo objevení nových, doposud nezpracovaných a neprobádaných pramenů ve fondu Metropolitní kapituly Olomouc (MCO), uložených v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava (ZAOpOl), které mapují období zejména od druhé světové války do konce padesátých let dvacátého století (v menší míře se zde nacházejí i prameny starší, pocházející cca od konce 19. či počátku 20. století). Příslušný karton je v archivu veden pod názvem „Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší“ a číslem 34. Rozsah uvedených pramenů k dómským varhanám je značný, řádově se jedná o stovky dokumentů. Pokračovat

Skladatel a sbormistr Václav Kálik a jeho místo v české hudební kultuře

Barbora Bortlová

 

Českou hudbu vyznačuje mnoho skladatelských osobností, představitelů různých uměleckých směrů a škol. Široká hudební veřejnost zná a cení dílo především našich národních klasiků – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka, Josefa Suka a dalších. Mezi skladatele o generaci mladší, spolu s Emilem Axmanem, Jaroslavem a Otakarem Jeremiášovými, Ladislavem Vycpálkem, Jaroslavem Křičkou a dalšími, patří i zajímavý zjev skladatele a dirigenta Václava Kálika, o němž veřejnost i sami hudebníci vědí dosud velmi málo a jeho tvorba upadá v zapomnění. Pokračovat

Fenomén Paisiello – Ital na carském dvoře

Martin Hroch

Pohled na život Giovanniho Paisiella

Giovanni Paisiello se narodil 9. května 1740 v Roccaforzata nedaleko města Taranto v jižní Itálii. Je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejvlivnějších operních skladatelů pozdního 18. století. Hudební základy získal během studií na jezuitském gymnáziu v Tarantu. Jedna z povinností tehdejších studentů byl zpěv v kostelích při bohoslužbách. Díky svým pěveckým kvalitám upoutal pozornost rytíře Carducciho, který se stal jeho mecenášem a zaplatil za Paisiella školné, a tak v roce 1754 mohl nastoupit čtrnáctiletý mladík na konzervatoř sv. Onufria v Neapoli.  3  Tato umělecká instituce byla uznávaným centrem hudebního vzdělávání v jižní Itálii, kde působila řada předních skladatelů a teoretiků oné doby, kupříkladu ředitelem konzervatoře byl dodnes uznávaný autor duchovní hudby Francesco Durante. Už během studií na sebe Paisiello poutal pozornost svých spolužáků i učitelů pohotovostí ve skladbě, improvizaci a darem lyrické melodiky. Z jeho tehdejších kompozic se však mnoho nedochovalo.  2 

Pokračovat

Recenze: Gabriel Rovňák: Zdeněk Košler – Život a dílo

Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně 2017. ISBN 978-80-7460-118-7

 

Petr Lyko

 

Monografie Gabriela Rovňáka Zdeněk Košler – Život a dílo představuje výstup zpracovávající dosud málo reflektované, avšak pro vývoj české hudební kultury (včetně jejího odrazu v zahraničí) silně relevantní téma. Přínos bádání tkví mj. v provedení detailního výzkumu pramenného materiálu, který byl v mnoha případech odborné veřejnosti dosud neznámý a jeho následné vysoce kvalitní interpretaci. Práce vyniká mimořádně širokou informační základnou, jež autorovi umožnila spis pojmout nejen jako standardní monografii, ale také jako modelovou studii, reflektující českou a slovenskou hudební kulturu v návaznosti na světové kulturní dění. V neposlední řadě je pak potřeba vyzdvihnout i další rozměr spisu, a sice přesahy do problematiky interpretace. Touto koncepcí tak autor dokázal neotřelým, vysoce inovativním způsobem vnést na pole české muzikologie tolik potřebnou syntetickou práci, která je schopna interdisciplinárním způsobem zužitkovat celé spektrum dílčích hudebně-vědných východisek a řešitelských přístupů.

 

Strana 84/2019

Repertoár dětských pěveckých sborů v tradicích a perspektivách

Karolína Hovadíková

Slovo repertoár, původem z francouzského slova répertoire, označující určitý seznam, sbírku či rejstřík, dnes spojujeme s pojmenováním souboru hudebních skladeb, které jsou daným tělesem prezentovány v určitém čase a na určitém místě. Jedná se o výčet písní, které bude v našem případě určitý pěvecký sbor zpívat. Při výběru konkrétního repertoáru je nutno přemýšlet také o dramaturgii, jejímž úkolem je zpracovat kvalitní výběr písní, který bude vyhovovat úrovni sboru, zaujme obecenstvo a poskytne potřebný prostor pro další rozvoj. Tento proces je úkolem managementu, který obstarává veškeré zákulisní zabezpečení, umožňuje získat potřebný notový materiál, dostatek žáků, zajišťuje nábor nových zpěváků apod. V tomto příspěvku se budeme věnovat především přípravným oddělením pěveckých sborů, kde se v úvodu zaměříme na aspekty ovlivňující nejen výběr repertoáru, ale samotnou činnost mladých zpěváků v souboru.

Pokračovat

Hierarchizace v tonálních vztazích: aplikace „Probe-Tone Method“ u studentů víceletého gymnázia

Markéta Karafiátová

Cíl a předmět

Předmětem studie je problematika mentálního zpracování hierarchických vztahů mezi tóny v rámci jedné tóniny. Součástí příspěvku je zpráva o výzkumu, jehož cílem je ověřit užití výzkumné metody tonální hierarchizace C. L. Krumhansl, původně aplikované na vysokoškolských studentech, na žácích víceletého gymnázia tj. věkové skupině pubescentů a adolescentů (11–17 let). V naší studii se budeme nejprve zabývat hudebně teoretickými základy tonální hierarchie. Dále budeme reflektovat probe-tone metodu a její výsledky. V další části budeme formulovat vlastní hypotézy a postup jejich ověřování v empirickém výzkumu.

Pokračovat

Pavel Sýkora: Claudio Monteverdi: The Combat of Tancred and Clorinda: between Mannerism and the Baroque.

Praha: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě – KLP, 2017. ISBN 978-80-86791-75-3-80.

Petr Lyko

V angličtině vydaná práce Pavla Sýkory představuje mimořádný vědecký počin nejen v rámci publikační činnosti Hudební fakulty JAMU v Brně, ale i v kontextu české a v mnoha ohledech i světové muzikologie. Reflektovaná problematika reprezentuje téma s výraznými mezinárodními přesahy a značnou návazností na celou řadu oblastí výzkumu hudby období (raného) baroka. Claudio Monteverdi svým dílem formoval stylový vývoj pozdně renesančního – manýristického slohu, barokního hudebního paradigmatu, stejně jako dílčích stylových tendencí (mj. benátské opery). Výzkum naznačeného tématu proto přispívá k poznání základních koncepčních směrů vývoje dějin evropské hudby nejen na časové ose, ale umožňuje i detailnější pochopení teritoriálních vazeb, zejména pak genezi evropského barokního hudebního slohu z výdobytků italského baroka – jako jednoho z klíčových kořenů (přirozeně vedle impulzů německého či francouzského kulturního teritoria).

Pokračovat

Hudební vzdělávání v dnešní Itálii – Stručný souhrn změn a vývoj vzdělávání v oblasti hudby v Itálii

Damiano Binetti

První školský systém, který ve sjednocené Itálii vznikl, byl systém zavedený tzv. Casatiho zákonem ze dne 13. listopadu 1859, který byl nejprve vyhlášen pro tehdejší Sardinské království a později byl rozšířen na celé Italské království.  Tehdejší zákon neupravuje žádnou formu výuky hudby. Tato forma se ale objevuje v podobě „cvičení zpěvu“ pojímaného nikoliv jako intelektuální činnost, ale jako praktický nácvik zaměřený především na rozvoj smyslových schopností.

Pokračovat

Hudba pro děti a mládež

Helena Šmídová

Téma můžeme pojmout v obecné rovině hudebně-výchovné praxe, úžeji pak didakticky, tedy prostřednictvím metod, forem a výběru materiálně-didaktických prostředků. Tato problematika spadá rovněž do studia hudební psychologie především v poslechových aktivitách. Skladby pro děti a mládež, ať už instruktivního či uměleckého charakteru, lze analyzovat i hudebně-teoreticky pomocí hudebně vyjadřovacích prostředků (melodie, harmonie, forma, kinetika a další) a samozřejmě i interpretačně na základě audiovizuálních nahrávek.

Pokračovat

Problematika analogií výtvarného a hudebního vyjadřování Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise

Martina Šamajová

Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911)

Litevský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a malíř M. K. Čiurlionis se narodil 22. 9. 1875 ve Vareně. Jeho otec jej vedl k hudbě od mladého věku stejně jako jeho sestru Jadvigu. Mikalojus vystudoval Hudební školu knížete Mykoly Ogiňského pro přípravu orchestrálních hráčů v Plunze. Studoval hru na flétnu a orchestrální hru. Jeho hudební růst pokračoval studiem konzervatoře ve Varšavě. Skladbu a klavír vystudoval u Z. Noskowského a A. Sygietynského. Současně se vzdělával v mytologii, literatuře, filozofii, astrologii ad. Po studiu konzervatoře krátce pobýval ve Varšavě a pracoval tam jako pedagog a skladatel. Dále pokračoval ve studiích v Lipsku na Královské konzervatoři u C. Reineckeho. V této době (1901–1902) se jeho zájem upnul na studium německých skladatelů (J. S. Bacha, L. van Beethovena, R. Strausse). Zajímal se o kontrapunktickou práci. I v této etapě života se zabýval studiem filozofie a literatury. Jeho volnočasové studium těchto dalších vědních oborů bylo zásadní inspirací pro tvorbu. 3

Pokračovat

Jan Jiří Benda a jeho tvorba pro flétnu (zpracování a prezentace děl)

Michaela Ambrosi

Výsledek vznikl v rámci projektu studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu HF JAMU 2019.

Jan Jiří Benda (Johann Georg Benda, 30. srpna 1714, Benátky nad Jizerou – cca 1752 Postupim) byl českým houslistou a skladatelem, který působil převážnou část svého krátkého života v Německu. Byl synem Jana Jiřího Bendy a Doroty Bendové (roz. Brixiové) a mladším bratrem slavnějšího Františka Bendy (1709–1786). Jan Jiří Benda byl v roce 1733 společně  s Františkem v Drážďanech, o rok později s ním odcestoval do Ruppinu, kde působil jako houslista ve službách nejprve korunního prince a později krále (1740) Friedricha II. Velikého 2. Poněvadž byla rodina Bendů rozvětveným muzikantským rodem, ne vždy bylo zcela jasné, kdo z nich vlastně danou skladbu složil. Kompozice Jana Jiřího Bendy jsou díla svěžího stylu, která jsou slohově zařaditelná na vrchol barokního, tedy galantního slohu, a jelikož byl král Friedrich II. Veliký nadšeným flétnistou, převážná většina děl Jana Jiřího Bendy byla dedikována právě tomuto nástroji.

Pokračovat

Editorial

Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,

další číslo odborného periodika JAMUsica je opět tematicky velmi bohaté. Zahrnuje jak čistě muzikologické studie, tak i články s inter-oborovým přesahem, a to zejména do oblasti hudební pedagogiky. Autorský kolektiv opět tvoří zástupci Hudební fakulty JAMU, ale také pedagogických fakult Univerzity Palackého a Ostravské univerzity. Publicistická část pak nabízí krátkou sondu do soudobého hudebního školství v Itálii a recenzi významné monografie pedagoga HF JAMU.

                                                                                                              Petr Lyko
vedoucí redaktor

Rozhovor s Karlem Martínkem

MgA. Karel Martínek (* 1979 v Olomouci) absolvoval v letech 2004-2009 obor hra na varhany na Hudební fakultě JAMU v Brně ve třídě Prof. Kamily Klugarové a improvizaci u MgA. Karla Pokory. Účastnil se interpretačních kurzů a kurzů improvizace u předních evropských varhaníků – Susan Landale, Martina Sandera, Günthera Kaunzingera, Juliana Gembalskeho, Reitze Smitse. V současné době soukromě studuje improvizaci u Philippa Lefebvra v Paříži. Působí jako umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci, ředitel kůru a varhaník v olomouckém chrámu sv. Mořice, a pedagog varhanní hry na Konzervatoři evangelické akademie v Olomouci, v minulosti vyučoval též na Církevní konzervatoři v Opavě. Vedle těchto aktivit se věnuje koncertní činnosti v České republice i v zahraničí; úzce spolupracuje s Moravskou filharmonií Olomouc a Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně.

  Pokračovat

Juraj Beneš a jeho tajomný systém organizácie tónov

Alexander Döme

Juraj Beneš, v rámci svojho pedagogického pôsobenia na Hudobnej a tanečnej fakulte VŠMU v rokoch 1984 – 2004 sa profiloval ako odborník v oblasti teórie harmónie a sonátového princípu v hudbe. Jeho teórie vznikli na báze vlastného skladateľského úsilia o vytvorenie svojského autorského konceptu a k vyhraňovaniu názorov Benešovi dopomohli nielen rozhovory s jeho kolegami skladateľmi ale aj s poslucháčmi v rámci vyučovania hudobnej analýzy. Svoje názory na problematiku harmónie zhrnul v knižke O harmónii (Pokus o úvod do nejakej budúcej teórie harmónie.)

Pokračovat

Koncepty priestoru v súčasnej elektroakustickej hudbe a zvukových umeniach

Martin Ožvold

Priestor je nepochybne jedno z najkomplikovanejších slov v našom jazyku. Snaha o naplnenie jeho významu a pochopenie samotného fenoménu je jednou zo základných kategórií zamestnávajúcich ľudskú myseľ v súvislostiach s celou radou činností. Či už tieto činnosti majú charakter tých najjednoduchších automatizovaných rutín alebo abstraktných predstáv a operácií, ovplyvňujúc samotného jedinca a jeho každodennosť ako aj celú spoločnosť v ďaleko širšom merítku ako čokoľvek iné.  Zmeny, obraty či vývoj v chápaní priestoru a jeho paradigmatické interpretácia majú nepochybne zásadný  vplyv na kultúrne myslenie a umenie. Obratom je možné predpokladať, že interpretácia a reprezentácia priestoru v umeleckých konceptoch a tvorbe  manifestuje  podobu priestoru ako výraz alebo paralelu jeho vnímania v danej dobe.2

Pokračovat

K Periodizaci tvorby Alexandra Nikolajeviče Skrjabina

Marek Keprt
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie

Periodizace tříčlenná

Schloezerova periodizace a s ní příbuzné varianty
Ve skrjabinovském bádání se nejvíce ujala tříčlenná periodizace jeho díla, vycházející z vnitřní logiky vývoje jeho hudební řeči, především pak z vývoje harmonie. Podle této periodizace lze rozlišit tři skladatelská období: rané (po Druhou symfonii op. 29 z roku 1901), ovlivněné hlavně tvorbou Chopinovou, střední (od Čtvrté klavírní sonáty op. 30 z roku 1903 po Dvě klavírní skladby op. 59 z let 1910-1911), jež je obdobím rozšířené tonality a dobou prudkého vývoje harmonické řeči, a období pozdní (počínaje symfonickou poémou Prométheus op. 60 z let 1908-1910), které je charakterizováno prací se zvukovými centry prométheovských akordů. Tuto periodizaci poprvé použil Skrjabinův švagr Boris de Schloezer v roce 1921 v článku pařížské Revue Musicale 2   .

Pokračovat

Sonda do problematiky interpretace Pucciniho ženské operní postavy

MgA. Eva Dřízgová Ph.D.

Výběr tohoto tématu má své logické odůvodnění nejen díky mé předcházející operní praxi, ale také v mém pedagogickém působení. V průběhu let jsem měla možnost postupně nastudovat a ve dvanácti různých inscenacích ztvárňovat pět hlavních Pucciniho hrdinek. Konkrétně tedy postavu Cio-Cio-San v Butterfly, Mimí v Bohémě, Liú v Turandot, Manon Lescaut a dokonce i hlavní postavu Magdy v méně uváděné Vlaštovce. Tyto vlastní praktické zkušenosti zúročuji ve své pedagogické praxi na Fakultě umění Ostravské univerzity a Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde se také s problematikou interpretace Pucciniho operních árií nebo scén setkávám.

Pokračovat

Editorial

Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,

druhé číslo roku 2017 přináší příspěvky zaměřené na hudbu konce 19. a 20. století.  Tvůrci textů jsou jednak doktorandi Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění – Martin Ožvold a Alexander Döme, ale svou studii poskytnul i specialista na interpretaci a výzkum klavírního díla A. N. Skrjabina Marek Keprt, odborný asistent Filozofické fakulty Univerzity Palackého, a student doktorského programu na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity Ondřej Jurásek. Na odborná pojednání pak rozborem interpretační problematiky navazuje text habilitační přednášky Evy Dřízgové, pedagožky Fakulty umění Ostravské univerzity. Součástí čísla je i zajímavý rozhovor s absolventem HF JAMU, uměleckým ředitelem a dramaturgem Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci Karlem Martínkem.

I druhé číslo roku 2017 se tak snaží přidržet koncepce, kterou si dal časopis JAMUsica od svého počátku do vínku, a sice jedinečného propojení uměleckého a teoretického pohledu na hudbu a vše co s ní v nejrůznějších rovinách souvisí.

                                                                                                              Mgr. Petr Lyko, Ph.D.
proděkan pro vědu výzkum a dislokace

George Gerschwin: Rhapsody in Blue

Ondřej Jurásek, Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, katedra hudební výchovy

Úvod

Základním cílem tohoto příspěvku je analýza a interpretace skladby Rhapsody in Blue. Georgi Gershwinovi zajistila nejen trvalé místo ve světovém symfonickém repertoáru, ale znamenala také počátek jeho koncertantní tvorby, která dále pokračovala Koncertem F dur, symfonickou básní Američan v Paříži či Kubánskou předehrou.

Pokračovat

Vítejte na JAMU

Jindra Bártová

Dobrý den, dovolte nám, abychom se vám představily – vám všem, kteří hodláte vejít do budovy Hudební fakulty JAMU nebo jen tak kolem budovy procházíte. Jsme karyatidy. Že netušíte, co to slovo znamená? Tak se tedy na nás podívejte: jsme ženy plnící funkci nosného sloupu v architektuře. Narodily jsme se ve starém Řecku, které si velmi potrpělo na krásu, harmoničnost a dokonalost. A my tyto vlastnosti ztělesňujeme. Jsme oblečené do chitonu, což je dlouhé antické roucho, hlavy máme vztyčené a na nich neseme celou tíhu portálu budovy. Pokračovat

Operní dílo Leoše Janáčka ( úpravy, verze, tempová a metronomická problematika, formy scénické realizace).

Moje přednáška se bude zabývat některými zásadními problémy nastudování a realizace operních  titulů  Leoše Janáčka  v náváznosti  na publikaci

“ Interpretační poznámky ke studiu inscenací Leoše Janáčka“

Vzhledem k tomu, že tato třídílná publikace zpracovává a vysvětluje interpretační problematiku  všech titulů od  Její pastorkyně z roku 1904 až po inscenaci Z mrtvého domu z r. 1928, je mimo možnost této dvacetiminutové přednášky obsáhnout celou šíři interpretační problematiky všech sedmi titulů. Pokračovat

O původu marketingové komunikace aneb hledání tváře (ne)tváře

Autor:

MgA. Tomáš Cafourek, III. ročník DSP – Hudební produkce
Katedra Hudební produkce
Hudební fakulta JAMU v Brně
E-mail: tomas.cafourek@hf.jamu.cz

Abstrakt:

Cesta k nalezení kamene marketingu pana profesora Kotlera je dlouhá, mnohdy urputná, často vás zavede do temné uličky s ostrými kameny, zároveň ale může být i neuvěřitelně krásná, s výhledem v širé dálky. Dovolte mi, abych vám mohl ukázat alespoň část onoho fascinujícího světa, kterému jsem se rozhodl zasvětit svoji profesní cestu… Třeba i vy v něm najdete jisté zalíbení a pokud ne, třeba vás jen budu inspirovat k plavbě po hvězdných oceánech a objevování vlastních nových světů… Pokračovat

Moravské dvojzpěvy op. 29 Antonína Dvořáka

Markéta Myšková

Dvořákovu zhudebnění Moravských dvojzpěvů se věnovalo již několik autorů, Jaromírem Boreckým 2 počínaje, Ivanem Vojtěchem 2 konče. Jaromír Borecký provedl prvotní základní přiřazení všech zhudebněných textů ke sbírkám Františka Sušila, Ivan Vojtěch později na jednom jediném dvojzpěvu analyzoval řadu strukturálních souvislostí. Všechny dosavadní práce mají jeden shodný rys a to, že mezi textem Františka Sušila a textem Dvořákovým není předpokládána existence rozdílů. 3

Všech dvacet tři dvojzpěvů bylo komponováno v českém jazyce, později edice z roku 1962 a 1971 publikují ještě text německý a anglický. Jedná se ale o novodobé překlady. Předlohou Dvořákovi byla třetí Sušilova sbírka Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými z roku 1841, často také ve folkloristických textech označována pod zkratkou S III. Pokračovat

Kladské nářečí v písňových cyklech Luboše Sluky

Helena Hozová

Skladatel Luboš Sluka se těší poměrně velkému zájmu interpretů. Jistě je to zásluhou melodičnosti jeho děl a nekomplikovanému zápisu. Luboš Sluka byl korepetitorem řady pěvců a tak rozumí potřebám lidského hlasu. Jeho cílem nikdy nebylo pouštět se do hudebních experimentů. Nejdůležitější je pro něj forma. V otázce kompozičního stylu využívá rozšířené tonality a ukotvené modality. 4

Písňové cykly psal i pro konkrétní zpěváky, například pro Janu Jonášovou, nebo Sylvii Kodetovou. Existují i různé verze a různá obsazení. Třeba Čtyři Ave Maria, původně pro jeden hlas a varhany byly upraveny pro sbor, Kladské písně a balady zase mají verzi pro bas a pro baryton a také verzi s klavírem a nedávno zinstrumentovanou pro orchestr. Písňové cykly Květomluva, Jako tehdy, Renesanční písně a již zmiňované Kladské písně a balady se stále objevují na koncertních podiích a skladatel rád přijímá pozvání od interpretů na produkce svých děl. Pokračovat

Klavírna komorná tvorba Roberta Schumanna

Xénia Jarová

Osobnosť Roberta Schumanna zaberá v hudobno-historickom aj hudobno-filozofickom vývoji nezastupiteľné miesto. Skladateľ, kritik a človek celým životom a tvorbou angažovaný v dianí hudobného sveta svojej doby viedol svoje tvorivé kroky vznešenými ideami. Kompozíciou i hudobnou publicistikou a kritikou v Neue Zeitschrift für Musik sa aktívne sa snažil presadiť do spoločnosti pozitívne ľudské, umelecké, k hĺbke hudby a duchovným hodnotám vedúce myšlienky. Pre boj proti povrchnosti a za poetizáciu života Schumann ako 23-ročný založil fiktívny spolok Die Davidsbündler (Dávidovi spojenci). Ako jedno z mnohých vyznávali heslo „In jedem Falle, Jünglinge, schafft für’s Licht!“ (V každom prípade mladí, tvorte pre svetlo!). Tak aj Schumann sám tvoril pre svetlo hudobného obsahu a klavír sa v jeho dielach stal „hovorcom ideí“ 2 Pokračovat