Varhanní liturgická hudba ve světle církevních předpisů

Jan Steyer

            Úvod 

Většina lidí v naší kulturní oblasti si při zvuku varhan automaticky vybaví atmosféru církevních obřadů. Jsou ale opravdu varhany oficiální nedílnou součástí liturgie, nebo je jejich přítomnost v kostelích pouze záležitostí nepsané tradice? Zmiňují se o varhanách církevní předpisy? Pokud ano, tak v jakém smyslu? Je postavení varhan v liturgii stále stejné, nebo se mění? Následující příspěvek se pokusí odpovědět na všechny tyto otázky. Kromě zmapování situace v Římskokatolické církvi je součástí příspěvku i malá sonda do dalších dvou největších u nás působících křesťanských církví, které ve své liturgii používají varhany – Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské. Pokračovat

Výuka klavírní spolupráce ve Střední Evropě

Marie Papežová Erlebachová 

 

Oblast výzkumu

 Klavírní spolupráce je obor, ve kterém by se měl vzdělávat každý klavírista, protože se s ním ve své profesní kariéře dříve nebo později setká. Vzdělávání v této speciální disciplíně není v České republice rozšířeno natolik, aby pokrylo potřeby budoucích korepetitorů. Na tomto základě vznikla studie, jejímž cílem je zanalyzovat kurikula studijních programů zaměřujících se na klavírní spolupráci ve střední Evropě tak, aby bylo jasně patrné, ve kterých disciplínách by měl být korepetitor vzděláván. Pokračovat

Svatební košile Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů: Komparativní analýza

Markéta Ottová

 

Volba kompozic k analýze a následnému porovnání jednoznačně souvisí s jejich shodným námětem. Řada básní ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena se stala předlohou hudebního díla. Mezi nimi lze nalézt hned trojí uplatnění balady Svatební košile, kterou do formy kantáty zpracovali tři přední čeští skladatelé Antonín Dvořák, Vítězslav Novák a Bohuslav Martinů. 1 Inspiraci v baladě našel rovněž Jan Novák, který vytvořil stejnojmenný balet, v období klasicismu vznikla kantáta Antonína Rejchy, který se nechal oslovit týmž příběhem, avšak v básnickém zpracování Gottfrieda Augusta Bürgera. Příběh, ať už nese jakýkoliv název, evidentně lákal české skladatele ke zhudebnění napříč staletími. Vzhledem ke skutečnosti, že se tři významní (z toho dva dokonce celosvětově uznávaní) čeští autoři rozhodli zhudebnit tutéž báseň, a to formou kantáty, nás zajímalo, jaký přístup který ze skladatelů ke zhudebnění zvolil. Pokračovat

Archetypální symboly v obrazovém cyklu Sonata II (Jarní sonáta) Mikaloje Konstantina Čiurlionise

Martina Štěpánová

Studie vznikla za podpory studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu Ostravské univerzity SGS01/PdF/2019 Archetypální symboly v díle Mikalojuse Konstantinase Čiurlionse.

1. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis

 

Významný hudební skladatel, sbormistr, pedagog a malíř Mikalojus Konstantinas Čiurlionis zasvětil celý svůj tvůrčí a osobní život rodné Litvě. Přes studia v Lipsku a Varšavě, kde se seznamoval se skladatelskými odkazy evropských předchůdců a velikánů, 2 se v Litvě věnoval hudební sběratelské činnosti, folkloru (od roku 1907, kdy pobýval ve Vilniusu). Byl považován za zakladatele národní kompoziční školy a za jednu z hlavních osobností Litevské umělecké společnosti. V této společnosti aktivně organizoval hudební dění a mimo jiné klasifikoval litevské národní písně. Čiurlionis byl osobností výjimečnou a velmi zajímavou pro svouovnocennou tvorbu v oblastech hudby a malířství. Vedle jeho hudebního skladatelského odkazu nalézáme také četná výtvarná díla. Jeho „renesanční duch“ ve smyslu zájmu o mnohé vědní obory a znalosti z astronomie, kosmologie, náboženství, přírodních věd a filozofie se projevil především ve výtvarném umění, v Čiurlionisově malbě. Ta je plná prvků mystiky, silného psychologického působení, symbolů a především sepjatosti s hudbou. Obrazové cykly obsahují názvy jako Sluneční sonáta, Sonáta hvězd, Hudba lesa. Samotné části cyklu jsou pak Allegro, Andante, Scherzo, Finale apod. Dalším význačným momentem pro identifikaci mezioborové vztažnosti je grafické znázornění hudebních prvků v plošném druhu umění v perspektivě a naopak malebnosti v plynoucí hudbě časem. Čiurlionis je pozoruhodným autorem, kterému není bohužel v české obci věnováno dostatek pozornosti. Pokračovat

Problematika „crossoveru“ na príklade cyklu concerti grossi Beatles go baroque Petra Breinera

Silvia Adamová

 

S pojmom crossover sa stretávame v automobilovom priemysle alebo zvukovej technike ako so známym a zaužívaným na celom svete. V hudbe ale ešte aj dnes ide o nie príliš rozšírený pojem, ktorý sa však do anglických lexikónov hudby dostal už koncom 80. rokov 20. storočia. V súčasnosti po dlhšom zabudnutí zažíva predovšetkým vďaka hudobnej produkcii založenej na spájaní hudobných žánrov a štýlov, opäť renesanciu. 2 V preklade má význam mostu, kríženia, prieniku, prepojenia či priechodu. V slovenskej hudobnej terminológii tento pojem zatiaľ ekvivalent nemá, no najbližšie mu je opäť z cudzích jazykov prebraný pojem fusion, fúzia alebo difúzia. Zatiaľ čo fusion označuje predovšetkým skladby, ktoré syntetizujú štýly rock a jazz, 2 fúzia je všeobecné synonymum pre spojenie, splynutie či zlúčenie. Difúziu považujeme ku crossoveru za najpresnejšie synonymum, nakoľko takisto vystihuje prelínanie, prestupovanie a miešanie rôznych prvkov.

Pokračovat

Varhany v olomoucké katedrále po 2. světové válce ve světle aktuální heuristické reflexe

 

Studie přináší v češtině doposud nepublikovaný revidovaný a rozšířený text, který autor vydal v německém jazyce v titulu: Lyko, P. Orgel in der Olmützer Kathedrale nach dem 2. Weltkrieg im Lichte aktueller heuristischer Reflexion. In: Musicologica Olomucensia. Roč. 14, č. 14, 2011, s. 39-46. ISSN 1212-1193.

 

Petr Lyko 

 

Stěžejním podnětem pro výzkum varhan v olomoucké katedrále po druhé světové válce (resp. v kontextu dlouhodobější reflexe i v dřívějších dekádách) bylo objevení nových, doposud nezpracovaných a neprobádaných pramenů ve fondu Metropolitní kapituly Olomouc (MCO), uložených v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava (ZAOpOl), které mapují období zejména od druhé světové války do konce padesátých let dvacátého století (v menší míře se zde nacházejí i prameny starší, pocházející cca od konce 19. či počátku 20. století). Příslušný karton je v archivu veden pod názvem „Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší“ a číslem 34. Rozsah uvedených pramenů k dómským varhanám je značný, řádově se jedná o stovky dokumentů. Pokračovat

Skladatel a sbormistr Václav Kálik a jeho místo v české hudební kultuře

Barbora Bortlová

 

Českou hudbu vyznačuje mnoho skladatelských osobností, představitelů různých uměleckých směrů a škol. Široká hudební veřejnost zná a cení dílo především našich národních klasiků – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka, Josefa Suka a dalších. Mezi skladatele o generaci mladší, spolu s Emilem Axmanem, Jaroslavem a Otakarem Jeremiášovými, Ladislavem Vycpálkem, Jaroslavem Křičkou a dalšími, patří i zajímavý zjev skladatele a dirigenta Václava Kálika, o němž veřejnost i sami hudebníci vědí dosud velmi málo a jeho tvorba upadá v zapomnění. Pokračovat

Fenomén Paisiello – Ital na carském dvoře

Martin Hroch

Pohled na život Giovanniho Paisiella

Giovanni Paisiello se narodil 9. května 1740 v Roccaforzata nedaleko města Taranto v jižní Itálii. Je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejvlivnějších operních skladatelů pozdního 18. století. Hudební základy získal během studií na jezuitském gymnáziu v Tarantu. Jedna z povinností tehdejších studentů byl zpěv v kostelích při bohoslužbách. Díky svým pěveckým kvalitám upoutal pozornost rytíře Carducciho, který se stal jeho mecenášem a zaplatil za Paisiella školné, a tak v roce 1754 mohl nastoupit čtrnáctiletý mladík na konzervatoř sv. Onufria v Neapoli.  3  Tato umělecká instituce byla uznávaným centrem hudebního vzdělávání v jižní Itálii, kde působila řada předních skladatelů a teoretiků oné doby, kupříkladu ředitelem konzervatoře byl dodnes uznávaný autor duchovní hudby Francesco Durante. Už během studií na sebe Paisiello poutal pozornost svých spolužáků i učitelů pohotovostí ve skladbě, improvizaci a darem lyrické melodiky. Z jeho tehdejších kompozic se však mnoho nedochovalo.  2 

Pokračovat

Recenze: Gabriel Rovňák: Zdeněk Košler – Život a dílo

Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně 2017. ISBN 978-80-7460-118-7

 

Petr Lyko

 

Monografie Gabriela Rovňáka Zdeněk Košler – Život a dílo představuje výstup zpracovávající dosud málo reflektované, avšak pro vývoj české hudební kultury (včetně jejího odrazu v zahraničí) silně relevantní téma. Přínos bádání tkví mj. v provedení detailního výzkumu pramenného materiálu, který byl v mnoha případech odborné veřejnosti dosud neznámý a jeho následné vysoce kvalitní interpretaci. Práce vyniká mimořádně širokou informační základnou, jež autorovi umožnila spis pojmout nejen jako standardní monografii, ale také jako modelovou studii, reflektující českou a slovenskou hudební kulturu v návaznosti na světové kulturní dění. V neposlední řadě je pak potřeba vyzdvihnout i další rozměr spisu, a sice přesahy do problematiky interpretace. Touto koncepcí tak autor dokázal neotřelým, vysoce inovativním způsobem vnést na pole české muzikologie tolik potřebnou syntetickou práci, která je schopna interdisciplinárním způsobem zužitkovat celé spektrum dílčích hudebně-vědných východisek a řešitelských přístupů.

 

Strana 84/2019