Hudba pro děti a mládež

Helena Šmídová

Téma můžeme pojmout v obecné rovině hudebně-výchovné praxe, úžeji pak didakticky, tedy prostřednictvím metod, forem a výběru materiálně-didaktických prostředků. Tato problematika spadá rovněž do studia hudební psychologie především v poslechových aktivitách. Skladby pro děti a mládež, ať už instruktivního či uměleckého charakteru, lze analyzovat i hudebně-teoreticky pomocí hudebně vyjadřovacích prostředků (melodie, harmonie, forma, kinetika a další) a samozřejmě i interpretačně na základě audiovizuálních nahrávek.

Problematika tématu

V současnosti tvorba pro děti stále není příliš velká, řada autorů v rámci svého celého díla na děti úplně zapomíná. Málokdy se setkáváme s tím, že by autor dokonce věnoval dětem celé své dílo. S tím souvisí i badatelství jako takové. Hudební vědci a kritici nepíší o tvorbě pro děti mnoho, natož aby tato tvorba byla analyzována či jakkoli hodnocena. Toto téma bývá tedy hodně opomíjeno, či dokonce upozaděno.

V dnešní době existuje celá síť základních uměleckých škol (dále jen ZUŠ), přehlídky, soutěže národní a mezinárodní, významné koncerty tuzemské i zahraniční, různá hudební a sborová seskupení, orchestry pro určité věkové skupiny. Je otázkou, zda současní ostravští autoři tuto problematiku reflektují ve své tvorbě a zda jsou ochotni psát skladby pro tyto události, seskupení, pro různé základní umělecké školy apod.

 

Vymezení pojmu

S pojmem hudba pro děti a mládež se setkáváme v široké rovině. Hudba pro děti a mládež je často charakterizována jako jedna z nejzajímavějších oblastí hudební kompozice. „Zdůrazňuje závažnost důsledného promyšlení hudebně teoretických, hudebně estetických i pedagogicko-psychologických předpokladů takto orientované tvorby, která při své námětové a invenční oproštěnosti přináší často hodnoty nesporně vysoké umělecké úrovně.“ 1 Skladatel při tvorbě pro děti se touží vrátit do dětských let, chce uspokojit potřebu hravosti. Hudba budí city, probouzí u dítěte myšlenky a pomáhá také formovat racionální složky i jeho zájmovou sféru.

Možnosti klasifikace

Možností klasifikace hudby pro děti a mládež může být celá řada. V obecné rovině to znamená skladby vhodné pro děti a mládež a dále skladby, které byly určeny přímo dětem, a to k poslechu (např. část Novákova cyklu písniček na slova Josefa Václava Sládka Jaro nazvaná Děcku se zpívá), dále skladby určeny dětem jako dětskému interpretovi (např. Schumannovo či Čajkovského Album pro mládež, dále dětské sbory apod.). Zde se nabízí řada faktorů, které neodmyslitelně patří k hudbě pro děti, resp. faktory, podle kterých určujeme hudbu pro děti.

Podle Vladimíra Horáka a Vladimíra Kouly 2 dělíme hudební literaturu pro děti a mládež do tří skupin. Do první skupiny řadí tvorbu technicky i myšlenkově přístupnou, dítě tedy může při své technické vyspělosti skladbu samo provozovat, např. Petr Iljič Čajkovskij: Album pro mládež. Do druhé skupiny patří skladby námětem určené dětem, ovšem technicky natolik náročné, že je dětský interpret nemá možnost provozovat, takže je hrají či zpívají dospělí dětem, např. Jaroslav Křička: Jaro pacholátko. Třetí skupina je tvorba, která původně nebyla adresována dítěti, ale dnes však tyto skladby dětem předkládáme, protože autor zde splnil požadavky hudby pro děti a mládež, např. Ludwig van Beethoven: Pro Elišku.

Následující klasifikace poukazuje na problém, jak a podle čeho tedy hudbu pro děti a mládež poznáme. Jedná se především o autorský záměr, ve skladbě je explicitně uveden dětský interpret (např. Milan Báchorek: Omluvenky pro žáky a poškoláky, Edvard Schiffauer: Čtyři písně pro mrňata), také se může jednat o informaci, která je získána přímo od autora, že skladba, kterou napsal, je určená dětem. V posledním případě autorského záměru jde o partitury, které mají věnování (např. Leon Juřica: Markétčiny pohádky – věnovány jeho vnučce Markétě).

Dalším stěžejním a zároveň určujícím bodem hudby pro děti je konkrétně skladba. Hudba pro děti se dá poznat ve skladbě podle názvu, kde se jedná o faktor spíše doplňující (např. Edvard Schiffauer: O pejskovi a kočičce, Pavel Helebrand: O vláčku Náklaďáčku). Podle skladby můžeme určit hudbu pro děti na základě charakteristiky hudebně vyjadřovacích prostředků (např. melodie, harmonie, rytmus apod.), také na základě celkového charakteru díla a samozřejmě na základě tematiky.

Určení hudby pro děti není věcí pouze autora a skladby samotné. Skladbu lze určit pro děti také dle určitých badatelských kritérií (pomocí pramenů a literatury, tedy korespondence, rozhovorů, odborné literatury a dalších) a také dle vlastní argumentace.

Kritéria tvorby pro děti a mládež

Aby nedocházelo k problematické intepretaci dětské tvorby, je nutné, aby měli autoři na paměti kritéria, která by měli dodržovat. Jedná se o celkovou délku díla (zde samozřejmě závisí na žánru a typu tvorby), ale měli bychom se spíše řídit pravidlem „i méně je někdy více“. Ambitus by neměl přesáhnout rozsah dětského hlasu, pohybujeme se zde v rozpětí zhruba c1–d2.

Vokální tvorba je často ovlivněna (nebo by alespoň měla být ovlivněna) samotným textem, na kterém v konečném výsledku velice záleží. Text by měl odpovídat principu hravosti, jednoduché deklamaci a srozumitelnosti (nejvhodnější je text v českém jazyce). Skladatelé tvoří hudbu na základě literárního textu nějakého českého básníka nebo dle veršů, které sami vymyslí, případně vytvoří hudební úpravu lidové písně pro dětský pěvecký sbor (ať už smíšený, dívčí či méně zastoupený chlapecký sbor), kde je text zakotven. Celková tematika díla by měla odpovídat dětskému interpretovi, tedy hře, příběhu, obrazu každodenního života, vtipu, nonsensu, idealizaci světa a optimismu.

K důležitým faktorům tvořícím hudbu pro děti a mládež patří samozřejmě melodika skladby, která hraje pro dětského interpreta i posluchače důležitou roli. Melodie skladby (ať už vokální či instrumentální) by měla splňovat požadavky návaznosti na text či příběh, dále princip jednoduchosti, zpěvnosti, intonační stability a vyrovnanosti. V rámci harmonického plánu by měli skladatelé dodržovat jednoduchou strukturu malé kadence s přihlédnutím k vedlejším stupňům. Zajímavé je také nepochybně střídání durové a mollové polarity pro zachování kontrastu.

Rytmus by měl splňovat v případě vokální tvorby deklamační zákonitosti lehké a těžké doby. Ve tvorbě pro děti se doporučují jednoduché takty, které se v průběhu skladby často nemění. Tempo je třeba zvážit, ale záleží spíše na tematice a celkovém charakteru skladby.

Lze říct, že mezi nejpoutavější formy skladeb pro děti a mládež patří strofická píseň, malá či velká forma ABA nebo rondo. Motivy a témata by se měly proměňovat a navracet a zároveň by se mělo dbát na jasnou formotvornou linku co do komplexnosti celého díla.

Z hlediska faktury děl pro děti a mládež se spíše preferuje homofonní sazba, kde zřetelně dominuje vedoucí hlas, jenž je doprovázen ostatními hlasy. Je možné komponovat také v rámci polyfonní struktury, např. hravá fugata, ovšem ne na úkor jednoduchosti a srozumitelnosti.

Problematika vhodnosti skladeb pro děti a mládež

Největším důvodem neakceptovatelných skladeb pro děti a mládež je vysoký stupeň technické obtížnosti s nepříliš dětskou myšlenkovou náplní. Jedná se o skladby se složitou polyfonií a bohatou melismatikou, křížením hlasů, dále cizojazyčným, obvykle dětem nesrozumitelným a často rozsáhlým textem.

Formotvorně neakceptované skladby pro děti a mládež jsou díla volných či kombinovaných forem, ve kterých se témata nenavracejí. Z hlediska kinetiky jde o složité rytmy v kombinovaných taktech, které se často mění, dále také rychlá až „nehratelná“ tempa. Posledním faktorem nevhodnosti skladeb pro děti a mládež je intonační nestálost, velké a nezpěvné skoky, časté modulace či skladby náročné svým harmonickým plánem či atonalitou.

Žánry a typy hudby pro děti a mládež

Hudbu pro děti a mládež z hlediska žánru a hudebního typu lze rozdělit do čtyř oblastí:

  1. vokální tvorba (písňové cykly, samostatné písně, dětské sbory),
  2. instrumentální tvorba (klavírní tvorba, tvorba pro strunné nástroje, tvorba pro dechové nástroje, tvorba pro bicí nástroje, tvorba pro komorní seskupení),
  3. vokálně-instrumentální tvorba (kantáty),
  4. hudebně-dramatická tvorba (dětské opery, muzikály, balety).

Mezi nejčetnější díla pro děti a mládež patří písně, dětské sbory a klavírní skladby.

Formotvorné principy hudby pro děti a mládež

Nejzásadnějším principem hudby pro děti a mládež je podle Jaroslava Herdena 3 opakování a kontrast. Tyto principy lze aplikovat do všech žánrů a typů hudby pro děti a mládež. Princip opakování staví konstrukčně na souvislostech a kontinuitě v rámci výrazu stability a důrazu.

Kontrast je v dětské tvorbě nepostradatelný vzhledem k textu a jeho příběhu. Princip kontrastu může dítě chápat jako odvíjející konflikt (pokles – vzrůst energie, napětí, žalu, bolesti, hněvu apod.). Tento princip je založen na výstavbě celku, výrazu pohybu a konfliktu.

Dětská tvorba

Jako samostatný oddíl hudby pro děti a mládež by mohly představovat skladby dětí jako autorů, tedy malých nebo mladých skladatelů. Záleží samozřejmě také na tom, zda mladí skladatelé píší tvorbu pro děti nebo pro dospělé. V praxi se jedná většinou o skladby takové, aby je mohli sami skladatelé zahrát či zazpívat – tedy často pro dětské interprety. V současné době je na ZUŠ i na konzervatořích trochu problém s interpretací těchto děl. Málokterý interpret má zájem, chuť a čas hrát skladby současných autorů (tedy svých žáků, žáků svých kolegů či spolužáků), protože se jedná o jakýsi „nadstandard“ jeho povinností.

Hudba pro děti a mládež v edukační realitě

Hudba pro děti a mládež postihuje význam estetické výchovy a zvláště hudební výchovy pro komplexní rozvoj osobnosti dítěte. Upravuje rozumové schopnosti, upevňuje také morální postoje dítěte a pomáhá také zlepšovat fyzický stav. Dítě se prostřednictvím hudby učí zobecňovat a srovnávat, vznikají u něj první asociace. Aby tyto funkce u dítěte mohla plnit hudba, je nutné předkládat dětem skladby s vysokou uměleckou hodnotou s přihlédnutím k věku dítěte.

Sborová tvorba pro děti a mládež autorů spojených s Ostravou po roce 1945

Dětská sborová tvorba (ať už smíšené sbory, dívčí či méně často zastoupené chlapecké sbory) zaujímá nesporně největší místo v hudbě pro děti a mládež autorů spojených s Ostravou nejspíš z důvodu většího množství dětských sborů, koncertů, soutěží a festivalů na Ostravsku. Pojmem „autoři spojeni s Ostravou“ se rozumí skladatelé, kteří žili nebo žijí v Ostravě (např. Rudolf Kubín), působili nebo stále působí v Ostravě (např. Leon Juřica, Milan Báchorek, Edvard Schiffauer), skladatelé, kteří studovali v Ostravě, jejich skladby vznikly v Ostravě, byly prováděny v Ostravě nebo byly věnovány některému ostravskému tělesu (např. Otmar Mácha: Moja řeč – věnováno Ostravskému dětskému sboru). Dětské sbory se v tvorbě ostravských skladatelů promítly nejen v rámci dětských oper, baletů a kantát, ale také samostatně s instrumentálním doprovodem či bez doprovodu.

Josef Schreiber (1900–1981), pedagog, skladatel, sbormistr, organizátor a publicista, v Ostravě působil a později zde také zemřel. Jako sbormistr tíhnul ve své tvorbě právě k pěveckým sborům. Napsal tedy pro Dětský rozhlasový sbor Ostravského rozhlasu cyklus Pět dětských sborů (1959) na texty Petra Denka a píseň Pozdrav havířům z téhož roku. Pro dětský sbor složil cyklus 13 sborů s názvem Lidové písně v úpravě (*nedatováno) a cyklus 15 česko-moravsko-slovenských lidových písní (*nedatováno) opět v úpravě Josefa Schreibera.

Skladatel a hudební režisér Rudolf Kubín (1909–1973), který se narodil i zemřel v Ostravě, svá díla často věnoval ostravským dětským sborům. Z jeho tvorby po roce 1945 zde patří Šest valašských písniček pro dětský sbor (1948), Velký svátek (1952), Lesní veselice pro dětský sbor, soprán a dechové kvinteto na text Františky Semerákové (1957) nebo dětský sbor a capella s názvem Chceme mír, který věnoval sbormistru Božetěchu Bílkovi.

Známý český hudební skladatel, klavírista, hudební pedagog, dramatik a spisovatel Ilja Hurník (1922–2013) je spjat s Ostravou právě tím, že se narodil v Ostravě-Porubě a několikrát za život se tam vracel. Z jeho tvorby sem patří nejznámější samostatné dětské sbory Scény pro dětský sbor na texty Václava Fischera z roku 1971, Rozhovory matky s děckem na lidové a vlastní texty z roku 1984, Voda voděnka pro dětský sbor a capella opět na text Václava Fischera (1985/1986) nebo Difugere nives.

Brněnský rodák Jaromír Podešva (1927–2000), který vyučoval 21 let skladbu a hudební teorii na ostravské konzervatoři, napsal Čtyři dětské sbory (1959), Psaníčko soudruhu Gottwaldovi (1952), Z Mateřídoušky (1954), Dvě písničky pro jiskry (1963). „Zvláštního zdůraznění zaslouží cyklus čtyř trojhlasých dětských sborů na texty Josefa Kainara z roku 1966 Nevídáno, neslýcháno, který byl s úspěchem proveden na Jihlavském vokálním festivalu v roce 1967.“ 4

Ostravský skladatel Leon Juřica (1935–2014) se tvorbě pro děti a mládež věnoval celkem hojně. Napsal devět dětských oper: Hrajeme si na operu (1987) pro dětský sbor, sólisty (princ, princezna, Dlouhý, Široký a Bystrozraký) a klavír, dále Nejkrásnější cestička (1988) pro děti z mateřské školy s doprovodem klavíru, Král Ječmínek (1988) na libreto Karla Čejky, Pohádky konec (1988), na vlastní libreto, pro dětský sbor a klavír, Jak šlo vejce do světa (1992) na libreto Soni Dostálové dle pohádkové předlohy Jak šlo vejce na vandr opět pro dětský sbor a klavír.

Juřicovým podnětem k sepsání nejkratší opery na světě s názvem Žáby (2001) byla kniha Guinessových rekordů. „Složil tedy operu se všemi atributy tohoto hudebního žánru (osmitaktová předehra, arietta, ansámbl s expozicí tříhlasých fug, znova recitativ a závěrečný sbor žab na text kva, kva, kva), která trvá 2 minuty a 15 sekund.“ 5 Další Juřicovy opery z téhož roku jsou Tři Marie (2001) a Lev, liška a jelen (2001). Juřica komponoval pro dětské sbory také v rámci kantát, konkrétně Jak hrdlička přišla k pásku (1966) pro dětský sbor s doprovodem klavíru a klarinetu dle Halasovy dětské poezie, Podivuhodný kouzelník (1971) pro pěvecký sbor s doprovodem klavíru a Pohádka o studánce (1996) na text Františka Halase pro dětský sbor, klavír, housle, flétnu a klarinet. Dětské sbory s názvem Malérečka (1987), Nové modlitbičky (2001), cyklus Pět dětských sborů (2002) a Tři hádanky (2013) věnoval ostravským sborům.

Ani hudební skladatel, pedagog a sbormistr Milan Báchorek (1939) nezapomněl ve své tvorbě na děti. Malou suitu s názvem Modrá věnoval dětskému sboru s průvodem klavíru na slova Františka Hrubína z roku 1963. Dílo Hukvaldská poéma napsal pro soprán, tenor, baryton, dětský sbor, ženský sbor a velký orchestr na slova Karla Vůjtka v roce 1987. Na slovenský lidový text zkomponoval v roce 1980 lyrickou píseň Sláviček pro soprán, dívčí sbor, hoboj a violoncello. Dětským sborům se věnoval Báchorek samostatně i s doprovodem (Malá večerní hudba s průvodem flétny na slova Františka Navary, 1981; Omluvenky pro žáky a poškoláky s doprovodem celesty, čtyřručního klavíru a bicích nástrojů; Svět se točí [1988] s doprovodem klavíru na slova Františka Navary a Sypu, sypu smíšky a capella na slova Karla Vůjtka).

Edvard Schiffauer (1942) je v oblasti Ostravska známý jako hudební pedagog a skladatel bezprostředních myšlenek plných her, vtipu a nadsázky. Díky této kouzelné fantazii je schopen napsat dětem dílo myšlenkově pestré, zajímavé a hravé. V letech 1972–1973 vznikla na text Ivana Binara jeho dětská opera s názvem Vrať nám, ptáku, hastrmana, která měla premiéru 22. 9. 2017 v NDM v Divadle Antonína Dvořáka. Kromě této opery složil celkem tři cykly dětských sborů: Čtyři písně pro mrňata na slova Ivana Binara z roku 1967, dále Voní, zpívá celá zem na verše Františka Hrubína z roku 1976 nebo jeho Otloukání píšťalek na lidové texty z roku 1985.

K dalším autorům píšících pro děti můžeme jmenovat Vladimíra Svatoše (balet pro děti Zametač; cyklus říkadel Letělo pápěří pro dětský sbor a klavír na slova Lýdie Romanské), Eduarda Dřízgu (II. symfonie Vocale pro smíšený sbor, dětský sbor a orchestr; cyklus písní Třesky plesky pro dětský sbor a klavír), Otmara Máchu (Lašské halekačky, Moja řeč, Štyry mile za Opavum), Igora Vitaljeviče Katajeva, který působil v Ostravě (Kantáta pro dětský sbor; Děti, držte se; vokální trio ABC seděli na střeše; Oratorium pro dívčí sbor, klavír, varhany a bicí) nebo také Olgu Šmídovou (Dětský rok; Pohádkové písničky pro nejmenší dětičky; Vánoční písničky).

 

Resumé 

Tento článek se zabývá hudbou pro děti a mládež v obecné rovině, konkrétně problematikou tématu, vymezením pojmu, možnostmi klasifikace, kritérii tvorby pro děti a mládež, dále problematikou vhodnosti skladeb pro děti a mládež, žánry a typy hudby pro děti a mládež, formotvornými principy hudby pro děti a mládež, dětskou tvorbou a ve stručnosti také hudbou pro děti a mládež v edukační realitě. Druhá část příspěvku prezentuje stručný nástin sborové tvorby pro děti a mládež autorů spojených s Ostravou po roce 1945.

Je velmi důležité, aby se dítě hudebně vzdělávalo, ovšem ne nahodile, ale pravidelně a kontinuálně s jasnými cíli v rovině kognitivní, afektivní či psychomotorické. Hudba pro děti a mládež nabízí spoustu možností, jak hudebně rozvíjet schopnosti a dovednosti dětí už od raného věku. Působí na smysly dítěte, jeho vnímání a prožívání. Dítě se tedy prostřednictvím hudby učí rozvíjet svou osobnost.

 

Summary

This article deals with music for children and youth on a general level, namely with topic issues, definition of the concept, possibilities of classification, criteria for creation for children and youth, issues of suitability of compositions for children and youth, genres and types of music for children and youth, form-forming principles of music for children and youth, children’s work, and in brief with music for children and youth in educational reality. The second part of the paper presents a brief outline of choral works for children and youth of authors associated with Ostrava after 1945.

It is very important for the child to be educated musically, but not accidentally but regularly and continually with clear targets in the cognitive, affective or psychomotor level. Music for children and teenagers offers plenty of possibilities to musical development of children’s abilities and skills from an early age. It acts on the child’s senses, perception and experience. The child learns to develop his personality through music.

 

Seznam použité literatury

Publikace:

  1. ADÁMKOVÁ, Hana. Josef Schreiber. Ostrava: Repronis, 2003. ISBN 80-7329-028-6.
  2. HANČL, Tomáš. Petřvaldský muzikus. Petřvald: Alisa, 2010. ISBN 978-80-86763-59-0.
  3. HERDEN, Jaroslav, ed. Hudba pro děti: vysokoškolská učebnice Studium učitelství pro 1. stupeň základní školy. Praha: Univerzita Karlova, 1992. ISBN 80-7066-522-X.
  4. HORÁK, Vladimír a KOULA, Vladimír. Hudba pro děti a mládež. Praha: SPN, 1976.
  5. MAZUREK, Jan. Hudba pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1984.6.      POLEDŇÁK, Ivan, ed. Výchova hudbou. Praha: SPN, 1981.

 

Vysokoškolské kvalifikační práce:

  1. ARÁTOROVÁ, Jana. Leon Juřica. Dosavadní dílo soudobého ostravského skladatele. Brno, 2005. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
  2. BÁTOR, Milan. Skladatel Eduard Dřízga. Ostrava, 2016. Disertační práce. Ostravská univerzita v Ostravě.
  3. CIGÁNKOVÁ, Barbora. Raná tvorba skladatele Milana Báchorka. Ostrava, 1995. Diplomová práce. Ostravská univerzita.
  4. DAMEC, Tomáš. Edvard Schiffauer – Život a dílo ostravského skladatele. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
  5. GOGELOVÁ, Zora. Instruktivní klavírní dílo skladatelů spjatých s Ostravou. Brno, 2013. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně.
  6. HRDOVÁ, Markéta. Edvard Schiffauer a jeho skladby pro flétnu. Brno, 2011. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně.
  1. JURKOVÁ, Ester. Vladimír Svatoš – skladatel, varhaník, pedagog. Ostrava, 2001. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě.
  2. ŠMÍDOVÁ, Helena. Vokální tvorba Leona Juřici. Ostrava, 2014. Bakalářská práce. Ostravská univerzita v Ostravě.
  3. ŠULAVOVÁ, Martina. Edvard Schiffauer hudební skladatel a pedagog, jeho tvorba pro děti. Ostrava, 2003. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě.
  1. WASILOVÁ, Zuzana. PhDr. Leon Juřica – hudební skladatel, pedagog, teoretik muzikoterapie. Ostrava, 2003. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě.
  2. ZUKOVÁ, Daniela. Katajev: Oratorium pro dívčí sbor, klavír, bicí a varhany. Filozofická, kompoziční a pedagogická východiska v kontextu autorova skladatelského díla. Ostrava, 2012. Disertační práce. Ostravská univerzita v Ostravě.

stepandrlik@gmail.com