Autor: Jan Čižmář
Škola: HF JAMU Brno
Ve své disertaci se zabývám hudebními památkami pocházejícími z jediného benediktinského kláštera na Moravě – kláštera v Rajhradě. Přesněji řečeno, zabývám se pouze loutnovými sborníky z této sbírky, z větší části dnes uloženými ve sbírkách MZM v Oddělení dějin hudby v Brně. Mým původním záměrem bylo zmapování všech rajhradských loutnových sborníků. Brzy se však ukázalo, že bude nutné zamýšlené téma, vzhledem k jeho šíři, redukovat. Momentálně se nacházím snad už v konečné fázi, kdy jsem téma zúžil z celkového sledování všech tabulatur na prostudování komorní hudby s loutnou (z těchto sborníků). Fází výzkumu je několik:
- pokus o rekonstrukci původní podoby celého souboru loutnových hudebnin;
- příprava seznamu konkordancí ke všem skladbám;
- výběr reprezentativních komorních skladeb s loutnou a jejich zařazení do širšího kontextu;
- přepis do moderní notace sólových i komorních verzí vybraných skladeb;
- uvádění skladeb na koncertech, realizace edic, nahrávka.
Ad 1)
Logicky prvním krokem je pokus o rekonstrukci původní podoby celého souboru loutnových hudebnin. O podobnou rekonstrukci celého souboru se pokusil již v padesátých letech Jaroslav Pohanka (Jaroslav Pohanka: Loutnové tabulatury z rajhradského kláštera, in: Časopis Moravského musea / Acta musei moraviae 1955, roč. 40, s. 193–213). Z jeho práce pochopitelně vycházím, ale doplňuji ji o nové skutečnosti. Samozřejmě i po roce 1955 získali badatelé další fakta a přináším také některá vlastní zjištění, která zamýšlím průběžně samostatně publikovat. Soubor bohužel není ani při současném stavu vědomostí a zahrnutí Pohankovi neznámých skutečností možno kompletovat, ale přináší přece jen ucelenější pohled na danou problematiku.
- 1. neznámá tabulatura
- 2. CZ-Bm A13.268
- 3. CZ-Bm A3.329
- 4.a–c Weichenberger
- 5.a CZ-Bm A371
- 5.b CZ-Bm A372
- 6.–8. neznámé položky
- 9.a–d Radolt
- 10.a–c Hinterleitner
- ? de Richée
- ? CZ-Bsa E6
- ? ? (uvádí Wolf)
Obrázek 1: Ukázka rukopisného zápisu tabulatury
Obrázek 2: Původní štítek a signatura rajhradské hudební knihovny
Obrázek 3: Signatura přiřazená hudebnině v MZM
Obrázek 4: Původní razítko rajhradského kláštera
Ad 2)
Další fáze – seznam konkordancí – je již hotová. Zaměřil jsem se konkrétně na dva sborníky – A371, A372. Obsahují skladby pouze pro sólovou loutnu, ale právě díky konkordancím je možno některé z nich identifikovat jako skladby původně komorní. Součástí této fáze je i přepis identifikovaných komorních skladeb z těchto dvou sborníků do notace přístupné i hudebníkům a muzikologům, kteří neumějí číst loutnovou tabulaturu. Tento bod je dílčím výstupem průběžně realizovaného specifického výzkumu na JAMU.
Ad 3)
Momentálně se věnuji zejména výběru reprezentativních komorních skladeb s loutnou a jejich zařazení do širšího kontextu. Cílem této kapitoly bude pokus o vytvoření chronologického přehledu vývoje žánru „loutnového tria“. Lze konstatovat, že v době kolem roku 1700 byla loutna nejpopulárnějším nástrojem v domácnostech měšťanů i šlechticů. Stejně tak se dá později, kolem roku 1800, mluvit o fortepianu (klavíru). Existuje spousta hudební literatury pro klavír s doprovodem dalších nástrojů ad libitum. Nejčastěji jde o zdvojování melodické linky klavíru houslemi nebo flétnou, basová linka klavíru je pak zdvojována violoncellem. Z tohoto hudebního útvaru určeného pro amatérské domácí muzicírování a cíleného na co nejširší trh se časem vyvinulo klavírní trio, kdy již tři nástroje vystupují zcela samostatně. Pozoruhodné je, že kolem roku 1700 vznikalo množství skladeb pro totéž obsazení, pouze místo klavíru byla užívána loutna. Tento repertoár unikal zájmu hudební i muzikologické veřejnosti právě proto, že je loutnový part zapsán v tabulatuře. Mým cílem je opět ho zpřístupnit. Na reprezentativních hudebních ukázkách hodlám demonstrovat vývoj tohoto žánru. Od počáteční formy, kdy sopránový i basový nástroj hrají unisono s loutnou (většina skladeb byla psána či publikována v hlasových sešitech a umožňují hudebně uspokojivou realizaci ve všech kombinacích: loutna sólo, loutna–soprán–bas, loutna–soprán, loutna–bas, soprán–bas), přes postupné osamostatňování sopránových a basových hlasů až po skladby, ve kterých nástroje fungují na sobě zcela nezávisle. Nevylučuji, že se ukáže i přímá chronologická a stylová spojitost mezi žánrem loutnového tria a tria klavírního.
Obrázek 5: Ferdinand Ignaz Hinterleitner: Concerto 6 – ukázka tří partů
Pro můj momentální výzkum jsou relevantní zejména ty signatury, které obsahují komorní skladby nebo konkordance komorních skladeb. Zároveň s nimi budu srovnávat skladby z jiných pramenů (v tabulce přehled zamýšleného výběru, hvězdičkou označeny skladby z Rajhradu). Pro vývoj žánru jsou důležité zejména skladby z Lobkowiczké sbírky, Bachova/Weissova Sonata A-dur, BWV 1025/SW 47 a Vivaldiho loutnová tria RV 82 a RV 83. Pozornost také zaměřím na srovnávání s rukopisy z kláštera v Krzeszówě.
*S. L. Weiss: Suite A-dur SW 44;
*J. M. Kühnell: Concerto B-dur; *W. L. E. von Radolt: Concerto g-moll, No. 3;
*F. I. A. Hinterleitner: Concerto C-dur, No. 6; Různí autoři CZ-Nrlb (více signatur) – kytarová tria; Anonym CZ-Nlrb Lb 28, č. 1–4 (Suita d-moll);
Vivaldi: Trio C-dur RV 82, Trio g-moll RV 85 (I-Tn);
S. Bach / S. L. Weiss: Sonata A-dur BWV 1025 / SW 47;
Kohaut: D-Bs (více signatur).
Jako příklad pracovního materiálu a procesu jeho zpracování může sloužit blíže neznámá skladba Johanna Michaela Kühnella.
Johann Michael Kühnell: Concerto B-dur Concerto – Allemande – Courante – Menuet en Rondeau – Polonaise – Gigue (liší se v různých pramenech).
Konkordance: A-Wn18829, A-GÖ1, CZ-Bm372, CZ-Po, GB-HAB2, CZ-Bm371, I-Ven, PL-WRu, A-SEI, A-KR156. Obsazení tria: NL-DHgm 50536 63v–66r – torzo z Harrach ms. US-NYp JOG 72–19 Fasc. 14 (stejný kopista jako A-RÖ1).
Obrázek 6: J. M. Kühnell: Concerto B-dur, první takty sólové verze CZ-Bm A372
Obrázek 7: J. M. Kühnell: Concerto B-dur, první takty komorní verze NL-DHgm 50536 (z připravované edice)
Ad 5)
Nedílnou součástí výzkumu je i ověření teoretických poznatků v praxi. Zkoumané skladby se snažím pravidelně zařazovat do koncertních programů. Nejbližší provedení rajhradských skladeb budou: Rajhrad 25. 5. 2014, Warszawa 9. 7. 2014, Rajhrad 7. 9. 2014, Krzeszów březen 2015, Bremen listopad 2015.
Připravuje se nahrávka vybraných skladeb a ve spolupráci s MZM i edice vybraných skladeb. Jako příklad výsledné formy CD může sloužit titul Saint Amour vydaný ve spolupráci s klášterem v Krzeszowě v roce 2013. Příkladem realizované edice je pak A. Caputi: Due sonate a traversiero solo e basso, ed. Jan Čižmář a Simona Šindlářová, MZM 2013, první v nové řadě publikací hudebnin z archivu MZM.
Summary
Lute manuscripts from Raigern monastery are a rich source for baroque lute literature. My thesis is mapping the collection as a whole, as well as selected pieces and genre of the “lute trio” in detail. Only in light of recent research it is possible to be certain, that many of the solo pieces were originaly conceived as chamber music – and only the lute part has survived. On examples we may demonstrate method and problems related to editing the lute chambre music, concordances with other sources and key moments in development of chamber music with lute.
