Michaela Ambrosi
Výsledek vznikl v rámci projektu studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu HF JAMU 2019.
Jan Jiří Benda (Johann Georg Benda, 30. srpna 1714, Benátky nad Jizerou – cca 1752 Postupim) byl českým houslistou a skladatelem, který působil převážnou část svého krátkého života v Německu. Byl synem Jana Jiřího Bendy a Doroty Bendové (roz. Brixiové) a mladším bratrem slavnějšího Františka Bendy (1709–1786). Jan Jiří Benda byl v roce 1733 společně s Františkem v Drážďanech, o rok později s ním odcestoval do Ruppinu, kde působil jako houslista ve službách nejprve korunního prince a později krále (1740) Friedricha II. Velikého 1. Poněvadž byla rodina Bendů rozvětveným muzikantským rodem, ne vždy bylo zcela jasné, kdo z nich vlastně danou skladbu složil. Kompozice Jana Jiřího Bendy jsou díla svěžího stylu, která jsou slohově zařaditelná na vrchol barokního, tedy galantního slohu, a jelikož byl král Friedrich II. Veliký nadšeným flétnistou, převážná většina děl Jana Jiřího Bendy byla dedikována právě tomuto nástroji.
@ Zámek Benátky nad Jizerou – autor: Ladislav Renner
Hlavní část pramenného výzkumu bylo nezbytné zaměřit na dochované hudební zdroje. Významnou pomůckou k takovému úsilí byla kolekce RISM 2. Kompozice Jana Jiřího Bendy jsou nyní uložené v následujících městech a institucích:
- Berlín: Sing-Akademie zu Berlin, Notenarchiv
- Berlín: Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, Musikabteilung
- Brusel: Conservatoire royal de Bruxelles, Bibliothèque – Koninklijk Conservatorium Brussel, Bibliotheek
- Stockholm: Musik- och teaterbiblioteket
- Kodaň: Det Kongelige Bibliotek på Slotsholmen – Den Sorte Diamant
Ad 1. Berlin, Sing-Akademie zu Berlin, Notenarchiv (D-Bsa)
| Katalog. číslo | Dedikace | Tónina |
| SA 3980 (1–5) | 5 duet pro dvoje housle | C dur, C dur, G dur, a moll, F dur |
| SA 3344 | Trio pro flétnu, housle a basso continuo | C dur |
| SA 3360 | Sonáta pro flétnu a basso continuo | G dur |
| SA 4052 | Koncert pro housle, smyčce a basso continuo | F dur |
| SA 3361 | Sonáta pro flétnu a basso continuo | G dur |
| SA 3363 | Sonáta pro flétnu a basso continuo | g moll |
| SA 4748 (6) | Koncert pro housle, smyčce a basso continuo | F dur |
Ad 2. Berlin, Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, Musikabteilung (D-B)
| Katalog. číslo | Dedikace | Tónina |
| Mus.ms. 1314/10 | 6 duet pro dvoje housle | C dur, C dur, G dur, e moll, a moll, C dur |
| Mus.ms. 1370 | Trio pro flétnu, housle a basso continuo | C dur |
| Mus.ms. 18022/5 | Sonáta pro flétnu a basso continuo | D dur |
Ad 3. Bruxelles, Conservatoire royal de Bruxelles, Bibliothèque – Koninklijk Conservatorium Brussel, Bibliotheek (B-Bc)
| Katalog. číslo | Dedikace | Tónina |
| 11629 | Sonáta pro housle a basso continuo | c moll |
Ad 4. Stockholm, Musik- och teaterbiblioteket (S-Skma)
| Katalog. číslo | Dedikace | Tónina |
| VO-R | Koncert pro housle, smyčce a basso continuo | F dur |
Ad 5. København, Det Kongelige Bibliotek på Slotsholmen – Den Sorte Diamant (DK-Kk)
| Katalog. číslo | Dedikace | Tónina |
| mu 6210.0627 | 11 sonát pro flétnu a basso continuo | C dur, G dur, B dur, F dur, G dur,
G dur, G dur, D dur, B dur, A dur, G dur |
Studium jedenácti sonát pro flétnu a basso continuo se stalo hlavním záměrem specifického výzkumu. Set sonát byl zkomponován skladatelem, který znal dobře nástroj 3, jemuž tyto skladby dedikoval. V jazyce flétnisty to znamená, že i když skladby zní navenek velmi technicky náročně, jdou tzv. „do ruky“ a flétnista se naopak netrápí a technické pasáže s přehledem a lehkostí zvládá.
Jan Jiří Benda často využíval kontrapunktické prvky a jeho skladatelský styl je typický také tím, že jednotlivé věty sonát jsou často napsány v jedné tónině, což potvrzuje i výčet tempových označení sonát z výše zmiňovaného svazku.
| 1. věta – tempové označení (tónina) | 1. věta – tempové označení (tónina) | 1. věta – tempové označení (tónina) | |
| Sonáta I. C dur | Andante (C) | Allegro (C) | Allegro (C) |
| Sonáta II. G dur | Adagio (G) | Allegro (G) | Allegro (G) |
| Sonáta III. B dur | Grazioso (B) | Allegro ma non molto (B) | Allegretto (B) |
| Sonáta IV. F dur | Andante (F) | Allegro (F) | Presto (F) |
| Sonáta V. G dur | Andante (G) | Allegro moderato (G) | Allegro (G) |
| Sonáta VI. G dur | Andante (G) | Allegro (G) | Presto (G) |
| Sonáta VII. G dur | Adagio non poco andante (G) | Allegro (G) | [bez názvu] (G) |
| Sonáta VIII. D dur | Andante (D) | Allegro non molto (D) | Menuetto (D) |
| Sonáta IX. B dur | Largo (B) | Allegro (B) | Allegro moderato (B) |
| Sonáta X. A dur | Adagio (A) | Allegro (A) | Vivace (A) |
| Sonáta XI. G dur | Andante (G) | Allegro (G) | Allegro (G) |
Sonáty Jana Jiřího Bendy pro flétnu a doprovod nebyly doposud z dobového rukopisu převedeny do moderní notace, a především také nebyly cíleně představovány široké veřejnosti. Právě díky schopnosti zkompletovat jeho flétnovou tvorbu se naskytla jedinečná příležitost nejenom přenést několik jeho sonát do kritické notové edice, ale také tyto skladby v rámci koncertních vystoupení konfrontovat s tvorbou autorů, kteří působili ve stejných destinacích.
S důrazem na korektnost interpretace bylo nutné vycestovat a konzultovat nastudování jednotlivých sonát se zahraničními specialisty v oboru. Tyto konzultace proběhly v Anglii, Nizozemsku, Rakousku a USA. K představení sonát z výše zmíněné sady došlo nejenom na půdě Janáčkovy akademie múzických umění, ale také třeba na Mozarteu v Salzburgu. Stejného úkolu se zhostili také studenti z Katedry varhanní a historické intepretace a Katedry dechových nástrojů; jmenovitě šlo o Michaelu Bohačíkovou, Jiřího Havrlanta, Anežku Levovou, Anežku Šejnohovou a Pavlínu Kavulovou (roz. Zámečníkovou). Studenti nastudovali celkově sedm Bendových sonát, které představili ve dvou koncertech nazvaných „Jan Jiří Benda a jeho souputníci“. Dále také zařadili sonáty do svých ročníkových či bakalářských projektů a koncertů předmětu Barokní a klasicistní komorní hra. V koncertních programech byla tvorba Jana Jiřího Bendy konfrontována s kompozicemi např.: Johanna Sebastiana Bacha, Karla Stamice, Jakoba Friedricha Kleinknechta, Georga Philippa Telemanna, Johanna Joachima Quantze aj.
Summary
Jan Jiří Benda and his Compositions for the Flute (Processing and Presentation)
Jan Jiří Benda (Johann Georg Benda; August 30, 1714, Benátky nad Jizerou – ca 1752, Potsdam) was a Bohemian violinist and composer. He was son of Jan Jiří Benda and Dorota Bendová (neé Brixiová) and the younger brother of better-known František Benda (1709–1786). J. J. Benda was together with his brother F. Benda in Dresden in 1733, and a year later, he travelled to Ruppin where he served as a violinist to a Crown Prince and later King Friedrich II. the Great. The compositions of J. J. Benda are written in a gallant style, and since the king was a fine traverso player, the vast majority of J. J. Benda’s works is dedicated to this instrument. J. J. Benda’s Eleven Sonatas for Flute and Basso Continuo have not yet been transferred to a modern critical notation from the contemporary manuscript and, in particular, have not been targeted to the general public. With the emphasis on the correctness of the interpretation, individual sonatas were consulted with accredited specialists in the early music field. Several sonatas from the above-mentioned set were performed not only at the Janáček Academy of Performing Arts, but also at the Mozarteum in Salzburg. The same was done by students from the Department of Organ and Historical Interpretation and the Department of Wind Instruments and sonatas were presented within two concerts named „Jan Jiří Benda and his Companions“. In the concert programs, J. J. Benda’s work was confronted with compositions written by: J. S. Bach, C. Ph. Stamitz, J. F. Kleinknecht, G. P. Telemann, J. J. Quantz, etc.
