Martina Šamajová
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911)
Litevský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a malíř M. K. Čiurlionis se narodil 22. 9. 1875 ve Vareně. Jeho otec jej vedl k hudbě od mladého věku stejně jako jeho sestru Jadvigu. Mikalojus vystudoval Hudební školu knížete Mykoly Ogiňského pro přípravu orchestrálních hráčů v Plunze. Studoval hru na flétnu a orchestrální hru. Jeho hudební růst pokračoval studiem konzervatoře ve Varšavě. Skladbu a klavír vystudoval u Z. Noskowského a A. Sygietynského. Současně se vzdělával v mytologii, literatuře, filozofii, astrologii ad. Po studiu konzervatoře krátce pobýval ve Varšavě a pracoval tam jako pedagog a skladatel. Dále pokračoval ve studiích v Lipsku na Královské konzervatoři u C. Reineckeho. V této době (1901–1902) se jeho zájem upnul na studium německých skladatelů (J. S. Bacha, L. van Beethovena, R. Strausse). Zajímal se o kontrapunktickou práci. I v této etapě života se zabýval studiem filozofie a literatury. Jeho volnočasové studium těchto dalších vědních oborů bylo zásadní inspirací pro tvorbu. 1
Po studiích se Čiurlionis vrací do Varšavy a působí jako skladatel a pedagog. Aktivně navštěvoval výtvarné kurzy a dva roky studoval na Škole výtvarných umění ve Varšavě. Kdykoliv to bylo možné, vracel se umělec do Litvy a upravoval lidové písně, maloval každodenní situace obyvatel z litevských vesnic. Čiurlionis patřil k zakladatelům Litevské umělecké společnosti, kde aktivně působil jako sbormistr a organizátor hudebních akcí. V závěru svého života se věnoval tematice náboženství a kosmologie. Čiurlionis trpěl nervovým onemocněním, ke kterému se v závěru jeho života přidal zápal plic, na který umělec zemřel ve věku 35 let.2
Mohli bychom vymezit Čiurlionisovo rané období (1896–1903), kam bychom zařadili Varšavské a Lipské studium. Toto období je silně ovlivněno F. Chopinem, valčíky, polonézami a mazurkami. Je to doba objevování a formování kompoziční techniky. Pozdní období umělce (1904–1910) je determinováno moderními kompozičními tendencemi. Čiurlionise začínají zajímat krátké série zvuku, na kterých formuje své skladby. Samostatnost hlasů maže hranice mezi homofonní a polyfonní fakturou. Ostinátní vystavění basové, nebo naopak melodické linie vytváří dojem stability. Grafické znázornění melodií, vystavění jednotlivých partů jsou důkazem o jasném snažení autora najít nové cesty a postupy k syntéze hudby s výtvarným uměním. Čiurlionis vykazuje ve své malířské tvorbě originální uměleckou tvorbu a tajuplný mystický obsah. Jeho výtvarná díla bychom mohli přiblížit k evropskému symbolismu, avšak Čiurlionis se nenechal výrazně ovlivňovat spoluautory dané doby a tvořil plastická díla jako malebné sonáty, preludia a fugy. Obrazy můžeme řadit i do abstraktního malířství především pro graficko-plastický způsob abstrahování, zjednodušování předmětných jevů. Jeho tvorba je charakteristická aplikováním novátorského principu syntézy hudby v malířství.
Charakteristické rysy hudební tvorby
Z hudební tvorby umělce většina skladeb vznikla za první světové války. Ze zbylých dochovaných skladeb – díla sborová, orchestrální a především klavírní, která představují většinový podíl tvorby. Čiurlionis byl v Litvě zakladatelem národní kompoziční školy. Jeho sběratelská činnost byla rozsáhlá a odrazila se nejvíce v úpravách lidových písní. Sborová tvorba obsahuje polyfonické chrámové kusy, ve velké míře se objevují právě úpravy litevských lidových písní a dále mužské sbory. U klavírních skladeb je zřetelný a viditelný vývoj umělce v kompozičním stylu. Zpočátku se věnoval kratším mazurkám, sonátám. Inspiračním zdrojem se mu stal R. Schumann a F. Chopin. Během studií v Lipsku se umělec zabýval polyfonní fakturou a kánonickými postupy v klavírních skladbách. Jeho další tvůrčí vývoj směřoval k novátorským postupům, zejména k práci s improvizačními prvky. Pro Čiurlionise jsou charakteristické melodie s ostinátními rytmy, užívání pentatoniky, tritónové sledy tónů. 3 Dále je to polyrytmické a polytonální smýšlení (převážně v závěrečné etapě života), monotematická kontrapunktická práce s hudebním materiálem.4
Charakteristické rysy výtvarné tvorby
Výtvarná tvorba Čiurlionise zahrnuje přibližně 300 děl a hlavními inspiračními zdroji jsou pro ně litevské pohádky a pověsti, transcendentální rovina lidského bytí, kosmologie, příroda, filozofie, náboženství a antická mytologie. Nacházíme obrazy pod názvy: Perun, Stvoření světa, Zvěrokruh, Hvězdná sonáta aj. Čiurlionis je malířem, který velmi koncentrovaně pracuje se symbolikou. Nejčastěji užívá symboly: strom, slunce, měsíc, květina, moře, pevnost, pták. Užívání strukturních a kompozičních hudebních elementů přidalo malbě Čiurlionise na abstrakci. Přitom žádný „hudební obraz“ není čistě abstraktním počinem, protože pro malíře byla zásadní myšlenka cyklů a syntéz, tedy spojování rozdílných symbolů. Čiurlionis pracuje na abstraktní struktuře obrazu vždy s konkrétními detaily. Jeho originální způsob spojování hudby s malbou byl podřízen hluboké znalosti hudebních kompozičních principů. Čiurlionisova tvorba spojuje kompoziční strukturu obrazu, jistou úroveň abstrahování motivu a plasticitu malby. Díla umělce více náleží evropskému symbolismu díky duchovnímu zaměření a odkrývání významů symbolů. Dala by se zařadit spíše do větve symbolismu Ruska, Polska a Skandinávie, která přes kontakt s přírodou dochází k odkazu metafyzického světa. Obrazy umělce jsou často depersonalizované. 5 Jeho obrazy obsahují pohledy seshora, tzv. ptačí perspektivu, což u recipienta evokuje jakýsi duchovní nadhled, přesah lidského života. Umělce můžeme charakterizovat jako malíře, v jehož dílech nalézáme silné mystické psychologické působení na recipienta. Čiurlionis je ve svých obrazech jedinečný v transferu hudební terminologie, druhů, forem a práce s časem. Pro přiblížení uveďme některá jeho plátna: Sluneční sonáta, Sonáta hvězd, Preludium a fuga. V barevnosti se setkáme u umělce s četnou škálou barev, ovšem plátna, která zachycují litevskou krajinu, jsou spíše v lomených temnějších odstínech. Analogie s melancholickým charakterem litevských národních písní je zde jasná.
Vybrané obrazové ukázky
Typickým příkladem transferu hudby do malby Čiurlionise je obraz Fuga s jedlemi z roku 1908, který je součástí diptychu Preludium a fuga. Diptych je jakousi analogií k hudební Fuze b moll. Obraz blíže interpretuje Ludmila Peřinová. 6 Na plátně je jasně vidět sedm pásů, které připomínají hlasy fugy. Motivem je vysoká věž (často užívaný motiv, ve významu jde o princip duchovního růstu) a skloněný muž. Dominantním aspektem obrazu je dále jedle, která se objevuje v různých velikostech a obratech. Zde vidíme podobnost s kompozičními postupy fugy. Jedná se o variace motivu, převraty, zrcadlení. Užité symboly v obraze se stávají nástupy jednotlivých hlasů. Zajímavé je, že umělec pracuje s velikostmi jedlí podobně jako s notovými hodnotami. 7
M. K. Čiurlionis: Fuga s jedlemi (1908)
Další obrazová ukázka je čtvrtá část cyklu Sluneční sonáta s názvem Finale z roku 1907. Jedná se o závěrečnou část cyklu, které předchází Allegro, Andante a Scherzo. Obraz Finale v sobě spojuje prvky ze všech částí obrazového cyklu. Čiurlionis v tomto momentě aplikuje své poznatky o sonátové formě do obrazového cyklu. Podle Ludmily Peřinové Allegro obsahuje expozici hlavního tématu, provedení i reprízu. Barevnou škálou obraz připomíná svítání, kdy se slunce objevuje nad obzorem. Druhá část cyklu Andante evokuje zpomalení a klid poledne teplými barvami a méně zahuštěnou kompoziční prací s liniemi. Scherzo je hravé především díky poletujícím motýlům a červené barvě květů. Vysoké, úzké mosty nad vodní hladinou jakoby odlehčovaly atmosféru díky své průzračnosti a pohledu shora. Obraz barevně připomíná západ slunce. Konečně závěrečná část Finale je plna motivických prvků všech předešlých částí cyklu. „Celý den“ již došel do temných lomených barev, do hluboké noci. Na obraze se nachází spodní část zvonu, která obsahuje výrazné aspekty z celé sonáty. Dominantním tématem cyklu je slunce, které je transformováno do srdce zvonu. V díle se objevují též trůny nebo vyvýšené věže s pokornými, shrbenými muži (králi), kteří se sklání před životadárcem – sluncem. Ve Finale jsou obsažena také menší slunce, která můžeme chápat i jako hvězdy při interpretaci obrazu jako noční scény. Ty pak mohou navozovat dojem spánku.8 9
M. K. Čiurlionis: Finale ze Sluneční sonáty (1907)
Analogie v hudebním a výtvarném vyjadřování autora
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis byl jedinečnou osobností, která se díky svým studiím hudby, výtvarného umění a přírodních věd rozvíjela v „renesančního“ umělce. V úvodní tvůrčí etapě spíše hledal adekvátní vyjadřovací jazyk, který by mu vyhovoval. V pozdním období svého života čerpal z propojování hudby a malířství a to hned v několika bodech. Nejednalo se o částečnou inspiraci, nebo naopak inspiraci přímou, ale o jasný přenos jednotlivých elementů, hudebních vyjadřovacích prostředků, forem a struktur do vlastní malby.
Hudební kompoziční postupy aplikoval v přísné formě do konkrétního zobrazení. To povětšinou zpracovává zcela jasné konkrétní detaily jevů na fantazijním, částečně abstrahovaném podkladu. Ornamenty, jednotlivé výrazové prostředky se stávají motivy v hudbě. Kompoziční principy jsou jasně v obrazech rozeznatelné, jako např. ve fuze, nástupech hlasů, hlavách tématu, zrcadlení a poměru užitých výtvarných prvků k sobě navzájem. Další výraznou analogií v umělcově tvorbě je práce s časem a prostorem. Užívání linií umožňuje autorovi navodit atmosféru pokračující a plynoucí hudby. Prostor je pak u Čiurlionise v obrazech znázorněn velmi plasticky. Autor klade důraz na lineární vedení hlasů v obou druzích umění. Jednotka času je ve výtvarné tvorbě znatelná i v užívání hudebních forem, přesněji v sonátové formě. V jednotlivých obrazech je možné zachytit evoluční průběh skladeb (př. Sluneční sonáta). „V sonátách pak nazýval i jednotlivé „části“ po vzoru tempových označení vět klasického sonátového cyklu.“ 10 Spojitosti v obou druzích umění nacházíme tedy v užívané hudební terminologii a názvech obrazů, př.: Sluneční sonáta, Mořská sonáta, Sonáta hvězd, Preludium a fuga (Fuga s jedlemi), Lesní hudba apod.
Hudebních skladatelů, kteří užívají pro názvy svých obrazů hudební terminologii nebo se kompozičně v malbě zaměřují na hudební formy, je mnoho. Příkladem může být Ottorino Respighi a jeho Botticelliovský triptych, kde se skladatel inspiroval obrazy Jaro, Zrození Venuše a Klanění tří králů od Sandra Botticelliho. Dále příklad syntézy hudby a výtvarného umění u Arnolda Schönberga v kompozičních postupech nebo u malíře James Abbot McNeill Whistlera, který je ukázkou inspirace hudebními aspekty ve výtvarném umění, kdy jeho obrazy nesly názvy Nokturno v modré a zlaté, Bílá symfonie – tři dívky apod. Umělců, kteří se pokoušeli propojovat oba druhy umění, je tedy velké množství, avšak nikomu se nepodařilo takto intenzivně dosáhnout syntézy hudebního a výtvarného vyjadřování v jedné osobě.
Resumé
Mikolajus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911) byl výraznou uměleckou osobností přelomu 19. a 20. století především pro litevskou kulturu a evropskou uměleckou sféru. Byl zakladatelem litevské národní hudby, folkloristou, filozofickým malířem, hudebním skladatelem, pedagogem, sbormistrem. Výrazně se podílel na propojení hudby a výtvarného umění, ve vyváženém poměru své tvorby v obou druzích umění je téměř ojedinělým a specifickým evropským autorem. Čiurlionis přenáší hudební formy do vlastních maleb, které jsou plny silného psychologického působení. Jeho zpracování krajin a měst je pevně svázáno s rozsáhlou symbolikou a hudebními vlivy. Příspěvek se zabývá problematikou vazeb mezi výtvarným a hudebním vyjadřováním skladatele s reflexí dosavadního stavu bádání.
Summary
Mikolajus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911) was a prominent artist of the turn of the 20th century, particularly for Lithuanian culture and European art scene. He was a founder of Lithuanian national music, a folklorist, a philosophical painter, a music composer, a teacher, a choirmaster. He played a significant role in the interconnection of music and fine arts. He is a unique and specific European author because of a balanced ratio of his work in both arts. Čiurlionis transferred musical forms to his own paintings, which are full of strong psychological impressions. His capturing of landscapes and cities is firmly tied with extensive symbolism and musical influences. The paper deals with the relation between the composer’s artistic and musical expressions and the reflection of the current state of research.
