Karolína Hovadíková
Slovo repertoár, původem z francouzského slova répertoire, označující určitý seznam, sbírku či rejstřík, dnes spojujeme s pojmenováním souboru hudebních skladeb, které jsou daným tělesem prezentovány v určitém čase a na určitém místě. Jedná se o výčet písní, které bude v našem případě určitý pěvecký sbor zpívat. Při výběru konkrétního repertoáru je nutno přemýšlet také o dramaturgii, jejímž úkolem je zpracovat kvalitní výběr písní, který bude vyhovovat úrovni sboru, zaujme obecenstvo a poskytne potřebný prostor pro další rozvoj. Tento proces je úkolem managementu, který obstarává veškeré zákulisní zabezpečení, umožňuje získat potřebný notový materiál, dostatek žáků, zajišťuje nábor nových zpěváků apod. V tomto příspěvku se budeme věnovat především přípravným oddělením pěveckých sborů, kde se v úvodu zaměříme na aspekty ovlivňující nejen výběr repertoáru, ale samotnou činnost mladých zpěváků v souboru.
Každý sbormistr pracující s takovým oddělením věnuje spoustu času nácviku písní, který trvá několikanásobně déle než se staršími dětmi. S malými dětmi musíme dbát na neustálé opakování a drilování slov, doplňujeme ho o rytmicko-pohybovou činnost, která jim jinak obyčejné hodiny zpěvu zpříjemní. Vznik dětských pěveckých sborů je spojován se zájmovou činností mnoha organizací, ať už základních uměleckých škol, či domů dětí a mládeže. U dětských sborů je výběr písní právě kvůli textu často omezen. Řada dětí ještě neumí číst, a proto sbormistr uplatňuje techniku imitace. Tento proces musí sbormistr praktikovat každou hodinu, protože malé děti berou sborové zpívání spíše jako hru než jako práci. Pro usnadnění sbormistr využívá instrumentálního doprovodu např. klavíru, díky kterému si žáci lépe vybaví určitou melodii, napomáhá takto navodit potřebnou náladu, kterou je nutné do zpěvu vnést. Je logické, že u malých dětí zde budeme volit témata spojená s přírodou, zvířaty, obecně věcmi, které jsou veselé, pro ně příjemné, a tudíž i lákavé. Proto samotný repertoár se může stát jedním z hlavních motivačních činitelů pro vstup malého dítěte do pěveckého sboru.
Nejdůležitějším kritériem pro tvorbu repertoáru je to, pro jaký typ sboru budeme jednotlivé písně volit. Čestmír Stašek uvádí čtyři atributy výběru, podle kterých se bude rozhodovat o druhu pěveckého tělesa. Jsou to velikost sboru, jeho věková kategorie, obsazení sboru, tím myslíme, zda budeme pracovat pouze s jednohlasými, dvojhlasými, či dokonce vícehlasými písněmi, a důležitost vzniku samotného tělesa, zda se jedná o sbor, který vznikl samovolně se zájmem o občasné vystupování, či o dlouhodobou činnost.1
Dalším výrazným aspektem, který může ovlivnit výběr repertoáru, jsou samotní žáci, kteří se podílejí na hodnocení jednotlivých písní. V případě, že se jeden žák, častokrát dominantní jedinec, o dané písní vyjádří negativním způsobem, může dojít k tomu, že na svou stranu strhne i zbytek pěveckého sboru, který přitom nemusí mít totožný názor. Jelikož po určitém čase každý sbormistr již zná své žáky, měl by předem zvažovat, které písně se jim budou zamlouvat.
Níže se v příspěvku budeme zabývat podmínkami hudebního rozvoje jedince, které jsou významným činitelem pro následnou práci v pěveckém sboru a tvorbu písňového repertoáru. František Sedlák specifikuje pojem hudební schopnosti, které definuje jako „psychické struktury a vlastnosti jedince, které odpovídají požadavkům hudebních činností a zajišťují jejich přiměřenou úspěšnost“. 2 První hudební schopností, která se rozvíjí již u jednoročního dítěte, je smysl pro rytmus. Zda dítě oplývá citem pro rytmus, zjistíme jeho výrazným zájmem o říkadla, hudbu, které doprovází pohyby svého těla. Se smyslem pro rytmus souvisí důležité aspekty, na které se musí zpěvák zaměřit, smysl pro metrum a tempo. Metrum je zpěvák schopen vnímat až v pozdějším věku, jedná se o schopnost rozlišovat přízvučné a nepřízvučné doby. Pro děti předškolního věku je obtížné se udržet v daném taktu, proto zde nastupuje jejich sbormistr, který je diriguje a společně s hudebním doprovodem se pokouší udržet stejné metrum. Obdobně je to i se smyslem pro tempo, které by mělo zůstat neměnné, pokud není změna předepsána v notách. Menší děti mají tendenci zrychlovat, proto je vhodné, aby byl jejich zpěv podložen určitou instrumentální složkou. 3
Ve věku čtyř až šesti let je už dítě připraveno pro hudební činnost, jelikož v tomto okamžiku již disponuje hlasovým orgánem, jehož funkce se postupně zlepšuje. Značně rozvinuté jsou i sluchové dovednosti, vnímání délky, pauzy, změny tempa, rozdílů v rytmických útvarech, avšak kvůli špatné koordinaci pohybů nejsou děti prozatím schopny hry na složitější hudební nástroje. 4 Podle Sedláka „děti dovedou transponovat určitý hudební obsah, hudební náladu, nebo charakter skladby v příslušný tělesný pohyb“. 5 Činnost, která je pro děti předškolního věku typická, je hra. Nejen že stimuluje jejich zvídavost, ale také podporuje proces začleňování do kolektivu. Děti začínají produkovat různé zvuky, pohybují se do rytmu a s oblibou rytmizují říkadla. 6 Tvoření tónů se stává pomalu již automatickým a tím si děti postupně upevňují pěvecké dovednosti. Okolo pěti let je dítě schopno rozlišit, zda je skladba vážného či veselého charakteru. Tyto schopnosti následně využívá pro pohybové vyjádření skladby. Z řady výzkumů víme, že už u šestiletého dítěte můžeme mluvit o tzv. hudební paměti. Takový jedinec si zapamatuje jednoduchou melodii, kterou je schopen následně reprodukovat. 7 Předškolní věk je již správné období pro aplikování hudebně-pohybových cvičení, která u dětí postupně rozvíjejí cit pro hudební rytmus, dle Sedláka je to doba, „kdy jednota pohybu, hudby a slova je zcela přirozená a neporušená“. 8 Mezi první pohybová cvičení, která jsou do sborových hodin zařazena, patří jednoduchá rytmizace slov na jednom či více tónech, které doprovázíme tzv. hrou na tělo. Jedná se o tleskání, pleskání o nohy, dupání, otáčení, luskání apod. Učitel by se měl postupem času snažit, aby žáci za doprovodu hudby vytvářeli vlastní pohybové kreace, kterými vyjadřují své pocity a aktuální náladu. Řada pedagogů radí zařazovat krátké, jednoduché skladby s výrazným rytmem, které děti ihned přinutí k tanci. Výsledkem by nemělo být neřízené poskakování, mělo by se jednat o samovolný pohyb, který vychází z charakteru skladby a aktuálního rozpoložení dítěte.9 Právě výběrem vhodného repertoáru docílíme možnosti zařazení pohybového doprovodu, který je pro děti nejen motivací pro další práci ve sboru, ale také jistá forma odreagování.
Dalšími z řady motivačních činitelů ovlivňující sborovou aktivitu jsou sociální aspekty. „Utváření vztahů a postojů k hudbě a vznik motivace k hudebním činnostem jsou klíčovými otázkami současné hudební pedagogiky.“10 Učitelé by měli v dítěti vzbudit zájem o hudbu, umožnit mu cokoliv v ní tvořit a také se i rozvíjet. Pokud na pojem motivace pohlédneme z hlediska fyziologického, bude se jednat o „proces vzbuzování, udržování a regulace chování na základě přeměny energie uvnitř orgánů“.11Předmětem hudební pedagogiky jsou způsoby, jakými jedinec navazuje svůj první kontakt s hudbou a obecně jak si vytváří trvalý vztah k hudbě. Bohužel nebyla prozatím žádnými pedagogy vytvořena jednotná teorie motivace, avšak jediné, na čem se shodli, je tvrzení, že motivace je odpovědí na aktivitu jedince. O první hudební motivaci mluvíme již v prvních měsících života dítěte, která pramení z vnitřní stimulace vyvolané spontánními reakcemi spojenými s pohybovými či pěveckými projevy. Zmíněnou primární motivaci lze ještě posílit pomocí vrozených dispozic, které mu ulehčí práci a urychlí hudební rozvoj. 12 Motivace je tedy vnitřní proces, který probíhá mezi motivovaným subjektem a motivující situací. Mezi motivační činitele bychom měli zmínit taktéž rodinu, školu, vztah mezi sbormistrem a zpěvákem, spolupráce mezi dětmi a klima dané školy.13
Mezi sociální aspekty, které nejvíce ovlivňují činnost žáka v pěveckém sboru, musíme na prvním místě jednoznačně zmínit rodinu. Ta má na rozvoj dítěte největší podíl. Matky svým dětem zpívaly již od narození, a to mělo za následek správný pěvecký rozvoj a brzké pěvecké pokusy. V posledních letech se hudební tvořivost a zpěv obecně z rodin vytrácí. Maminky již přestaly zpívat ukolébavky, a tím se narušil intimní vztah mezi matkou a dítětem. Z výzkumů bylo zjištěno, že první pěvecké projevy u dětí začínají až v mateřské škole, což je pro jejich hudební vývoj příliš pozdě. Tyto děti, které absolvují základní školu, nejsou schopny samostatného zpěvu, a co víc, nemají utvořeny postoje k umělecké hudbě, nedovedou tuto hudbu prožívat. 14
Pro správný výběr repertoáru je nutno brát v úvahu také rozvoj harmonicko-melodického cítění. Dospělý člověk používá vybrané psychologické mechanismy, pomocí nichž vnímá a rozpoznává známé melodie. Díky nim nemá obtíže poznat melodii, která byla transponována do jiné tóniny. Tyto mechanismy se však u dětí vyvíjejí postupně. Prvním vývojovým obdobím je výšková oblast. Novorozenec si zapamatuje určitou melodii pouze v dané tónině, pokud bychom ji transponovali, dítě ji už nepozná, „nemá vybudován proces abstrahování od konkrétních tónových oblastí, v kterých melodii slyšelo“.15 Okolo pátého roku jsou již děti schopny vnímat tonalitu. 16 Tonální cítění bylo zjištěno pouze u třetiny dětí ve věku pěti let. U ostatních dětí, které tuto schopnost neměly, se tento nedostatek projevoval skrze špatnou intonaci. Kvůli neujasněným představám tonálních vztahů se žáci neudrží v tónině a ani v téže tónině nedokončí danou melodii. Důvodem často bývá absence zpěvu z okolí, tím dítě ztrácí možnost tuto schopnost získat prostřednictvím častého poslechu. 17 V pozdějším věku děti již rozpoznají, zda daný tón do původní melodické linky ještě patří. V závěrečném stadiu, okolo jedenáctého roku, dítě bez problému rozpozná jak obrys melodické linky, tak změnu tónu v dané tónině. Součástí dokončení vývojové řady je schopnost odhalit malou změnu v intervalovém postupu. 18
Harmonické cítění, jakožto vývojově vyšší úroveň tonálního cítění, je „schopnost sluchově analyzovat akordy, rozlišovat konsonance a disonance, emocionálně prožívat vazby akordů a vícehlasou hudbu“. 19 Harmonické cítění se u dítěte objevuje okolo pátého roku. Nutnou podmínkou pro jeho další rozvoj je určitá hudební činnost, jako např. dvojhlasý zpěv, při kterém probíhá sluchová analýza. 20
Z hlediska rytmického cítění u dětí poznáme tuto schopnost, že vnímají rytmus, metrum, puls a také tempo, během které se mísí jak složka motorická, tak kinetická. Pohybový základ tohoto cítění je tvořen ze začátku pohyby prstů, hlavy a končetin, následně přechází v projevy jemné motoriky, jako např. pohyby hlasivek, napínačů či dýchacích svalů. 21
Jako poslední aspekt důležitý pro hudební rozvoj jedince uvádíme paměť, která v oblasti hudby hraje důležitou roli, jelikož usnadňuje uchování hudební informace, příjemného hudebního prožitku, hudební zkušenosti, které si následně vybavujeme. Hudební paměť se skládá ze sluchové, zrakové, motorické a citové složky, přičemž sluchové a motorické se při hlasové výchově využívá nejvíce. Sluchová složka, jak už název napovídá, je spojena se sluchovým orgánem, který má pro zpěváka začátečníka velký význam. Učitel předzpěvuje krátký úsek melodie, který si žák musí poslechnout, zapamatovat a následně reprodukovat. Složku zrakovou v souvislosti s písňovým repertoárem využívá žák předškolního věku podstatně méně, jelikož zatím ještě nezpívá podle not. Čeho v tomto ohledu ale využívá je řeč těla svého hudebního pedagoga, kterou se snaží napodobit, jeho pohyby úst, mimiku. Složka motorická je pro děti předškolního věku velmi důležitá. Imitací pohybů spojených s písněmi či říkadly jim usnadňuje proces zapamatování. 22
V závěru příspěvku se budeme věnovat vybraným pěveckým sborům, kde jsme analyzovali jejich písňové repertoáry mezi lety 2014 a 2016. Prvním rozebíraným souborem je Pěvecký sbor Campanella, založený Karlem a Jiřím Klimešovými v roce 1967 v Olomouci. Zde jsme se zabývali přípravnými odděleními Broučci a Berunky, která řídí zkušená sbormistryně Daniela Vrajová. Z našeho rozboru vychází, že vedoucí pěveckých oddělení se snaží repertoár neustále obměňovat, avšak mezi skladateli má své oblíbené autory, jejichž sbírky s radostí stále používá. Z výčtu nejvíce opakovaných tvůrců dětských písní bychom zmínili Jiřího Temla a jeho cyklus Cirkus Rámus; Kolotoč, Pavla Jurkoviče se zpěvníkem Jak počítají koťata, profesora Pavla Klapila s cyklem Od soboty do soboty, Václava Ptáčka se sborníkem Zazpívejte si děti, Petra Ebena s cyklem Zelená se snítka, profesora Jana Vičara s cykly Míšovy písničky, pro dětský sbor, housle a klavír, a Ufo, ufo, ufoni a jiné písničky pro děti dále Emila Hradeckého s cyklem Sbory a sborky pro kluky a holky. Mimo výše zmíněné významné písňové cykly sbormistryně do sborového repertoáru zařazuje řadu lidových písní jako Běží liška, Pekla vdolky, které obohacuje o pohybový doprovod.
Druhým tělesem, které jsme do naší analýzy zahrnuli, se stal pěvecký sbor Cantabile se sídlem v Hranicích. Tento sbor byl založen v roce 1998, a po příchodu nynější sbormistryně Mgr. Markéty Láskové se začal pěvecky velmi rozvíjet. I zde se budeme zaměřovat pouze na přípravné oddělení Cantabilka. Repertoár tohoto oddělení tvoří především lidové písně Ovčáci, čtveráci, Maličká su, Pec nám spadla, Skákal pes, Travička zelená apod. U těchto písní sbormistryně dále pracuje se změnou rytmu. Pokud se přece jen rozhodne pro náročnější skladby, volí autory, jako je Petr Eben s cyklem Elce pelce kotrmelce, Viktor Kalabis a Jan Hanuš a jejich sborník Skřivánek, dále Ladislav Němec a jeho zpěvník 20 písniček pro děti, II. díl, Otmar Mácha s cyklem Bábrlata, televizní písničky pro nejmenší, oblíbený Pavel Jurkovič se sborníky Malým zpěváčkům sborník písní pro menší děti a Na Orffovských cestách I–III, písničky pro malé i větší.
Třetím souborem, kterým se v příspěvku budeme zabývat, je Pěvecký sbor Ondrášek s působištěm v Novém Jičíně. Přípravná oddělení, Hrášek a Rarášek, dnes řídí výborná sbormistryně Michaela Glogarová. Jelikož se složení obou sborů každý rok mění, vedoucí souboru stále setrvává u již ověřených autorů, které můžeme opakovaně najít v programech pořádaných koncertů. Z výčtu nejpreferovanějších skladatelů dětských sborových skladeb uvádíme Petra Ebena s cykly Ó, milé dítky, Co se za den zažije a Zelená se snítka, Jaroslava Křičku s cyklem Písně a pochody, prof. Vičara s cykly Písně a melodramy a Co mi ještě zbylo ze Žáčka, pro dětský sbor a klavír, Bohuslava Martinů s cyklem Dětské písně, Václava Ptáčka s cyklem Zazpívejte si děti, Karla Bendla s cyklem Skřivánčí písně a opět Pavla Jurkoviče jako u výše zmíněných sborů.
Poslední soubor, který zde zmiňujeme, je královehradecký sbor Jitro, jehož přípravné oddělení Skřivánek vede Lucie Gregorovič Fárová. Sbormistryně obdobně jako Lásková raději pracuje delší dobu se stejným repertoárem, aby docílila kvalitního nácviku a tzv. „zažití“ skladby. Mezi nejčastěji zařazované autory patří, stejně jako u všech vybraných sborů, Pavel Jurkovič s cykly Na orffovských cestách – písničky pro malé i větší, Podpísničky s doprovodem dětských nástrojů, Malým zpěváčkům a Barvy, Petr Eben s cykly Co se za den zažije a Kolotoč a hvězdy, Jan Jirásek s cyklem Kudy kam – písničky pro jednohlasý dětský sbor, Bohuslav Martinů s cyklem Písničky na jednu stránku, František Gause s cyklem Začínáme zpívat dvojhlasně, Otmar Mácha s cyklem Malým zpěváčkům sborník pro menší děti a Emil Hradecký s cyklem Sbory a sborky pro kluky a holky.
Shrneme-li přehled repertoárů všech čtyř pěveckých sborů, pozorujeme nejen časté zařazování prostých lidových písní z důvodu jejich jednoduchých melodií a textů, ale také opakující se jména významných autorů písňových cyklů pro dětské pěvecké sbory jako je Petr Eben, Pavel Jurkovič, Václav Ptáček, Miroslav Raichl, Pavel Klapil, Jan Vičar, Jiří Teml a Jiří Feld. Tyto autory bychom mohli doporučit všem začínajícím sbormistrům.
Resumé
Příspěvek se zabývá problematikou repertoáru dětských pěveckých sborů, popisuje hlavní aspekty hledání a výběru vhodných písní pro určitou věkovou kategorii. Konkrétně se jedná o analýzu repertoárů přípravných oddělení dětských pěveckých sborů Campanella, Cantabile, Ondrášek a Jitro v rozmezí let 2014 až 2016. Zaměřili jsme se zejména na roli motivace žáků při vstupu do dětských sborů a na jejich následné setrvání a činnost ve sborech po dobu několika let. V souvislosti s tím jsme zkoumali takové podmínky, jako jsou např. sociální aspekty, dále jsme sledovali vlohy žáků – vnímání rytmu, hudební paměť, harmonicko-melodické cítění apod. Práce s pěveckými sbory je stále živá, a tak, jak se rozvíjí a mění společnost, tak se také mění role hudby v životě dětí.
Literatura:
- DANIEL, Ladislav. Metodika hudební výchovy: zpěvní hlas – poruchy – prevence. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. ISBN 80-706-7098-3.
- DRÁBEK, Václav. Stručný průvodce hudební psychologií. Praha: Editio Supraphon, 1984. ISBN 80-729-0161-3.
- FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. V Praze: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0965-7.
- SEDLÁK, František. Hudební vývoj dítěte: analytická studie. Praha: Supraphon, 1974. Comenium musicum (Supraphon).
- SEDLÁK, František. Základy hudební psychologie: celostátní vysokoškolská učebnice. Praha: SPN, 1990. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 80-042-0587-9.
- SLAVÍKOVÁ, Marie. Psychologické aspekty hlasové výchovy žáků základní školy. V Plzni: Západočeská univerzita, 2004. ISBN 80-704-3261-6.
- STAŠEK, Čestmír. ABC začínajícího sbormistra: receptář ve čtyřiceti bodech. Praha: Supraphon, 1981.
