Petr Vrána
Gershwinova hudba jako nezbytná součást uměleckého školství a její význam pro sekundární a terciární stupeň hudebního vzdělávání
Proces výuky hudebních a umělecko-pedagogických oborů na uměleckých učilištích středoškolského a vysokoškolského typu stěží odolává tlaku globálních síťových technologií (např. internetu, sociálních sítí, streamovacích služeb apod.), tím pádem i nezměrnému množství odborně nefiltrovaného studijního a hudebního materiálu. Tento stav skýtá zejména studentům hudebních a umělecko-pedagogických oborů uměleckých a pedagogických škol sekundárního a terciárního sektoru vzdělávání (např. konzervatoří, JAMU, AMU apod.) nejen určitá pozitiva (např. takřka neomezenou svobodu a rozsah výběru notových a studijních materiálů), ale také negativa (např. velké množství zcela nevyhovujícího materiálu vzhledem k požadovanému stupni odbornosti). Přestože příklady hudebního zpracování artificiální a nonartificiální hudby lze v současnosti čerpat z mnoha bibliografických a kybernetických zdrojů, o dostatečné disponibilitě kvalitních transkripcí či hudebního aranžmá komorní hudby pro smyčcové nástroje jsme nuceni zatím stále ještě polemizovat.
Podobně je to s dostupností instrumentálních úprav a nejrůznějšími tvůrčími modifikacemi hudby George Gershwina. Fundovaně zpracovanou a hudebně-esteticky vyhovující smyčcovou adaptaci Tří preludií pro klavír v kvartetní verzi nalezneme např. v nabídce německého hudebního vydavatelství Authentic media z roku 2012, jedná se však o nekompletní cyklus (zpracováno je pouze Preludium č. 2). Umělecky vyhovující verzi téže části cyklu dále nalezneme uvedenou samostatně např. na webu vydavatelství Arrangements by Arrangement z roku 2013 zpracovatele Geoffreyho Boyda. Ostatní široce dostupná zpracování Tří preludií z internetových zdrojů pak nabízejí dokonce kombinovanou instrumentaci kompletní smyčcové sekce (včetně kontrabasu) s některými nástroji dechovými. Ucelenou trilogii Preludií G. Gershwina v úpravě pro smyčcové kvarteto ovšem budeme v hudebních katalozích a databázích nacházet jen stěží. K tomuto účelu bude v průběhu výzkumu využito odborných bibliografických služeb tuzemských i zahraničních knihoven formou rešeršního vyhledávání a v současné době je již rešeršní zadání zpracováváno Knihovnou Univerzity Palackého v Olomouci.
Na dostupná smyčcová zpracování symfonické poemy Američan v Paříži lze bohužel pohlížet pouze jako na pouhé tematické fragmenty skladby, ačkoliv určitou pozornost si snad zaslouží alespoň rozsahově a formálně zredukovaná verze pro smyčcový orchestr a perkuse autora Jerryho Brubakera nazvaná Highlights from An American In Paris 1 (dostupná na webovém zdroji www.alfred.com). Lze tedy předpokládat, že by vznik komplexní, ucelené verze skladby pro smyčcové kvarteto přispěl nejen k pozitivnímu obohacení instruktivní literatury na vyšších stupních hudební edukace, ale též k vítanému rozšíření komorní tvorby obecně.
Gershwinova tvorba jako autonomní hudebně-estetický subjekt na pomezí artificiální a nonartificiální umělecké sféry
Z retrospektivního historického pohledu na hudbu 20. století a z hlediska hudebně-teoretického sledujeme Gershwinovu tvůrčí cestu ve dvou paralelních liniích: instrumentální a písňové. Zatímco z písňové tvorby pomyslně vyvěrá jeden ze základních pramenů genealogie amerického muzikálu, na poli hudby instrumentální Gershwin ustavuje terminus technicus „symfonický jazz“ jakožto nový pojem mezi hudebními žánry a dílo Rhapsody In Blue, coby jeho hlavního reprezentanta, řadí do popředí. Nakolik intenzivní a bezprostřední bývá mnohdy účinek hudby na posluchače, konzumujícího se samozřejmou ochotou produkty Gershwinovy zdánlivě nekontrolované spontaneity, natolik důsledná je zpravidla jeho práce z hlediska mikrotektonického. Tuto charakteristiku vystihuje a potvrzuje citát použitý v monografii Maria Pasiho 2 o G. Gershwinovi, jehož původním autorem je novinář David Drew: „Gershwin dokázal mimo vší pochybnost, že lék na nemoci naší populární hudby nenajdeme v ideologickém přeorientování, ale v uplatnění tvořivé fantasie a soustředěném využívání přirozených vloh. (…) Strukturu písně musíme chápat jako integrální hudební fakt a detaily této struktury soudit jenom podle těsnosti jejich vnitřního vztahu k ní.“ Pozoruhodná až fascinující je tedy progresivní proměna tzv. „piano poundera“ z nakladatelství na manhattanské Západní 28. ulici v tvůrce osobitých a komplikovaných hudebních obrazů, v té době srovnatelných s díly současníků světové artificiální sféry, jakými byli M. Ravel, D. Milhaud, I. Stravinskij, A. Schönberg a další. Tento přerod je časově vymezen lety 1914–1919, kdy se poprvé zapisuje do historie broadwayských projektů jako plnohodnotný autor hudby.
Gershwin jako tvůrce ještě dnes zůstává velkým tématem a zároveň velkou neznámou pro hudební historiky, antropology, vědce nebo hudební kritiky z hlediska své příslušnosti k hudebnímu žánru. Jedněmi považován za jazzmana a druhými za zvlášť pozoruhodného reprezentanta hudby umělé. Naším úkolem však není dekódovat tzv. správnou identitu skladatele v rámci jakési vnější kategorizace, ale spíše správně analyzovat jeho dílo z hlediska vývoje osobnosti.
Sledujeme-li dostupnou biografii Gershwinovu v souladu chronologie děl, musíme zákonitě dojít k názoru, že svazovat tohoto „génia“ hudby žánrovými a stylovými kategoriemi je v podstatě nonsens. Zaměříme-li se například na vznik symfonické poemy Američan v Paříži, zjistíme, že z hlediska projekce a realizace základních inspiračních podnětů, časového rozsahu přípravy a logické výstavby jde o dílo nejvyšších strukturálních nároků, nikoliv však o produkt jakési domnělé spontaneity. Z dostupných materiálů totiž víme, že Gershwin se s plány na realizaci této skladby netajil už během svého pařížského pobytu na jaře roku 1926. Mimochodem v témže roce spatřují světlo světa také Tři preludia pro klavír (původně 5 Preludií), které již byly estetikou impresionistů a vlivem francouzské hudby zřetelně zasaženy. Na základě všech těchto skutečností jsme nuceni usoudit, že jestli vůbec kdy někdo dokázal zaručeně kategorizovat žánrovou příslušnost Gershwinových skladeb, pak to byl on sám při kompozici každé z nich.
Zájem o gershwinovské inspirace u zpracovatelů hudby v oblasti hudebního aranžmá populární hudby určitě ani v současné době zpochybňovat nemůžeme. To i navzdory veškerým hendikepům současného komercionalizovaného světa, negativnímu dopadu informačních technologií na tvůrčí a kritické myšlení a jeho důsledkům celospolečenským. Nezřídka kdy se silnou inspirací stávají Gershwinova témata i ve světě beatové hudby. Skladba Fascinating Rhythm byla například inspirací pro základní riff písně Burn z roku 1974 hardrockové legendy Deep Purple. 3 Ovšem v oblasti artificiální hudby Gershwin jakoby výrazně ztrácí na atraktivitě a těžko si vysvětlujeme proč. Snad proto, že v labyrintu veškerých moderních a postmoderních kompozičních technik a systémů lze velmi snadno zabloudit nebo v něm setrvale ustrnout. Původně pozitivní a přirozená touha autorů po inovativním vytváření čehosi nového pak často eskaluje v chronickou invenční krizi či trvalé uvěznění do pusté racionality.
Praktické příklady aplikace a použití tematických citací při kompozici či hudebně-zpracovatelské činnosti (s použitím notační a zvukové prezentace původní autorské skladby HOMMAGE À GERSHWIN autora příspěvku)
Skladba HOMMAGE À GERSHWIN autora příspěvku je koncipována jako komorní miniatura pro dvoje housle, která stavebně participuje na fragmentech tematického materiálu Gershwinových písní: Fascinating Rhythm (z muzikálu Lady, Be Good z roku 1924), I Got Rhythm (z muzikálu Girl Crazy z roku 1930), Oh, Lady Be Good! (z muzikálu Lady, Be Good z roku 1924) a Summertime (z opery Porgy and Bess z roku 1951). Koncepční záměr skladby vychází ze sluchové zkušenosti posluchače a jeho bezpečného povědomí o použitém melodickém materiálu. Zdánlivý instrumentační limit dvou diskantních nástrojů je podnětem pro zvýšený zvukový nárok. Z makrotektonického hlediska se jedná o tzv. fantazijní sled za sebou volně řazených tematických citací skladeb I Got Rhythm, Oh, Lady Be Good! a Summertime, které se postupně prolnou v jeden plynulý hudební proud, přičemž použitá citace skladby Fascinating Rhythm zde plní z hlediska mikrotektonického pouze podpůrnou funkci (slouží nejprve jako introdukce, později v transpozici jako modulační mezivěta s použitím epizodního zpracování dílu b). Pokud však na partituru pohlédneme s mírným odstupem, zjistíme, že i takto procesně elementární návrat téhož motivu (byť tentokrát v transpozici) může fungovat z hlediska formotvorného poměrně efektivně. Jelikož uplatnění principu volné formy logicky odporuje zachování originálních tónin, jsou zde jednotlivé citace písní uváděny v těchto transpozicích: Fascinating Rhythm v tónině C dur, I Got Rhythm v tónině D dur, Oh, Lady Be Good! v tónině f moll, Fascinating Rhythm v tónině As dur a Summertime v tónině fis moll. Pomocí variační melodické modifikace tématu Summertime skladba postupně graduje k závěru. Nejdříve však v klidném metru a s pestřejší harmonizací bluesové melodiky, která později přechází ve výraznější boogie-woogie motiv předznamenávající změnu agogiky eskalující směrem k závěru skladby. Na bázi poměrně banálního groovového riffu (o čtyřech základních harmonických funkcích), migrujícího napříč hlasy dle aktuální lokace sóla, je zde uplatněn princip vypsané improvizace užitím bluesových melodických figur respektujících neúprosný rytmický řád ostinátního triolového pohybu. Ten je pak přerušen až náhlým zklidněním rytmu při citaci tematického závětí s využitím široké harmonické distance a zahuštěných akordických souzvuků závěrečného třítaktí. Parafráze Summertime kompoziční celek uzavírá. Skladba HOMMAGE À GERSHWIN je registrovaná jako původní autorské dílo v databázi společnosti OSA.
Závěrem
Nutno obecně konstatovat, že komplex Gershwinova díla, vzhledem k charakteristické instrumentační orientaci a žánrové povaze, skladby věnované výhradně smyčcům globálně postrádá. Proto je i v současnosti jakákoliv nová aktivita aranžérů a hudebních zpracovatelů v oblasti Gershwinovy hudby stále aktuální a vítaná. Zvlášť eminentní zájem o smyčcová aranžmá Gershwinovy hudby generuje sféra hudebně edukační, zejména v případě studijních programů hudební umění v rámci středoškolského nebo vysokoškolského vzdělávání (např. konzervatoří nebo AMU, JAMU, pedagogických fakult VŠ apod.). S neustále rostoucí poptávkou a atraktivitou skladeb amerického hudebního velikána se v umělecké edukaci setkáváme prakticky dnes a denně, a to jak v oblasti interpretační, tak v oblasti teoretické. Vyhovujících verzí Gershwinových skladeb pro smyčce je však dosud stále nedostatek.
Způsob zpracování skladby HOMMAGE À GERSHWIN pro dvoje housle považujme za jeden z modelových příkladů progresivního nakládání s citacemi původního kompozičního materiálu v kontextu dosavadních poznatků o strukturálních hudebních procesech. Zcela záměrně je zde uplatněn kolážový princip řazení tonálního materiálu, který postupně nabývá na progresivitě s cílem dosažení pozvolné a přirozené gradace. Tato práce s Gershwinovým tematickým materiálem rozhodně nemá ambici posouvat hranice současné kompozice či hudební vědy v obecném slova smyslu, nýbrž efektivně reflektovat a konfrontovat hudebně-estetické poznatky a funkční principy žánrového vývoje jazzu a tyto demonstrovat prakticky s využitím evolučních jazzových principů používaných od druhé poloviny 20. století. Snahou je též prokázat, že esteticky uspokojivé a posluchačsky účinné „free jazzové“ parafráze s využitím funkového „jamu“ na bázi „groove“ lze docílit i s relativně omezeným instrumentářem dvou typově a rozsahově shodných nástrojů. Do jaké míry lze považovat tento či podobný zpracovatelský přístup za dostatečně tvůrčí, určitě nelze jednoznačně konstatovat, neboť jakékoliv exaktní hodnocení podléhá přísně subjektivnímu pohledu.
Shrnutí
Tematický a věcný obsah tohoto příspěvku nepřímo reflektuje záměry, projektové segmenty, úkoly a cíle zamýšlené disertační práce na téma: Instrumentální adaptace vybraných děl George Gershwina pro smyčcové nástroje. Předmětem příspěvku je nejprve pojednání o genezi, rozsahu, významu a hudebně-estetickém dopadu poptávky tvorby nových instrumentálních adaptací vybraných skladeb George Gershwina na středoškolskou a vysokoškolskou uměleckou edukaci. Zacíleno je zde především na smyčcové adaptace Gershwinových skladeb. Další tematickou rovinou je charakteristika Gershwinova tvůrčího významu v kontextu jeho příslušnosti k hudebním žánrům a kulturně-společenské situaci v Americe na počátku 20. století. Pojednává mimo jiné o aktuálnosti Gershwinova tvůrčího odkazu v současnosti. Konkrétní příklady praktického užití citací Gershwinova díla v kompozicích pro smyčcové nástroje pak představuje původní skladba autora příspěvku. Skladba HOMMAGE À GERSHWIN zde slouží jako modelový příklad tvůrčí práce s předlohou skladatele postmoderního věku.
Resumé
In terms of subject and matter, the paper indirectly reflects on the aims, project segments, tasks and goals of the intended dissertation titled: Instrumental Adaptations of Selected Works of George Gershwin for String Instruments. First, the paper deals with the genesis, extent, significance and musical-aesthetic impact of the demand for the creation of new instrumental adaptations of selected compositions by George Gershwin on high school and university music education. The string adaptations of Gershwin’s compositions are targeted primarily. Another thematic level is the characteristic of Gershwin’s creative significance in the context of his affiliation to music genres and the cultural and social situation in America in the early 20th century. Among other things, it discusses the topicality of Gershwin’s creative legacy in the present. Concrete examples of practical use of Gershwin’s quotes in compositions for string instruments are introduced in the original composition by the author. The composition HOMMAGE À GERSHWIN serves as a model example of creative work modelled on the artwork of a postmodern composer.
Klíčová slova
instrumentální adaptace, smyčcové nástroje, George Gershwin, kompozice, hudební zpracování, hudební edukace
Přehled zdrojů
Seznam Použité literatury a informačních zdrojů:
MOSKOWITZ, David. 100 největších kapel všech dob: Průvodce po legendách, které houpaly světem. ABC CLIO, 2015. ISBN 978-1-440-80340-6.
PASI, Mario. George Gershwin. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1964. Hudební profily, svazek 13. ISBN 02-179-64.
SCHEBERA, Jürgen. George Gershwin. Životopis ve fotografiích, textech a dokumentech. Jinočany: H+H, 2000. ISBN 80-86022-75-7.
Hudebniny:
GERSHWIN, George. Fascinating Rhythm [piano reduction]. Los Angeles: WB Music Corp., 1924.
GERSHWIN, George. I Got Rhythm [piano reduction]. New York: New World Music Corporation, 1930.
GERSHWIN, George. Oh! Lady Be Good [piano reduction]. Los Angeles: WB Music Corp., 1924.
GERSHWIN, George. Summertime [Concert transcription]. New York: Gershwin Publishing Corporation, 1935.
Elektronický zdroj:
GERSHWIN, George a Jerry BRUBAKER. Highlights from An American In Paris [online]. Van Nuys, California, USA: Alfred Music, 2015 [cit. 2019-11-12]. Dostupné z: https://www.alfred.com/an-american-in-paris-highlights-from/p/00-44815/
Soukromý zdroj:
VRÁNA, Petr. Hommage à Gershwin [partitura]. ©2015. ISWC: T-917.531.370-9.
Strany 1-5/2020
