Tomáš Kudrna
Kamil El-Ahmadieh: Piano recital (Beethoven – Janáček – Brahms)
Celkový čas: 69:57
© 2019
Hudební režie: Aleš Podařil
Zvuk: Jiří Topol Novotný
Produkce: Cordial Musica, z. s.
Nahráno: centrum KALIMETA
Design: ZaReklamou.cz
Třebíčský rodák s libanonskými kořeny Kamil El-Ahmadieh se klavíru věnuje od svých pěti let. Po přemístění do Brna absolvoval tamější konzervatoř ve třídě Inny Aslamasové a v současné době studuje JAMU pod vedením Heleny Weiser. Během své kariéry zaznamenal řadu úspěchů na tuzemské i zahraniční scéně. Umělecké aktivity El-Ahmadieha vyústily v loňském roce v realizaci jeho prvního sólového snímku s nahrávkami děl velikánů klasické hudby Ludwiga van Beethovena, Leoše Janáčka a Johannesa Brahmse.
Beethovenova Sonáta č. 8 c moll op. 13 vznikla v roce 1799 a byla věnována knížeti Karlu Lichnowskému, jednomu z jeho mecenášů. Přestože má jen tři věty, nazval ji autor „Grande Sonate pathétique“, především kvůli její závažnosti. Od té doby a pravidelně pod názvem „Patetická“ je trvalou součástí klavírního repertoáru a jednou z nejhranějších Beethovenových sonát vůbec.
El-Ahmadieh prokázal, že mu povaha tohoto díla vyhovuje. Již úvodní takty Grave nenechají posluchače na pochybách, že se tu setkává s jasným uměleckým záměrem. Zatímco v první větě se mladý interpret nevyhýbá ostrým kontrastům i delikátní práci s hudebním časem, druhá se v jeho podání vyznačuje přirozenou výstavbou frází bez přehnaných nánosů patosu a sentimentu. Závěrečné Rondo potvrdilo velmi dobrou technickou vybavenost interpreta a podtrhlo celkově pozitivní dojem, pouze zvuk by mohl být místy měkčí, vřelejší a v lyrických částech i zpěvnější.
Volba a nasazení první řady Janáčkova cyklu „Po zarostlém chodníčku“ je vždy svým způsobem ošemetná záležitost, ať už se jedná o živý koncert nebo nahrávku. Interpretační pohledy na Janáčka jsou tak mnohoznačné, že nikdy nemohou být plně uspokojení všichni recipienti. El-Ahmadiehovi patří respekt už jen za to, že moravského autora na svůj kompaktní disk vůbec zařadil.
Pianista se díky své přirozené muzikalitě dokáže výborně vcítit do odlišných povah jednotlivých částí a není mu cizí ani chápání (pro Janáčka tak důležitých!) sčasovek, jež v jeho podání neztrácejí dynamiku a charakter. Na druhé straně by se dalo diskutovat o míře agogiky, kterou Janáčkova hudba obecně zasluhuje. Výraznější romantizující tendence mají občas za následek narušení toku fráze. V některých, zvláště pak pomalejších úsecích by mohla větší přirozenost a jednoduchost přinést kýžený efekt.
Brahmsovy Fantasie op. 116, zkomponované v létě 1892 v rakouském Bad Ischlu, jsou cyklem sedmi skladeb – obsahují tři virtuózní capriccia a čtyři intermezza. Clara Schumannová se o prvně jmenovaných vyjádřila ve smyslu „hluboké vášnivosti“, zatímco intermezza mají podle ní úplně snový charakter. Jakkoli méně technicky náročná, o to více pochopení a intimity žádají ze strany toho, kdo se jich chopí.
Tyto prvky se El-Ahmadiehovi daří úspěšně skloubit. V Brahmsovi se projevuje jako interpret bytostně romantického ražení, který ale nezabředne do patosu a hysterie, nýbrž se dokáže ztotožnit s reflexivní povahou Brahmsových skladeb. Zvládnutí této polohy prokazuje nejen pianisticky, ale především duševně vyzrálou osobnost. Efektní závěrečné Capriccio d moll vhodně uzavírá tento sympatický klavírní debut.
Grafická stránka CD je poměrně smělá avšak vydařená a nutno pochválit rovněž průvodní slovo uvnitř. Nabízí posluchačům stěžejní informace o autorech výše zmíněných děl a interpretovi samém, a to poutavou formou při samozřejmé vysoké odborné úrovni textu. Jistou rezervu lze spatřit snad jen v návaznosti jednotlivých stop, které běží někdy příliš rychle za sebou, a nezbývá tím pádem dostatečný prostor pro krátké vydechnutí a vstřebání předchozích dojmů.
Kamil El-Ahmadieh je mladým umělcem s nespornou dávkou talentu, citlivosti i intelektu, který má velmi dobré předpoklady dosáhnout v budoucnu ještě mnoha pozoruhodných výsledků. Nezbývá, než mu na cestě za dalšími úspěchy popřát mnoho štěstí.
Strany 53-54/2020
