Kateřina Alexandra Šťastná
Na přelomu 18. a 19. a v první polovině 19. století působila v hlavním městě Království českého pozoruhodná a všestranná osobnost české klasické a raně romantické hudby, Václav Jan Tomášek (1774–1850). Tomášek sehrál důležitou úlohu nejen ve stylovém a uměleckém vývoji české hudby, zvláště v souvislosti se svými poetickými klavírními skladbami a písněmi, ale ovlivňoval též výrazně pražský společenský a intelektuální život, a to jak prostřednictvím své pedagogické a publicistické činnosti, tak i svými aktivitami ve vlasteneckých kruzích. Jako pedagog vychoval četné žáky. Patřili k nim např. Alexander Dreyschock, Václav Jan Hugo Voříšek, Josef Dessauer, František Max Kníže nebo kritik a hudební estetik Eduard Hanslick. Tomáškem v roce 1824 založený vzdělávací ústav zaměřující se na výuku klavírní hry a hudební kompozice úspěšně konkuroval obdobným pražským institucím. Jeho publicistické a kritické příspěvky týkající se umění, zvláště hudby a divadla, měly určující význam pro proces krystalizace hudební kritiky. 1 Pozoruhodná je skutečnost, že mimořádně vysoké úrovně svého hudebního vzdělání, jak na poli klavírní hry, tak i v oblasti hudební teorie a kompozice, dosáhl jako autodidakt. Při tomto sebevzdělávání se opíral o rozsáhlou základnu teoretických pojednání i o studium partitur děl starších i novějších autorů. 2
Nejprogresivnější součástí jeho tvorby jsou pravděpodobně písně a poetické klavírní skladby, jež výrazně ovlivnily stylové tendence české hudby 19. století.
Komponování písní má u Tomáška kontinuální charakter. V jeho písňovém odkazu se ukazuje výtečná znalost děl německojazyčné i nově vznikající česky psané poezie i smysl pro odpovídající zhudebnění jednotlivých básní a odstínění stylových nuancí. Tento příspěvek se snaží nahlédnout početnou a rozmanitou písňovou tvorbu V. J. Tomáška z pohledu jeho uměleckých a estetických postojů s přihlédnutím ke stylové otázce, uvést jeho písňovou estetiku v kontextu širšího vývoje tohoto žánru, severoněmecké, resp. II. berlínské, ale též švábské a vídeňské písňové školy. Pozornost bude také věnována jistým paralelám mezi Tomáškovou a Goethovou uměleckou a estetickou koncepcí písně, zvláště v ohledu přístupu ke zhudebňovanému básnickému textu.
Estetické vlivy působící na V. J. Tomáška
Třebaže Tomášek věnoval estetickým otázkám umění značnou pozornost, nedá se u něj hovořit o uceleném estetickém systému. Jeho rozhled v této oblasti byl však značný, což bylo dáno mimořádnou šíří jeho vzdělání. Základními východisky pro formování jeho vlastních estetických názorů se mu staly především směry šířící se v Praze koncem 18. a počátkem 19. století. Mísily se zde doznívající vlivy napodobovací estetiky a afektové teorie s estetickým výrazovým principem pozdního klasicismu a nastupující citovou estetikou romantismu. Při svých studiích na pražské univerzitě, jak sám zmiňuje ve svém životopise, navštěvoval Tomášek přednášky metafyziky u Karla Heinricha Seibta (1735–1806), estetiky u Augusta Gottlieba Meissnera (1753–1807) nebo světové dějiny u Ignáce Cornovy (1740–1822). Absolvoval též cyklus přednášek Georga Josepha Voglera, který se uskutečnil v rámci jeho působení na pražské univerzitě ve školním roce 1801/1802. Cenné podněty pak čerpal zvláště z rozmluv o otázkách umění se svým přítelem a někdejším spolužákem Johannem Heinrichem Dambeckem (1774–1820), který se stal profesorem estetiky na pražské univerzitě po Josephu Georgu Meinertovi (1775–1844). Dambeck ve svých přednáškách sice také zprvu vycházel zejména ze spisu Entwurf einer Theorie und Literatur der schönen Wissenschaften Johanna Joachima Eschenburga (Berlín, 1783), ale byl otevřen i progresivnějším filozofickým směrům. Významně jej ovlivnily myšlenky Immanuela Kanta, zvláště jeho Kritik der Urteilskraft. Oproti svým předchůdcům věnoval v rámci svých přednášek o estetice větší pozornost hudbě. Zde se inspiroval především spisy raně romantických autorů Wilhelma Heinricha Wackenrodera a Ludwiga Tiecka. 3 Za vzor pravdivého hudebního výrazu i dokonalosti melodie uváděl W. A. Mozarta, v čemž má velmi blízko k Tomáškovi, který si vlastní hodnoticí kritéria vytvořil právě na dílech Mozartových a Gluckových. U Tomáška je patrná zakotvenost v estetických názorech konce 18. století, avšak především v souvislosti s jeho pojetím práce s básnickými texty a poetickými myšlenkami v hudebním díle se jeho tvůrčí estetika posouvá směrem k principům charakteristickým pro hudební romantismus. To je zřejmé především v jeho klavírních poetických skladbách, písních a dramatických scénách na Goethovy a Schillerovy texty.
Tomáškovy estetické názory v oblasti písňové kompozice a reflexe písňových škol
Přestože Tomášek nebyl ve svém životopise skoupý na vyjadřování estetických soudů o umění, zvláště jednalo-li se o hudbu a hudební produkce, konkrétnějších zmínek o jeho postojích k písňové tvorbě jiných autorů nebo k jeho vlastní umělecko-estetické koncepci tohoto žánru zde najdeme jen poskrovnu. Důvodem toho však jistě nebyl jeho malý zájem o vývoj žánru, jemuž se sám jako skladatel úspěšně a s ohlasem posluchačů věnoval v průběhu celé své hudební kariéry. O důkladnosti, s jakou přistupoval Tomášek ke kompozici písní, vypovídá také několikaletá soustavná příprava, která předcházela dokončení jeho zhudebnění balady Lenora od Gottfrieda Augusta Bürgera. Začal na ní pracovat v létě 1796 a její finální verzi uveřejnil až roku 1805. Sám k tomu ve svém životopise k roku 1796 poznamenává: „O prázdninách jsem zůstal v Praze, zabýval se komposicí Bürgerovy Lenory s průvodem klavíru a dokončil několik strof; brzy jsem se však přesvědčil, že mně ještě chybí znalosti potřebné k tomu, abych takové dílo mohl provést podle své představy.“ 4
Úspěch, který následně provázel uveřejnění jeho zhudebnění této Bürgerovi básně roku 1805, svědčí o tom, že již jako mladý autor získal v oblasti písňové produkce značný rozhled a dokázal pohotově a osobitým způsobem reagovat na v té době panující oblibu balad.
Vícedílný charakter Tomáškovy Lenory i v ní užité hudební prostředky vykazují některé společné rysy s baladami Carla Friedricha Zeltera, představitele II. berlínské písňové školy, a Rudolfa Zumsteega, 5 který reprezentuje písňovou školu švábskou. Tomáškovu obeznámenost s písněmi autorů vídeňské provenience dokládají přímé zmínky v jeho životopise. Ty se týkají uměleckého a estetického zhodnocení písňové tvorby Josefa Haydna a Ludwiga van Beethovena. 6 I z nich se dá usuzovat na vlastní Tomáškovy estetické preference.
Tomáškův postoj k Haydnovým písňovým kompozicím
Haydnovým písním se dostalo plného Tomáškova uznání. Zmiňuje především jeho následováníhodné pojímání textu a zejména o Haydnově písni „Ty věrná“ 7 hovoří jako o jedné z nejpozoruhodnějších součástí písňové literatury: „… Znám rovněž jeho písně, které pojetím tekstu mohou být vzorem všem hudebním skladatelům na světě. Uvádím zde pouze jednu s tekstem »Ty věrná, ty neznáš přec můj bol, když daleko ode mne dlíš«, která patří k nejúchvatnějším z písňové tvorby. Stejně působivá je jeho »Bouře« pro sbor s orchestrem.“ 8
Tomáškovo hodnocení Beethovenovy vokální tvorby
O Beethovenových písních psal Tomášek u příležitosti, kdy obhajoval své definitivní stanovisko ke kompozicím tohoto skladatele: „Poslouchal jsem duchaplnou hudbu s napjatou pozorností, protože mi mnoho záleželo na tom, zvědět, zda můj poněkud příkrý úsudek, že Beethoven není příliš šťastný vokální skladatel, je správný. Jak velká byla potom moje radost z poznání, že jsem mu nekřivdil, když jsem blíže poznal jeho písně, mši a úryvky z oratoria »Kristus na hoře Olivetské« […].“ 9
Z uvedeného citátu je patrné, že Tomášek byl s Beethovenovou písňovou tvorbou blíže obeznámen a měl vůči ní své výhrady. Přesto, že Tomášek nerozvádí, jaké konkrétní nedostatky na písních nalezl, dalo by se na ně usuzovat z názoru, který choval vůči Beethovenově dílu obecně: „Považuji ho za jednoho z nejnadanějších hudebních skladatelů, ale pouze v instrumentální hudbě, nikoli v tvorbě vokální, v níž nebyl příliš šťasten. Zdá se, že s harmonií, kontrapunktem, dále eurytmií, a hlavně hudební estetikou si mnoho hlavu nelámal, proto i jeho široce založená díla jsou znetvořena mnohou triviálností.“ 10
Tomáškův postoj k dílům W. A. Mozarta
I když k písním dalšího význačného vídeňského autora, Wolfganga Amadea Mozarta, Tomášek nic bližšího nepoznamenal, slova, která tomuto skladateli ve svém životopise věnoval, jsou vyjádřením jeho bezvýhradného uznání Mozartova hudebního odkazu. Mozartovy kompozice byly pro Tomáška dokonalým naplněním nejvyšších uměleckých ideálů, jež se Tomášek sám snažil ve vlastní tvorbě naplňovat.
Nahlédnutí do Tomáškovy tvůrčí práce: balada na text K. Pichlerové
Ve svém životopise se Tomášek většinou v souvislosti se svými písněmi omezil pouze na uvedení některých základních informací, jako jméno autora textu, zda mají písně více jazykových verzí, číslo v soupisu skladeb a údaje o nakladateli. Do své tvůrčí práce dává nahlédnout pouze v případě balady na text Karoliny Pichlerové, 11 kdy vysvětluje svou volbu hudebních prostředků: „Karolina Pichlerová použila zbožné pověsti, která je námětem obrazu, dodnes visícího v klášterní chodbě, k napsání balady; na žádost prelátovu jsem ji zhudebnil. Ačkoli jsem nikdy neměl mnoho smyslu pro tónomalbu, musil jsem se k ní tentokráte utéci, poněvadž jsem se nechtěl odchýlit od básně; v baladě je totiž velmi podrobný popis bouřky, rachocení hromu a blýskání, co mi tedy jako hudebnímu skladateli zbývalo jiného, než propůjčit hudbě takovou tvářnost a výraz, který by posluchače uvedl do podobné nálady, v jaké byl Rožmberk, 12 abych mohl správně vycítit jeho hrůzostrašné postavení; toho bych byl nikdy nedosáhl bez napodobení přírody. Šlo o to, abych dříve, než se pustím do této skladby, vystopoval zvláštní rytmus bouře, a k tomu se nikdy nenaskytla příznivější příležitost než tohoto roku, kdy jedna bouře stíhala druhou. Také bych byl sotva kde nalezl vhodnější prostředí než zde, odkud jsem mohl z panské zahrady přehlédnout široké údolí zvané Štipton, s jeho nedozírným obzorem, a důkladně pozorovat každou bouřku od počátku do konce. Při každé příležitosti jsem vycházel s deštníkem pod paží.“ 13
Z tohoto Tomáškova líčení jasně vyplývá, jakou váhu přikládal odpovídajícímu hudebnímu pojetí obsahu zhudebňované básně. Byl ochoten se uchýlit i k prostředkům, jež nepovažoval vždy za vlastní, pokud byl přesvědčen, že to může přispět k adekvátnímu hudebnímu vyjádření textu. Tónomalbu zde využívá nikoliv jako prosté napodobení přírody v duchu napodobovací estetiky, nýbrž jako cestu k vyvolání žádaného citového rozpoložení posluchačů. Je zde patrný vliv výrazového principu pozdního klasicismu i směřování k citové estetice nastupujícího romantismu.
Tomáškův vztah k poezii ve vzpomínce K. V. Hansgirga
Poezie byla pro Tomáška nejen zdrojem inspirace a vhodných textů ke zhudebnění, byla substancí přítomnou ve všech formách lidského konání i všech druzích umění, ideálem, k němuž by měl každý umělec směřovat, jak o tom píše Karl Viktor Hansgirg ve svých vzpomínkách: „Zastával názor, že »poesie« spolupůsobila nejen při velkém tvoření světa a ve všech obdobích života, nýbrž, že působí také ve všech formách umění, a proto pro každého umělce postavil jako kategorický imperativ »být básníkem«. Tragika a heroism básně naplňovaly ho posvátnou hrůzou, lyrika dětskou radostí a něžným žalem. Obzvláště ho přitahovala čistá lyrika a svrchovaná zpěvnost Goethova, jehož svěží a zdravé bezprostřední cítění dovedl ocenit tak dobře, že i Goethe si nesmírně vysoko cenil způsob, jímž zhudebňoval jeho verše.“ 14
Tomáškův výběr poezie pro zhudebnění v písních
Tomášek vybíral poezii pro své kompozice s velkou pečlivostí a vkusem. Jeho volba autorů i stylově a žánrově rozmanitých veršů vypovídá o jeho značném rozhledu v oblasti literatury. Sféře poezie německy psané dominuje vedle autorů jako Ludwig Christoph Heinrich Hölty, Gottfried August Bürger, Christian Fürchtegot Gellert, Christoph August Tiedge, Friedrich Gottlieb Klopstock, Heinrich Heine, Friedrich Rückert, Ludwig Tieck, Karl Egon Ebert či Karolina Pichler rovněž stylově mnohovrstevnatá a žánrově bohatá poezie J. W. Goetha a F. Schillera.
Tomášek se tedy obrací především k veršům básníků píšících pod vlivem stylových směrů Empfindsamkeit a Sturm und Drang. Skladatelé II. berlínské písňové školy se rovněž často uchylovali k básním autorů jako Klopstock, Hölty, Schiller nebo Goethe.
V Tomáškových písních na české texty se nejčastěji objevují verše Václava Hanky, Vojtěcha Nejedlého, Antonína Marka a Karla Egona Eberta.
Tomáškovo estetické hodnocení české řeči
Tomášek žil v době renesance českého národa a jazyka, v čase zrodu moderní české společnosti, jejího umění a kultury. 15 Věřil v životnost i umělecký potenciál své mateřštiny a v předmluvě ke svému Šesteru písní op. 48 hovoří o využití češtiny jako jazyka hudebního a přiznává mu vlastní estetickou hodnotu: „Blaze, že spisovatelé naši, cizích jazyků znalí, důkladnost a zvučnou líbeznost svého jazyka seznali a se přesvědčili, že jazykové cizinců líbeznosti toliko od hudby vypůjčují; jazyk ale český v hudbu uvedený, sladkost se sladkostí spojuje.“ 16
Starožitné písně rukopisu Královédvorského
Sféra originálních „staročeských“ textů z rukopisu Královédvorského Tomáškovi umožnila se bez zátěže konvenčních kompozičních přístupů pokusit o nové tvůrčí vyjádření v oblasti písně. I v tomto případě je to charakter textu, který ovlivnil volbu užitých prostředků a stylově progresivních melodických postupů. Přestože v nich autor někdy jde proti pravidlům přízvučné deklamace českého jazyka, což by mohlo být v kontextu jeho další tvorby chápáno jako jistý estetický poklesek, jak poznamenává Milena Vysloužilová ve své studii Vaclav Jan Tomaseks Lieder zu tschechischen Texten, 17 nedá se jim upřít hodnotný inovativní charakter.
Shodné aspekty písňové estetiky u J. W. Goetha a V. J. Tomáška
Při bližším porovnání osobností Václava Jana Tomáška a Johanna Wolfganga Goetha je možno objevit řadu společných rysů. Oba vynikali šíří a všestranností svého vzdělání, oba vycházeli ze základů osvícenské filozofie, zajímali se o estetické vnímání uměleckého díla, hudební teorii i praktickou podobu její realizace. Oba přikládali velkou důležitost odpovídajícímu hudebnímu zpracování básnické předlohy. Goethe jako básník a autor zhudebňovaného textu, Tomášek jako skladatel. Goethovi byla hudba často inspirací pro jeho literární díla, v nichž se nezřídka objevují rozličné hudební motivy. Tomášek naproti tomu intenzivně čerpal tvůrčí podněty z oblasti poezie, což je patrné nejen v jeho písních, ale především v jeho menších poetických klavírních skladbách, eklogách, dithyrambech a rapsodiích, jež přímo vycházejí ze stejnojmenných básnických forem. 18 Důležitou názorovou spojnici obou umělců tvořil společný obdiv ke skladatelskému odkazu Wolfganga Amadea Mozarta a vlažný postoj k Beethovenovým progresivním kompozičním postupům.
Goethova písňová estetika
Goethe udržoval kontakty s četnými hudebníky a skladateli, psal libreta a též sbíral lidové písně (podobně jako Tomášek). Díky své žánrově velmi rozmanité poetické tvorbě se stal často zhudebňovaným autorem zvláště ve sféře písně, o jejíž vývoj i umělecké a estetické pojetí se soustavně zajímal. Na základě vlastních tvůrčích záměrů i diskusí se skladateli si vytvořil představu o ideální podobě spojení poezie a hudby v písni a stanovil si soubor hodnoticích estetických kritérií. K důležitým Goethovým hudebním rádcům patřil Johann Friedrich Reichardt a po roce 1796 především Carl Friedrich Zelter, oba představitelé II. berlínské písňové školy. Ačkoliv II. berlínská písňová škola se po umělecké stránce od prostého charakteru kompozic I. berlínské školy posunula dále, těžiště zůstává stále ve vokální složce a klavírní part plní hlavně doprovodný charakter. Důraz je kladen na líbeznou, nekomplikovanou melodiku bez výrazného ornamentu, jež se vnitřní stavbou často přibližuje lidové písni.
Goethova estetická koncepce písně má mnoho společných charakteristik právě s ideály II. berlínské písňové školy. Goethe upřednostňoval strofickou píseň před její prokomponovanou podobou, vyžadoval, aby melodie vokálního partu i instrumentálního doprovodu byly pojaty tak, aby umožňovaly vyjádření nálady celé strofy, aby umělecké zpracování hudební složky písně neodvádělo posluchačovu pozornost od zhudebňované básně. Zásadní úlohu pak přisoudil interpretovi vokálního partu, který by adekvátním přednesem měl vnést žádoucí odstínění výrazu a zachytit jemné nuance obsahu. 19
Goethovo hodnocení Tomáškových písní
Respektování formy i obsahu básně bez zbytečného „nadužívání“ imaginativních hudebních prostředků, které Goethe považoval za rušivé (např. ve zhudebnění jeho balady Erlkönig Franzem Schubertem), průzračná, svěží a invenční melodika byla typická i pro Tomáškovo hudební vyjadřování v písňové tvorbě. Když máme před sebou Goethův výrok po vyslechnutí několika Tomáškových písní na jeho texty: „Stručné »Rozuměl jste básni«, které Goethe po vyslechnutí poslední zmíněné písně ke mně pronesl, říkalo mi jasně, že byl zcela spokojen s mým pojetím této písně, když ještě dále poznamenal: »Je mi podivné, že Beethoven ani Spohr vůbec písni neporozuměli, když ji komponovali. Pravidelné utváření strof samo napovídá, myslím, skladateli, že od něho očekávám toliko píseň. 20 Vždyť Mignon podle svého karakteru ani nemůže zpívat arii, nýbrž jenom píseň.“ 21
Je zjevné, že skladatel Goethovým požadavkům svým zhudebněním jeho básní vyhověl. Neznamená to však, že Tomáškova písňová tvorba je proto zcela stylově poplatná umělecké koncepci II. berlínské školy, k níž měla Goethova vlastní estetika písně velice blízko. Tomášek bezpochyby na stylové podněty z této oblasti reagoval, stejně tak tomu však bylo i v případě švábské a vídeňské písňové školy. 22 Je tedy zajímavou otázkou, do jaké míry Tomášek reflektoval stylové prvky zmíněných škol a do jaké míry jsou jeho zhudebnění produktem jeho vlastní písňové estetiky, která staví na základech klasicky čistých linií kompozice a formy, na respektu k básnické předloze, jejímuž vyjádření jsou plně k dispozici všechny hudební a kompoziční prostředky, včetně prvků, jako je tónomalba či stylovou progresi naznačující aperiodičnost melodie, tedy prvků, které Tomášek nepovažoval pro svůj kompoziční styl za typické.
Je zřejmé, že písňová tvorba Václava Jana Tomáška představuje pozoruhodný fenomén, jemuž by měla být věnována pozornost i v souvislosti s jeho kontexty s dobovými estetickými a uměleckými tendencemi.
Shrnutí
Text se snaží nahlédnout početnou a rozmanitou písňovou tvorbu významného představitele české klasické a raně romantické hudby, Václava Jana Tomáška (1774–1850), prizmatem jeho uměleckých a estetických postojů s přihlédnutím k otázce stylu, uvést jeho písňovou estetiku v kontextu širšího vývoje tohoto žánru, severoněmecké, resp. II. berlínské, ale též švábské a vídeňské písňové školy. Pozornost je rovněž věnována jistým paralelám mezi uměleckou a estetickou koncepcí písně u V. J. Tomáška a J. W. Goetha, zvláště v ohledu přístupu ke zhudebňovanému básnickému textu. Na základě sondy do Tomáškovy tvůrčí práce i estetických názorů ve vztahu ke spojení poezie a hudby je zřejmé, že Tomášek ve své písňové tvorbě do jisté míry reflektoval jak stylové podněty II. berlínské písňové školy, k níž měla blízko též Goethova písňová estetika, tak i podněty škol vídeňské a švábské. Zajímavou otázkou tedy zůstává, do jaké míry jeho písně zrcadlí tyto rozmanité stylové vlivy a do jaké míry jsou produktem jeho vlastní písňové estetiky, která staví na základech klasicky čistých linií kompozice a formy, na respektu k básnické předloze, jejímuž vyjádření jsou plně k dispozici všechny hudební a kompoziční prostředky, včetně prvků jako tónomalba či stylovou progresi naznačující aperiodičnost melodie, jež Tomášek nepovažoval pro svůj kompoziční styl za typické.
Summary
This piece tries to take a look at the numerous and diverse song writing of an important representative of Czech classical and early romantic music, Václav Jan Tomášek (1774–1850), through the prism of his artistic and aesthetic attitudes, while taking into account the question of style; it tries to introduce his song aesthetics in the context of wider development of this genre, i.e. the Second Berlin Song School, sometimes called the North German school, but also of the Swabian and Viennese song schools. The light is also shun on certain parallels between the artistic and aesthetic conception of a song by V. J. Tomášek and J. W. Goethe, especially with regard to their approach to turning poetry into music. Based on a probe into Tomáš’s creative work and aesthetic views in relation to the combination of poetry and music, it is clear that Tomášek, at least to some extent, reflected in his song writing both the stylistic stimuli of the Second Berlin Song School, which was closely linked to Goethe’s song aesthetics, as well as the suggestions of the Viennese and Swabian schools. Therefore, there remains the interesting question as to what extent his songs reflect these diverse stylistic influences and to what extent they were the product of his own song aesthetics, which builds on classically pure lines of composition and form, respect for the poetic original, the expression of which can make full use of all musical and compositional means, including elements such as tonal painting or stylistic progression indicating the aperiodicity of the melody, which Tomášek did not consider typical for his compositional style.
Klíčová slova
Václav Jan Tomášek, písňová estetika, raně romantická píseň, písňové školy
Přehled literatury
BUNZEL, Anja – KUBEČKOVÁ, Barbora. Václav Jan Tomášek (1774–1850): A Versatile Lieder Composer? A Comparative Analysis of Selected Goethe Settings by Carl Friedrich Zelter, Václav Jan Tomášek and Johanna Kinkel. Musicologica Olomucensia. 2014, 20, s. 15–37.
DEHNER, Jan. Vliv literárních inspirací na genezi romantického strukturování a myšlení v díle V. J. Tomáška (analytický pokus). Opus musicum.1977, roč. 9, č. 7, s. 207–215.
FUKAČ, Jiří. Tomášeks früher Beitrag zur musikalischen Metakritik. Studien zur Musikwissenschaft 49. 1. vyd. Tutzing: Hans Schneider, 2002. s. 115–122. ISBN 3-7952-1093-3.
KABELKOVÁ, Markéta. Václav Jan Tomášek (1774–1850). Život a dílo. Praha, 2012. Disertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
KIENZLE, Ulrike. Goethe, Johann Wolfgang von. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Personenteil, Bd. 7, 2nd edition, Kassel et al, 2002, sl. 1192-1213.
TOMÁŠEK, Václav Jan. Vlastní životopis Václava Jana Tomáška. Přeložil a uspořádal Zdeněk Němec. Brno: Masarykova univerzita. Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, 2019. Dostupné z: https://www.teiresias.muni.cz/knihovna/vacjantom.zip
PEČMAN, Rudolf. Tendenz zur Klassik: Betrachtungen über V. J. Tomášek. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, H 28. 1993, s. 55–67.
STEIN, Jack M. Was Goethe Wrong about the nineteenth-century Lied? An Examination of the Relation Poem and Music. In: PMLA. Vol. 77, č. 3, 1962, s. 232–239. JSTOR. URL: www.jstor.org/stable/460482
STRAKOVÁ, Theodora. Tomáškovy písně na Goetheho texty. Časopis Moravského muzea. 1955, 40, s. 214–252.
ŠŤASTNÁ, Kateřina Alexandra. Tomášek Václav Jan Křtitel. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. 18. 9. 2019 [cit. 2021-06-14]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=3160
TARANTOVÁ, Marie. Václav Jan Tomášek. Praha: Orbis, 1946.
TOMÁŠEK, Václav Jan. Selbstbiographie I–IV. Libussa 4–7, 1845–1850.
VÍT, Petr. Estetické myšlení o hudbě. Praha: Academia, 1987.
VÍT, Petr. Zur Frage der Abwandlungen der musikästhetischen Begriffe in den böhmischen Ländern. Acta Musicologica. 1988, 60, Bd. 2, s. 195–204. JSTOR. URL: www.jstor.org/stable/932791. Accessed 11 June 2020.
VYSLOUŽIL, Jiří. Václav Jan Křtitel Tomášeks Stellung in der tschechischen Musikkultur. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. 1975, s. 7–18.
VYSLOUŽILOVÁ, Milena. Václav Jan Tomášeks Lieder zu tschechischen Texten. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, H 9. 1974, s. 47–64.
Strany 48-55/2021
