Studie přináší v češtině doposud nepublikovaný revidovaný a rozšířený text, který autor vydal v německém jazyce v titulu: Lyko, P. Orgel in der Olmützer Kathedrale nach dem 2. Weltkrieg im Lichte aktueller heuristischer Reflexion. In: Musicologica Olomucensia. Roč. 14, č. 14, 2011, s. 39-46. ISSN 1212-1193.
Petr Lyko
Stěžejním podnětem pro výzkum varhan v olomoucké katedrále po druhé světové válce (resp. v kontextu dlouhodobější reflexe i v dřívějších dekádách) bylo objevení nových, doposud nezpracovaných a neprobádaných pramenů ve fondu Metropolitní kapituly Olomouc (MCO), uložených v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava (ZAOpOl), které mapují období zejména od druhé světové války do konce padesátých let dvacátého století (v menší míře se zde nacházejí i prameny starší, pocházející cca od konce 19. či počátku 20. století). Příslušný karton je v archivu veden pod názvem „Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší“ a číslem 34. Rozsah uvedených pramenů k dómským varhanám je značný, řádově se jedná o stovky dokumentů.
Z hlediska formálního a obsahového typologického rozčlenění uvedený karton zahrnuje v největší míře obchodní korespondenci mezi varhanářskými firmami a Metropolitní kapitulou v Olomouci či dalšími církevními event. i světskými úřady a institucemi (např. Ústředním ředitelstvím arcibiskupských statků v Kroměříži, Legiobankou apod. A dále interní církevní korespondenci, ponejvíce mezi Metropolitní kapitulou a Arcibiskupským ordinariátem olomouckým, ale i dalšími subjekty. Zde spadají oznámení o učiněných krocích ohledně oprav varhan, požadavky na finanční investice, schválení závažnějších rozhodnutí vyššími instancemi atp. Velká část dopisů je adresována především řediteli dómského kůru Gustavu Pivoňkovi resp. je jím napsána.
Korespondence mezi varhanářskými firmami a kapitulou je mimořádně detailní, a to zejména v oblasti vyúčtování provedených oprav, podchycení finančního krytí konkrétních investičních akcí, sledování odvedené práce ve vztahu k vypláceným honorářům, tedy obecně ekonomicko-správních záležitostí. Podrobně lze tímto způsobem zjistit počet, rozsah a náplň jednotlivých rekonstrukcí, ale i menších oprav, či jen úkonů spjatých s běžným servisem varhan. Naopak méně se zde vyskytují dokumenty primárně vystihující dobové estetické, umělecké či vkusové soudy, tak jak bývají někdy zaznamenány např. v přílohách kolaudačních zpráv, návrzích na rekonstrukce varhan a dalších pramenech obdobného charakteru. Pokud jsou tyto poznatky v materiálech přeci jen uvedeny, jedná se víceméně o sekundární sdělení v implicitní podobě, které vyplývá ze znění jiných zpráv. Důvod této skutečnosti spočívá především v úředním a značně standardizovaném či formalizovaném charakteru dochovaných materiálů.1
Pro období po druhé světové válce a zejména po roce 1948 se přirozeně nabízí otázka, jak se proměna politických a společenských poměrů promítnula do vztahů mezi varhanáři, církví a státními institucemi, přístupu k nástrojům v sakrálních objektech a péči o ně; tedy v konkretizaci na zkoumanou pramennou základnu; tj. zda se také v kartonu o dómských varhanách nacházejí materiály bezprostředně dokládající některou z výše naznačených tendencí, či zda jsou dochované dokumenty schopny alespoň sekundárně podat svědectví o společenském pozadí doby ve vztahu k funkci a provozu varhan v olomoucké katedrále. Vzhledem k již výše uvedené skutečnosti o značně formalizovaném charakteru korespondence, jak na straně církevních orgánů, tak i varhanářských firem, lze zde popsaný okruh informací vyčíst opět spíše z ekonomicko-administrativních materiálů.
Jako názorný doklad tohoto typu pramene zmiňujícího dobové postoje v oblasti plánování investic a organizace rekonstrukcí varhan ze strany státních orgánů, může posloužit např. dopis I. referátu – Církevního oddělení Jednotného národního výboru v Olomouci ze dne 5. února 1953, adresovaný farním úřadům, církvím a náboženským společnostem spadajícím pod okres Olomouc. V dokumentu jsou církevní instituce vyzvány k provedení celkové inventarizace svých nástrojů a vyhotovení plánu jejich oprav, včetně předpokládané finanční rozvahy:
„Aby bylo možno řídit plánovitě jednak stavby, opravy a údržbu varhan je nutno, aby farní úřady udělaly náležitý přehled o potřebě a přestavbách varhan, případně opravách, nebo stavbě nových varhan. Za tímto účelem žádá církevní oddělení Jednotného národního výboru v Olomouci o sdělení, v jakém stavu dnes varhany jsou a zda v příští době by si vyžádaly tyto nějakých oprav a v jakém rozsahu. Sdělte do 14. února 1953 celkový náklad na opravu nebo přestavbu varhan. Dále sdělte, kolik by mohlo býti uhrazeno z kostelního jmění a jakou částkou by měl přispět stát. Tato akce je jako průzkum, v jakém stavu jsou v dnešní době varhany ve všech kostelích našeho okresu. Nutno celou akci brát jako předpoklad pro eventuelní plánování.“2Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší, ZAOpOl, sign.: MCO, kart. č. 34.
Podepsán J. Brunclík v zastoupení církevního tajemníka JNV.
Stanovisko k této výzvě písemně zformuloval dne 10. února 1953 dómský kapelník Gustav Pivoňka (ve formě oficiální odpovědi odesláno dne 12. února 1953), který rekapituloval počet nástrojů v katedrále: tj. velké třímanuálové varhany na hlavním kůru (Gebrüder Rieger z roku 1886, opus 145 resp. 180 – hrací stůl; rejstříková dispozice viz níže),3 dále uvedl dvoumanuálové varhany v chórové kapli – tento údaj je však chybný, jedná se o jednomanuálové varhany firmy Gebrüder Rieger z roku 1904, opus 1087 (rejstříková dispozice viz níže; lze předpokládat, že v prameni se jedná o pouhý překlep, neboť Pivoňka nástroj bezesporu detailně znal),4 v dokumentu jsou zmíněny i jednomanuálové varhany v kapli sv. Anny (Gebrüder Rieger, opus 682 z roku 1898)5 a čtyřrejstříkový portativ umístěný taktéž v chórové kapli (rejstříková dispozice po opravě firmou Mölzer viz níže).6 K stavu zachování nástrojů a návrhům na přijatá opatření Pivoňka uvedl požadavek pravidelného jednoročního servisu všech varhan, na který by měla postačit částka 5000,- Kčs/rok a potřebu provedení drobnějších oprav, jež by stály přibližně 60 000,- Kčs.
Poslední bod kapelníkovy odpovědi je pro dnešního badatele o to cennější, že v sobě zahrnuje i ve zpracovávaném kartonu ne příliš často písemně podchycený pohled na uměleckou kvalitu a vkusové preference ve vztahu k velkým varhanám na hlavním kůru. Pivoňka doslova uvádí, že:
„Ze stanoviska uměleckého však bylo by záhodno plánovati přestavbu a zmodernisování velkých varhan na hlavním kůru, které jsou zvukově a materiálově velmi krásným nástrojem. Jde tu především o pořízení nového moderního hracího stolu, z čehož by pak vyplynula i ostatní přestavba a doplnění stroje. Náklad asi 500 000,- Kčs.“ 7Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší, ZAOpOl, sign.: MCO, kart. č. 34.
Je velkým kladem, že Pivoňka dokázal vystihnout a ocenit vysokou uměleckou cenu jedinečných dómských varhan, a to navíc v době, kdy byly všeobecně nástroje z konce devatenáctého století plošně pokládány za méněhodnotné. Při současném zohlednění jiného Pivoňkova sdělení, nacházejícího se v kolaudační zprávě k rekonstrukci hlavních varhan v roce 1947, (viz níže), lze předpokládat, že požadavek moderního hracího stolu byl konkrétně směřován k vybudování většího počtu pomocných zařízení a volných kombinací, které by usnadnily registraci tohoto padesáti-rejstříkového nástroje. Ač by z důvodu funkčního provozu bylo možno pochopit uvedenou snahu, je zřejmé, že uskutečnění jakéhokoliv zásahu naznačeného směru by znamenalo hrubé narušení historické a umělecké hodnoty hlavních varhan.
Mezi varhanářskými firmami, jejichž korespondence je v kartonu uložena, jednoznačně převažuje krnovská firma Rieger. Důvodem není jen fakt, že se jednalo v té době o největší podnik na našem území a její teritoriální blízkost k Olomouci, ale především skutečnost, že právě tato firma byla s výjimkou malého portativu autorem všech dómských nástrojů, a je tedy přirozené, že naprostá většina servisních prací byla svěřována právě jí. V roce 1947 provedla tato firma větší opravu hlavních varhan a varhan v chórové kapli. Veškerý průběh rekonstrukce, ať již co do uničených zásahů, odborných návrhů, či vyúčtování a zhodnocení akce, je zde detailně zachycen.
V daném množství materiálů stojí za zmínku především zpráva o kolaudaci těchto nástrojů, kterou pro metropolitní kapitulu vypracoval dne 21. září 1947 Gustav Pivoňka. Kolaudační řízení se uskutečnilo ve dnech 19. a 20. září uvedeného roku. Pivoňka nejprve uvádí složení kolaudační komise, v níž figurovali vedle krnovských varhanářů Richarda Petra (předseda správní rady), Arnošta Rottra a Rudolfa Holoubka, dómský vikář Stanislav Vlček a dómský varhaník Stanislav Vrbík. Dále popisuje rejstříkovou dispozici obou nástrojů, shrnuje jejich základní historická data a doplňuje informace o průběhu rekonstrukce. Pro kontinuální podchycení charakteru oprav dómských varhan je zde cenný detailní rozpis konkrétních zásahů a postupů. Při rekonstrukci hlavního nástroje katedrály bylo rozmontováno 5 míškových aparátů pro všechny manuálové i pedálové rejstříky, které byly odeslány do továrny k vyčištění a novému okožení. Po zpětném namontování pak proběhla jejich regulace. Kompletně vyčištěn byl i celý nástroj, včetně všech jeho píšťal, píšťaly prospektové pak firma vyleštila. Dále byly opraveny cínové píšťaly (jednalo se o jejich sletování a vyrovnání) a mechanická traktura. V rámci rekonstrukce hracího stolu došlo k jeho vyčištění, vyrovnání manuálových klávesnic a umístění dorazových plstí. Opravena byla taktéž i pedálová klaviatura. Pro tón cis 2 u rejstříků Aeolina a Violina továrna vyrobila nové píšťaly. Nástroj byl samozřejmě po provedené rekonstrukci kompletně naladěn.
Celkové stanovisko Gustava Pivoňky k výsledku rekonstrukce je velmi pochvalné, v detailech přirozeně naleznul drobné závady, na něž upozornil i ve zprávě. Konkrétně zmiňuje některé intonační nevyváženosti a poměrně silné opotřebení jazykových rejstříků. Ředitel kůru se zde velmi uznale vyslovil o stavu a kvalitě použitých materiálů, což se promítnulo i do spolehlivého chodu vzdušnic a traktury. Z textu je zřejmé, jak Pivoňka velmi doceňoval vysoké umělecké kvality tohoto nástroje, jediná jeho koncepční výtka směřovala k podle něj obtížnějším možnostem registrace na hracím stole.
Malé varhany v chórové kapli byly při této rekonstrukci taktéž kompletně vyčištěny, byl opraven hrací stůl, firma v nástroji vyměnila 40 pneumatických míšků, dodala vzduchový kanál k ventilátoru a dřevěnou skříňku k regulátoru a celý nástroj vyregulovala, přeladila a naintonovala. Závěrečný odstavec v této zprávě však poukazuje na problémy ve vyúčtování práce, které s postupem času ještě více narůstaly. Pivoňka zejména upozornil na skutečnost, že firma nedodala konkrétní rozpis jednotlivých úkonů, takže nelze jednoznačně provést finanční revizi celé rekonstrukce.
Chronologicky následující korespondence mezi krnovskou továrnou a kapitulou pak dokládá řadu sporů právě v otázce požadovaných plateb, kapitula několikrát reklamovala započítání reálně neprovedených oprav, či jiné nepřesnosti ve finančních výkazech. O závažnosti tohoto sporu svědčí i značný počet dokumentů řešících naznačený problém, ale zejména pak stanovisko Gustava Pivoňky vypracované 11. dubna 1948 pro kapitulu, ve kterém se vyjadřuje k dopisu továrny ze dne 2. dubna téhož roku. Firma zde nabídnula provedení revize a ladění dómských varhan za účelem zachování jejich spolehlivého chodu. Dómský kapelník reagoval poměrně ostrým vyjádřením:
„Dómské varhany revizi prozatím nepotřebují. Nastane-li potřeba, doporučuji dotázati se pak i jiných varhanářských firem, za jakých podmínek by revizi provedly. Firmě Bratři Riegerové na její dotazy se odpovídat nemusí.“ 8Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší, ZAOpOl, sign.: MCO, kart. č. 34.
Neméně detailně je ve zpracovávaném kartonu dochována taktéž korespondence s firmou Mölzer z Kutné Hory resp. přesněji Družstvem varhanářů „Organa“, jež se v roce 1949 zformovalo na základech uvedené firmy. Organa v roce 1950 provedla opravu dómského portativu z cca padesátých let 18. století, 9Sehnal, J., tamtéž. pocházejícího od neznámého autora. V souvislosti s touto akcí se dochoval mj. dopis Gustava Pivoňky ze dne 10. června 1949 adresovaný Metropolitní kapitule, ve kterém autor poměrně podrobně popisuje konstrukci a současný stav nástroje a žádá o povolení k provedení jeho restaurování firmou Mölzer (v textu je tedy uveden ještě původní název podniku). Dále zmínil, že v této věci již jednal se zástupci firmy, kteří přislíbili provedení opravy bezplatně, pouze za úhradu cestovních nákladů varhanářů a nákladů na ladění. Pivoňkovi se z kapituly dostalo dne 22. června kladné odpovědi, která je v materiálech taktéž dochována. Další prameny vztahující se k dómskému portativu pak zaznamenávají oznámení kutnohorských varhanářů o dokončení generální rekonstrukce (dopisem adresovaným kapitule dne 12. dubna 1950) a o časovém rozvržení následné revize a přeladění portativu (dopisem olomoucké kapitule ze dne 16. května 1950).
V kartonu se nachází i dnes málo známý dokument, který se sice nevztahuje bezprostředně k varhanám v olomoucké katedrále, nicméně má pro dějiny varhanářství na Moravě po druhé světové válce velkou hodnotu, a sice prohlášení kutnohorského varhanáře Jana Tučka, týkající se jeho jmenování Ministerstvem průmyslu Národním správcem firmy Rieger – Továrny na varhany Krnov. Text byl pod názvem „České hudební veřejnosti“ sepsán v lednu 1946. Obsahuje důvody tohoto kroku, nastiňuje záměr přeměny dříve německého podniku na továrnu českou a žádá nejširší českou kulturní veřejnost o podporu. Hodnocení skutečných příčin Tučkova počínání a zhodnocení jeho role v pozici národního správce největší varhanářské továrny na našem území je poměrně složité, stejně jako byla komplikovaná situace při výkonu jeho funkce. Téma tak spíše představuje potencionální námět na samostatnou badatelskou sondu.
Význam dochovaných pramenů pro organologickou reflexi spočívá v několika bodech. Předně již samotné zjištění a zveřejnění nově získaných faktografických údajů může značně přispět k dotvoření obrazu o historii dómských varhan, k detailnímu podchycení provedených zásahů a tedy stavu původnosti zachování; dále pak materiály naznačují konkrétnější podobu obchodní a administrativní organizace práce zúčastněných varhanářských firem v dané době či obecněji dobová specifika varhanářského trhu, a konečně i opačný pohled – tj. stanovisko církevních institucí, napomůže zpětně rekonstruovat vzájemnou vazbu mezi dodavatelem a odběratelem, podobu poptávky a nabídky, aktuální požadavky na funkci varhan a mnoho dalších informací.
Rejstříkové dispozice varhan v olomoucké katedrále
Velké varhany na hlavním kůru:
- Man. C-g3: II. Man. C-g3:
Prinzipal 16´ Bourdon 16´
Bourdon 16´ Prinzipal 8´
Prinzipal 8´ Bourdon 8´
Bourdon 8´ Gamba 8´
Fugara 8´ Salizional 8´
Gemshorn 8´ Flûte harmonique 8´
Concertflöte 8´ Spitzflöte 8´
Dolce 8´ Quintatön 8´
Quinte 5 1/3´ Octave 4´
Octave 4´ Dolce 4´
Flauto douce 4´ Gemshorn 4´
Fugara 4´ Octave 2´
Salicet 4´ Mixtura 4fach 2 2/3´
Octave 2´ Basson Oboe 8´
Cornet 3-5fach 2 2/3´
Mixtura 5fach 4´
Trompete 8´
III. Man. C-g3: Pedal C-f1:
Lieblich Gedeckt 16´ Bourdon 32´
Geigenprinzipal 8´ Prinzipalbass 16´
Zartflöte 8´ Violon 16´
Violine 8´ Subbass 16´
Aeoline 8´ Bourdon 16´
Octave 4´ Quintbass 10 2/3´
Flauto traverso 4´ Octavbass 8´
Flautino 2´ Cello 8´
Vox humana 8´ Bombarde 32´
Posaune 16´
Spielhilfen:
Koppel II-I, Koppel III-I, Koppel I zum Pedal, Koppel II zum Pedal, Rohrwerk-Koppel (zapínač jazykových hlasů do crescenda a pevných kombinací), Mezzoforte I. Man., Forte I. Man., Mezzoforte II. Man., Forte II. Man., Forte III. Man., Forte Pedal, Fortissimo volles Werk, Crescendo-Decrescendo, Schweller zur Vox humana, Tremolo zur Vox humana, Calcantenruf.
Varhany mají mechanickou tónovou i rejstříkovou trakturu, tónová část je vybavena Barkerovou pákou. Nástroj má kuželkové vzdušnice. Hrací stůl je samostatně stojící. Varhanní skříň je neogotická, s bohatými řezbami ve tvaru okrasných listů, fiál atd. Prospekt utvářejí tři hlavní píšťalové věže (středová věž je největší) a menší, horizontálně i vertikálně členěná, spojovací pole.
Varhany v chórové kapli:
Man. C-f3: Pedal C-d1:
Prinzipal 8´ Subbass 16´
Rohrflöte 8´
Aeoline 8´
Vox coelestis 8´
Violine 4´
Octave 4´
Spielhilfen:
Pedalkoppel, Octavkoppel, Piano, Mezzoforte, Forte, Absteller, Registerschweller.
Varhany mají pneumatickou tónovou i rejstříkovou trakturu a kuželkové vzdušnice. Neogotický varhanní prospekt tvoří dvě velké postranní píšťalové věže, které jsou spojeny třemi menšími poli.
Varhany v kapli Sv. Anny:
Man.: C-f3: Pedal C-d1:
Principal 8´ Subbass 16´
Rohrflöte 8´ Cello 8´
Salicional 8´
Octave 4´
Dolce 4´
Spielhilfen:
Forte, Pedalcoppel
Varhany mají mechanickou tónovou i rejstříkovou trakturu a kuželkové vzdušnice.
Portativ:
Man. C-c3:
Kopula 8´
Kopula 4´
Principál 2´
Kvinta 1 1/3´
Nástroj má mechanickou trakturu a zásuvkovou vzdušnici.
Shrnutí:
Studie reflektuje nově objevený pramen v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě – Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší, ZAOpOl, sign.: MCO, kart. č. 34, a to ve vztahu k varhanám olomoucké katedrály. Zdroj obsahuje v největší míře obchodní korespondenci mezi varhanářskými firmami a Metropolitní kapitulou v Olomouci či dalšími církevními event. i světskými úřady a institucemi. Dále se zde nachází interní církevní korespondence, ponejvíce mezi Metropolitní kapitulou a Arcibiskupským ordinariátem olomouckým, ale i dalšími subjekty. Zde pak spadají oznámení o učiněných krocích ohledně oprav varhan, požadavky na finanční investice, schválení závažnějších rozhodnutí vyššími instancemi atp. Velká část dopisů je adresována především řediteli dómského kůru Gustavu Pivoňkovi resp. je jím napsána.
Summary:
The study reflects a recently discovered source regarding the organ of the Olomouc cathedral, which is stored in the Olomouc department of the Opava Land Archive – Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší [Organ repairs in the Metropolitan Church of Olomouc since 1931 and older], ZAOpOl, sign. MCO, cart. box No. 34. The source mostly contains commercial correspondence between pipe organ builders and the Metropolitan Chapter in Olomouc as well as other ecclesiastical or secular authorities and institutions. The folder also comprises internal ecclesiastical correspondence, mostly between the Metropolitan Chapter and the Archiepiscopal Ordinariate in Olomouc but also between other subjects. The reports on measures undertaken in connection with organ repairs, requirements for financial investments, approvals of important decisions by higher authorities etc. fall within this group of documents. The majority of letters are addressed to or written by, Gustav Pivoňka – Director of Music at the Olomouc cathedral.
Strany 23-29/2019
