Martina Štěpánová
Studie vznikla za podpory studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu Ostravské univerzity SGS01/PdF/2019 Archetypální symboly v díle Mikalojuse Konstantinase Čiurlionse.
1. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis
Významný hudební skladatel, sbormistr, pedagog a malíř Mikalojus Konstantinas Čiurlionis zasvětil celý svůj tvůrčí a osobní život rodné Litvě. Přes studia v Lipsku a Varšavě, kde se seznamoval se skladatelskými odkazy evropských předchůdců a velikánů, 1 se v Litvě věnoval hudební sběratelské činnosti, folkloru (od roku 1907, kdy pobýval ve Vilniusu). Byl považován za zakladatele národní kompoziční školy a za jednu z hlavních osobností Litevské umělecké společnosti. V této společnosti aktivně organizoval hudební dění a mimo jiné klasifikoval litevské národní písně. Čiurlionis byl osobností výjimečnou a velmi zajímavou pro svouovnocennou tvorbu v oblastech hudby a malířství. Vedle jeho hudebního skladatelského odkazu nalézáme také četná výtvarná díla. Jeho „renesanční duch“ ve smyslu zájmu o mnohé vědní obory a znalosti z astronomie, kosmologie, náboženství, přírodních věd a filozofie se projevil především ve výtvarném umění, v Čiurlionisově malbě. Ta je plná prvků mystiky, silného psychologického působení, symbolů a především sepjatosti s hudbou. Obrazové cykly obsahují názvy jako Sluneční sonáta, Sonáta hvězd, Hudba lesa. Samotné části cyklu jsou pak Allegro, Andante, Scherzo, Finale apod. Dalším význačným momentem pro identifikaci mezioborové vztažnosti je grafické znázornění hudebních prvků v plošném druhu umění v perspektivě a naopak malebnosti v plynoucí hudbě časem. Čiurlionis je pozoruhodným autorem, kterému není bohužel v české obci věnováno dostatek pozornosti.
1.1 Charakteristika výtvarné tvorby
Výtvarná tvorba Čiurlionise zahrnuje přibližně 300 děl a hlavními inspiračními zdroji jsou pro ně litevské pohádky a pověsti, transcendentální rovina lidského bytí, kosmologie, příroda, filozofie, náboženství a antická mytologie. Nacházíme obrazy pod názvy: Perun, Stvoření světa, Zvěrokruh, Hvězdná sonáta aj. Čiurlionis je malířem, který velmi koncentrovaně pracuje se symbolikou. Nejčastěji užívá symboly: strom, slunce, měsíc, květina, moře, pevnost, pták. Užívání strukturních a kompozičních hudebních elementů přidalo malbě Čiurlionise na abstrakci. Přitom žádný „hudební obraz“ není čistě abstraktním počinem, pro malíře byla zásadní myšlenka cyklů a syntéz, tedy spojování rozdílných symbolů. Jeho originální způsob spojování hudby s malbou byl podřízen hluboké znalosti hudebních kompozičních principů. Čiurlionisova tvorba spojuje kompoziční strukturu obrazu, jistou úroveň abstrahování motivu a plasticitu malby. Díla umělce více náleží evropskému symbolismu díky duchovnímu zaměření a odkrývání významů symbolů. Dala by se zaměřit do větve symbolismu Ruska, Polska a Skandinávie, která přes kontakt s přírodou dochází k odkazu metafyzického světa. Obrazy umělce jsou často depersonalizované. Jeho obrazy obsahují pohledy seshora, tzv. ptačí perspektivu, což u recipienta evokuje duchovní nadhled, přesah lidského života. Umělce můžeme charakterizovat jako malíře, v jehož dílech nalézáme silné mystické psychologické působení na recipienta. Čiurlionis je ve svých obrazech jedinečný v transferu hudební terminologie, druhů, forem a práce s časem. Pro přiblížení uveďme některá jeho plátna: Sluneční sonáta, Sonáta hvězd, Preludium a fuga. V barevnosti se setkáme u umělce s četnou škálou barev, ovšem plátna, které zachycují litevskou krajinu jsou spíše v lomených temnějších odstínech. Analogie s melancholickým charakterem litevských národních písní je možná. Čiurlionisovu tvorbu je možné interpretovat pomocí teorie archetypů Carla Gustava Junga. 2 Archetypální přístup nabízí možnost interpretovat symbolické významy inspirace přírodními jevy s duchovním a kosmologickým významem.
2. Obrazový cyklus Sonata II (Jarní sonáta)
Čiurlionis tvořil tzv. malované sonáty. Z těchto sonát je mimo jiné zajímavá Sonata II, známá také jako Jarní sonáta z roku 1907, která je uložena v M. K. Čiurlionis National Museum of Art v Kaunasu v Litvě. Obrazový cyklus obsahuje čtyři malby temperou na papír, které vznikly v malebné litevské lázeňské vesnici Druskininkai. Pro možnost interpretace díla se nejprve budeme věnovat formální stránce cyklu. Zaměříme se na vybrané výrazové prostředky a prvky, které jsou v obrazech dominantní, jako barva, kompozice, a rytmus.
Všechny obrazy jsou co do barevnosti převážně ve žluté, okrové a hnědé barvě, se všemi jejich odstíny. Barevnost ve vizuálním, výtvarném umění patří mezi hlavní výrazové prostředky, které je při interpretaci obrazového cyklu nutno objasnit. Žlutá barva, podle Maxe Lüschera, který se zabýval detailním rozpracováním barevného spektra, vyjadřuje harmonii, otevřenost, ale ve svém protipólu také přelétavost a povrchnost. V buddhismu vyjadřuje pokoru, v severní Evropě symbolizuje zradu a nevěru. 3 Žlutá barva je excentrická. Čím jasnější žlutá, tím více je barva agresivnější. S větším podílem bílé, jako u Čiurlionise působí daleko odstředivěji. Žlutou, oranžovou, okrovou, hnědou barvu s odstíny můžeme interpretovat i jako determinující faktory vztahující se k názvu Jarní sonáta. Barevnost evokuje přítomnost prvních jarních slunečních paprsků, které se dotýkají země po zimě. Jarní sonáta by se dala chápat jako příklad světelné kompozice, kde umělec užívá linie, obrysové linie a konkrétní znázornění pouze zřídka. Kontrastními plochami, které jsou k sobě na ploše přiřazovány na dostatečně velké ploše obrazu, vzniká světelná kompozice. Nemusí se jednat o výrazné barevné kontrasty, ale i o kontrastní plochy tvořené užitím jiných tonalit jedné barvy. Nejpřesnější příklad světelné kompozice nalezneme ve druhém obraze Andante, kdy je hlavní centrální motiv, větrný mlýn, ve světlejším odstínu než pozadí obrazu. Tento obraz je odlišný od dalších, obsahuje ve větší míře fialovou barvu, jako komplementární barvu ke žluté, se svým specifikem mystického obsahu. Význam fialové barvy podle Carla Gustava Junga: „Pomyslíme-li přitom na dobře známou symboliku barev, pak se červená, jak už jsem se zmínil, k pudu vůbec špatně nehodí. K duchu by se ale podle našeho očekávání hodila lépe modrá než fialová. Fialová je takzvaná „mystická“ barva, která tedy zajisté uspokojivě odráží nepochybně „mystický,“ respektive paradoxní aspekt archetypu. Fialová se skládá z modré a červené, ačkoli ve spektru je barvou sama o sobě.“ 4 Carl Gustav Jung v podstatě u fialové barvy popisuje očekávání, kdy se u modré barvy vybavuje duchovno, transcendentno a jakýsi vyšší princip, kdežto u červené jevy s emocionálními nebo pudovými obsahy. Spojením dvojice barev červené a modré docílíme fialové, jako spojení protikladů, podobně jako fyzické a duchovní aspekty se zdají protikladnými, avšak dohromady se prolínají a utváří komplexní celky. Jak Jung dále tvrdí: „Nelze odvozovat teplé od studeného a to, co je nahoře, od toho, co je dole. Protiklad spočívá ve dvojdílnosti nebo vůbec neexistuje a bytí bez protikladnosti je zcela nemyslitelné, protože jeho existence by nemohla být zjištěna.“ 5
Uspořádání prvků v jednotlivých obrazech vytváří světelné (barevné) kompozice, dále lineární (Allegro, Andante, Scherzo, Finale), centrální lineární (Andante), diagonální kompozice (Allegro, Scherzo, Finale). Dalším dominantním výrazovým prostředkem v řešeném cyklu je rytmus. 6 V Jarní sonátě je všech čtyřech obrazech viditelná rytmická práce, objevuje se opakování důležitých stejných a podobných prvků. Umělec tak umocňuje spolu s principem symetrie působení na recipienta, pozorovatele. 7 Celý obrazový cyklus působí velmi vzdušně, lehce díky perforacím v půdě, zasazení prvků do vzduchu a vody bez ukotvení do země a díky nezahuštěné faktuře obrazu, kdy autor nechává velké plochy pouze pro barevné pozadí pouze s jemnými obrysovými liniemi v detailech.
2.1 Allegro
Obr. 1: Sonata II (Allegro), Tempera na papíře, 1907, Druskininkai, 72,8cm x 62,8 cm
Zdroj: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-allegro/
První obraz z cyklu s podnázvem Allegro (rychle) je velmi energický, obsahuje tři zemské povrchy, které jsou po stranách obrazu neucelené, pokračující a přesahující rozměr podkladu. Tyto půdní objekty jsou malbou perforovány a vznikají v nich průhledy skrz, jsou levitující ve vzduchu. Vzdušnost a lehkost obrazu je podepřena lazurními malebnými tahy štětcem, působí mnohovrstvě, ale díky vysokému podílu vody v malbě i průzračně. Na prvním, nejvýše položeném půdním objektu (repríza), stejně jako třetím nejnižším (expozice), se objevují přesně čtyři perforace (průhledy skrz) a téměř totožné čtyři seskupení s několika stromy. Jedná se o složený motiv z vysokého štíhlého topolu a shluku několika oblých stromů. Vespod umístěné expozici Čiurlionis opakoval tento motiv čtyřikrát s menší obměnou. Expozice a repríza v obraze působí statickým vyváženým dojmem. Odlišný je centrální prostřední půdní objekt, provedení, které je největší, je dominantou obrazu. Odlišný je způsobem malby, nanášení barvy štětcem vertikálně, dynamicky. Povrch je jakoby zvrásněný. Opět se objevují tři průhledy a čtyři motivy, které jsou tentokrát ve vzestupném pořadí a v pohybu ve větru. Jsou zde zřetelné ohyby jednotlivých větví stromů. Čiurlionis nápadně rytmicky opakuje v obraze skupiny stromů, mohli bychom spatřovat podobenství s grafickým záznamem hudební partitury, nástrojové sazby, vedení jednotlivých hlasů/nástrojů (paralelismus s hudebním vyjadřováním). V této části se vlevo objevuje objekt nejasného charakteru připomínající rybí kostru. Ve vrchní části obrazu jsou málo zjevné obrysové linie mraků, které mají význam pro navazování dalšího obrazu z cyklu. Formově obraz nápadně připomíná stavbu sonátové formy, kdy se expozice a repríza zobrazují v nejnižším a nejvyšším horizontálním plánu a provedení s motivickou prací ve středu malby. Název Allegro se odráží ve střední diagonální části, kde nacházíme oblé větve stromů zmítající se v silném a rychlém proudění větru. Dynamická malba půdního objektu také připomíná rychlost jako určující název pro tento obraz nebo evoluční typ hudby/malby. V malbě nalezneme žlutou, okrovou, hnědou barvu, světelnou lineární diagonální kompozici. Linie malby jsou velmi tenké, jemné, stromy jsou lehce abstrahovány. Významné elementy malby jsou: vítr, vzduch, strom, země.
2.2 Andante
Obr. 2: Sonata II (Andante), tempera na papíře, 1907, Druskininkai, 72,4 cm x 62,6, cm
Zdroj: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-andante/
Druhým obrazem cyklu je část s názvem Andante (krokem). Andante je navazujícím obrazem na dřívější Allegro. Andante pracuje s detailem mraku z vrchní části obrazu Allegro.
V tomto díle Čiurlionis zdůrazňuje koloběh života dvojitým násobením kruhového tvaru umístění mraků a mlýnů. Mlýn, stejně jako věž, je u autora symbolem pro tvořivost lidskou i božskou. Jak už napovídá název, jedná se o obraz působící klidnějším statičtějším dojmem navzdory tomu, že je plný větrných mlýnů, které jsou typické svou nestabilností, pohyblivostí. Jev je na obraze způsoben centrálním umístěním největšího větrného mlýnu do středu obrazu. Na obraze vidíme zvláštní perspektivní práci. Malba je dělena do tří plánů. V prvním nalezneme osm vyvýšenin, kopců se šesti větrnými mlýny v odstínech žluté a zelené. Jedná se o vyjádření ostinátního basu (monotónní opakování kopců). Ve druhém plánu jeden největší mrak s rozpínajícím se větrným mlýnem a šesti dalšími menšími mraky okolo (pomyslně uzavírají kružnici). Výrazné široké povrchy plachet centrálního mlýna působí rozpínajícím se dojmem, tempem odpovídajícímu hudebnímu Andante. Čiurlionis zde dále představuje zamyšlenou siluetu člověka, která slouží v obraze jako dveře centrálního mlýna. 8
Třetí plán malby obsahuje tenké lazurní průhledné větrné mlýny, tentokrát jako reminiscence, opar nebo odraz mlýnů nad mraky. V hudebním smyslu se může jednat o opakování motivu s menší obměnou. V daném obraze nacházíme lineární, centrální a světelnou/barevnou kompozici (viz výše). Barevnost obrazu se pohybuje od sytějších teplých odstínů žluté, po světlejší až bílou barvu (př.: „Pro Tibeťany je bílá barvou hory Meru, která má být ve středu světa a symbolizovat přístup k poznání.“), 9 světle fialovou (duchovní, pomáhá harmonizovat protipóly fyzického a duchovního, moudro) a žlutozelenou (otevření se, evokuje navazování kontaktu). 10 Obrysové linie objektů zde působí nenápadně, jemně, lehce, kromě prvního plánu, který je nejvíce realistickým zobrazením s částečným stínováním objektu a vytvářením dojmu prostoru. Významné elementy obrazu jsou: vítr, mrak, větrný mlýn, země, vzduch, pohyb, číslo sedm (sedm, spíše šest a jeden větrný mlýn se stejným počtem mraků uzavírající kruh). „Anaximénes prohlásil vzduch za počátek jsoucna, neboť z něho vše vzniká a do něho se zase rozkládá. ‚Jako naše duše,‘ praví, ‚jsouc vzduchem nám vládne, tak dech a vzduch objímá celý svět.‘“ 11 Vzduch v sobě obsahuje mnoho významů v různých kulturách při podobě vánku (větru) je pohyblivý a dynamický, vzduch v podobě dechu je životadárný a nepostradatelný pro fyzično, ve významu ovzduší je pak vzduch v podobě společného prostoru spojující vše na světě. Výklad vzduchu je ve starších kulturách i duchovního charakteru, kdy byl a může být považován za ducha, Boha, jsoucno. V této podobě se jedná o vše prostupující prostředek komunikace a porozumění. Výrazně s pojmem „pneuma“ pracovali stoikové a chápali jej jako základní princip bytí, přikládali vzduchu význam, jaký přetrvává u ducha a duše dodnes (animus a anima). Pojem je bipolární. Intelektuální výklad chápeme jako cosi abstraktního, rozumového, logického, a duchovní přístup vyjadřuje prostředek porozumění a životadárnosti. 12
2. 3 Scherzo
Obr. 3: Sonata II (Scherzo), tempera na papíře, 1907, Druskininkai, 72,6 cm x 62, 6 cm
Zdroj: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-scherzo/
Dalším obrazem Sonaty II (Jarní sonáty) je Scherzo (žertovně). Tento obraz se z cyklu částečně vymyká svým hlavním živlem obsaženým v malbě, a to vodou. Ostatní tři obrazy, respektive jejich hlavní prvky se objevují ve vzduchu. Scherzo by zapadlo do této koncepce při prvním pohledu, ale při bližším zkoumání se objekty jeví pod vodou. V prvním plánu obrazu spatřujeme rybu a zděnou hradbu s kovanou bránou „do vodního města.“ Ve druhém plánu další ryby v pozadí, diagonálně nataženou rybářskou síť a věže ve vodním městě. Ve třetím plánu je obtížně, ale přece viditelný horizont vody a pohoří v dáli, které se ve vodě zrcadlí. Čiurlionis v tomto (i následujícím) obrazu pracuje s velice jemnou lazurní temperovou technikou a daleko tenčími liniemi, než v obrazech Allegro a Andante. Opět jsou dominantními barvami žlutá, s větším podílem hnědé, barevně obraz působí spíše monochromaticky, jako by vycházel z jediné barvy. Kompozičně bychom obraz zařadili do diagonální barevné kompozice, dominantním jevem je rybářská síť vedoucí z pravého spodního rohu do levého vrchního rohu obrazu.
2. 4 Finale
Obr. 4: Sonata II (Finale), tempera na papíře, 1907, Druskininkai, 72,6 cm x 62, 2 cm
Zdroj: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-finale/
Závěrečný obraz nese název Finale a završuje celý cyklus Jarní sonáty. Stejně jako v hudebních sonátách, tak i v Čiurlionisových malovaných sonátách nalezneme spojující elementy první a poslední části cyklu. Tvar průhledů v zemních objektech z Allegra jsou přeneseny do Finale na povrch planety, především jako průhled věží/planetou. Na obraze dominují dvě vysoké štíhlé nebeské věže, což je jeden z často užívaných symbolů v Čiurlionisově výtvarné tvorbě. Věže nemají dveře, okna, žádný architektonický prvek, kromě ozdobného ukončení špice věže. Na věži blíže k levému okraji plochy se nacházejí hieroglyfy, které odkazují ke kosmické dimenzi. Část zeměkoule v druhém plánu evokuje směřování obsahu do univerza, nadhled nad lidským bytím a pozemským životem. Zájem umělce o duchovno a odpoutání od zemského doposud poznaného je zřejmý. Ve třetím posledním plánu umělec zachycuje vlající prapory na šňůře ve větru, který si s nimi lehce pohrává a naznačenou křivkou nás odvádí z centra obrazu dále „do prázdna.“ Jedná se o pozvolný přechod z druhého plánu do třetího. Je zde také lehká nepatrná silueta Rexe ve vrchní části obrazu, která je maskována v oblacích. Otázkou je, zda jsou věže v popředí před zeměkoulí, nebo vycházejí z ní v jakési pokřivené perspektivě, kdy je první věž v půlce přerušena průhledem skrz. Věže symbolizují u Čiurlionise duchovní růst jedince, vyšší znalosti člověka a stvoření. 13 Barvy obrazu jsou podobné jako ve výše uvedených částech cyklu. Jedná se o barvu zlatou, žlutou, okrovou, hnědou a nově červenou a zelenou (komplementární barvy), kterou Čiurlionis užívá na vlající prapory. Dominantními elementy zůstávají vzduch, vítr, pohyb, věž, země. Pojem země (chóra, krajina), symbol, který v dnešním slova smyslu vyvolává dojem pevné stability, hmoty, čehosi spolehlivého a neměnného se měnil v biblickém pojetí, mytologii atd. V biblickém pojetí země jako „boží Moudrost,“ který stála při vzniku světa. V Řecku symbolizoval pojem země „Matku bohů i lidí,“ bohyni Gaia. Země je tedy považována za kosmologický princip. Země dále symbolizuje početí, klíčení a zrání se svou půdou a hmotou. 14 I přes různé vysvětlení a vymezování pojmu je přece jen jasnější rovina, ve které připustíme, ze země je více stabilní a hmotná oproti vzduchu, ohni a vodě. Vše vzniká ze země a zase se navrací. Když se ale zamyslíme nad tvarem země, nad její podobou, samostatně je proměnlivá a nestejná. „Vše zemské směřuje k pádu a tíhne k beztvárnosti. Zemský živel jako elementární pohyb se projevuje ztrácením tvaru, směřováním k beztvárnosti. Teprve spojena s dalším živlem-vodou, nabývá země schopnost přijímat tvar či jeho zárodky; zavlažena, stává se úrodnou půdou – matkou-živitelkou, zvlhčena, mění se v tvárnou hlínu – matérii, soudržnou masu…“ 15
Celá Jarní sonáta byla koncipována jako ohlášení jedinečné události – probuzení mentální síly člověka. 16
Čiurlionisova výtvarná díla včetně Sonata II (Jarní sonáty) z roku 1907 mají silný psychologický účinek na recipienta. Je pro ně charakteristická apelace autora na duchovní, spirituální obsah sdělení. Často zpracovávaná témata jsou přírodní, hudební, kosmologická, jeho inspirace pramení v národních pohádkách, panteistických přesvědčeních aj. V obrazech se setkáváme s častými pohledy shora, což splňuje požadavky děl na mystiku, otázku existence bytí, makrokosmu. Řešená sonáta je jednou z mnoha „malovaných hudebních sonát.“ Obsahuje hudební stavební prvky, hudební formu, motivickou práci a hudební terminologii. Paralelismy v obou druzích umění jsou u autora zjevné a jasně identifikovatelné. V jeho dalších obrazech a cyklech se objevují náznaky stylizovaných hudebních nástrojů, notové osnovy nebo zahuštěné linie a graficky lineárně zpracované pásma, připomínající hudební faktury, polyfonní vedení hlasů. Naopak v hudebních partiturách nalezneme grafická zobrazení nejčastěji přírodních symbolů, jevů nebo procesů (vlnění moře, šumění v korunách stromů). 17 Jarní sonáta obsahuje abstrahované objekty, a přibližuje se archetypálnímu principu nevědomí s přímým dotykem na emocionální složku osobnosti. Zpracovávané symboly živlů, námi vybrané především vzduch a země, jsou v obrazech dominantními komunikačními prostředky.
V části Allegro je zastoupen symbol vzduchu spíše v podobě vánku/větru, kdy ohýbá větve, zobrazení působí rychlým pohybem. Může se také jednat o vzduch jako všudypřítomný element nenásilně prostupující zeminou, nebo o životadárné „vdechnutí“ přírodě pro růst stromů. Přikláněla bych se k interpretaci pohyblivého, dynamického větru, vzhledem k názvu části obrazu, a síle větru pro ohnutí větví stromů, pro jarní období typické. Živel a symbol země je nejvýraznějším objektem obrazu hned ve třech horizontálních pásmech. Půda, země jako prostor pro růst a život zde není stabilní a statická, jedná se o fantaskní krajinu ve vzduchu. Je tedy možné sledovat komplementární obraz, kdy se prolíná mužský a ženský obraz duše. V obrazu s názvem Andante je vzduch hlavním skrytým motivem. Dominantní je větrný mlýn, ale všudypřítomným pohyblivým hybatelem energie (života) je vzduch. Země je v obraze znázorněna poměrně realisticky a v prvním plánu jsme viděli zvrásněné pohoří, Zde bychom hledali inspiraci buď autorovou litevskou rodnou krajinou, nebo obrazně, snahu umělce vyjádřit přesah z pozemského ke spirituálnímu světu. Třetí část Scherzo se sice odehrává pod vodou, ale působí lehkým oduševnělým, vzdušným dojmem, význam tedy můžeme chápat v cyklu obdobně, nebo ve významu svobody, prostoru. Ryby na obraze připomínají více ptáky ve vzduchu než ryby ve vodě. Význam symbolu země, bychom mohli vyjádřit v tomto obraze spíše stabilitou, půdou, konkrétně jasně autorem usazeným dnem vodní plochy. Zajímavým nenápadným zemním objektem je pohoří v dáli na horizontu, které se majestátně tyčí po celé šíři plochy, jako zastřešující elementy celého zobrazení. Můžeme hledat významové paralely vysokých hor a pohoří s vysokými věžemi-ve smyslu toho, aby člověk vždy viděl pravou životní cestu, po které má jít, nebo ve smyslu spojení s makrokosmem. Závěrečné Finale obsahuje opět významný podíl vzdušného aspektu jako vánku pohrávajícího si s barevnými prapory v dálce, které směřují k vrchní části obrazu. Prostor, svoboda a výše citované tvrzení by zde bylo pro interpretaci symbolu vzduchu přesné. „… tak dech a vzduch objímá celý svět.“ 18 Země je pak v obraze prezentována jako součást většího univerza.
Shrnutí
Litevský hudební skladatel, pedagog, folklorista a malíř Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875-1911) propojoval svou hudbu s vlastní malbou pomocí promyšlených analogií výrazových prostředků hudby a výtvarného umění. Své obrazové cykly pojmenovával podle částí hudebních forem, jednotlivé zobrazení v malbě řadil podobně jako prvky v motivické práci hudební kompozice. Čiurlionisova díla jsou charakteristická přenosem hudebních kompozičních postupů, formového uspořádání a struktur do výtvarné tvorby. Příspěvek se zabývá integrující archetypální interpretací vybraných symbolů v obrazovém cyklu Sonata II (Jarní sonáta) z roku 1907 s důrazem na význam inspirace přírodní tématikou. Teorie archetypů nabízí možnost identifikovat významové obsahy řešeného díla. Tato dílčí analýza slouží jako vstupní předpoklad pro analýzu autorova díla.
Summary
Lithuanian composer, pedagogue, folklorist and painter Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875-1911) linked his music with his own paintings using sophisticated analogies of expressive means of music and fine art. He named his pictorial cycles according to parts of musical forms, sorting individual depictions in painting similarly like elements in the motivic work of musical composition. Čiurlionis‘ works are characterized by the transfer of musical composition techniques, form arrangements and structures into art. The paper deals with an integrating archetypal interpretation of selected symbols in the Sonata II (Spring Sonata) image cycle from 1907 with an emphasis on the importance of inspiration by natural themes. The theory of archetypes offers the possibility to identify the semantic content of the work. This partial analysis serves as an input for the analysis of the author’s work.
Přehled literatury a pramenů
DLASK, V. Symbolismus v hudbě. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2011. ISBN 978-80-7460-010-4.
JUNG, C. G. Výbor z díla II: Archetypy a nevědomí. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997. ISBN 80-858-8016-4.
KAZOKAS, G. Musical Paintings: Life and Work of M. K. Čiurlionis. Vilnius: Logotipas, 2009. ISBN 978-9955-422-50-1.
LANDSBERGIS, V. Sonata vesny – tvorčestvo Čiurlionisa. Leningrad: Muzyka, 1975.
MIKEŠ, V. Život a dílo jako samostatné preludium: malíř a skladatel Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875-1911). Harmonie. 2005, č. 11, s. 25. -26.
MÜLLER, L. a MÜLLER, A. Slovník analytické psychologie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7178-863-5.
NEUBAUER, Z. a ŠKRDLANT, T. Skrytá pravda Země: živly jako archetypy ekologického myšlení. Praha: Mladá fronta, 2005. Kolumbus, sv. 175. ISBN 80-204-1181-X.
Archetyp. Wikipedie [online]. [cit. 16.3.2019]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Archetyp
Psychologie barev. In: Onlio [online]. [cit. 16.3.2019]. Dostupné z: https://www.onlio.com/clanky/psychologie-barev-2.html
Allegro: Sonata II. In: M. K. Čiurlionis [online]. [cit. 9.3.2019]. Dostupné z: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-allegro/
Andante: Sonata II. In: M. K. Čiurlionis [online]. [cit. 9.3.2019]. Dostupné z: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-andante/
Scherzo: Sonata II. In: M. K. Čiurlionis [online]. [cit. 9.3.2019]. Dostupné z: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-scherzo/
Finale: Sonata II. In: M. K. Čiurlionis [online]. [cit. 9.3.2019]. Dostupné z: http://ciurlionis.eu/paveikslas/sonata-ii-pavasario-sonata-finale/
Klíčová slova
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis, Sonata II, archetyp, symbol, obraz, cyklus
Key words
Mikalojus Konstantinas Čiurlionis, Sonata II, archetype, symbol, image, cycle
Strany 52-62/2019
