Varhany v olomoucké katedrále po 2. světové válce ve světle aktuální heuristické reflexe

Studie přináší v češtině doposud nepublikovaný revidovaný a rozšířený text, který autor vydal v německém jazyce v titulu: Lyko, P. Orgel in der Olmützer Kathedrale nach dem 2. Weltkrieg im Lichte aktueller heuristischer Reflexion. In: Musicologica Olomucensia. Roč. 14, č. 14, 2011, s. 39-46. ISSN 1212-1193.

Petr Lyko

Stěžejním podnětem pro výzkum varhan v olomoucké katedrále po druhé světové válce (resp. v kontextu dlouhodobější reflexe i v dřívějších dekádách) bylo objevení nových, doposud nezpracovaných a neprobádaných pramenů ve fondu Metropolitní kapituly Olomouc (MCO), uložených v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava (ZAOpOl), které mapují období zejména od druhé světové války do konce padesátých let dvacátého století (v menší míře se zde nacházejí i prameny starší, pocházející cca od konce 19. či počátku 20. století). Příslušný karton je v archivu veden pod názvem „Oprava varhan metropolitního kostela v Olomouci od roku 1931 a starší“ a číslem 34. Rozsah uvedených pramenů k dómským varhanám je značný, řádově se jedná o stovky dokumentů. Pokračovat

Skladatel a sbormistr Václav Kálik a jeho místo v české hudební kultuře

Barbora Bortlová

Českou hudbu vyznačuje mnoho skladatelských osobností, představitelů různých uměleckých směrů a škol. Široká hudební veřejnost zná a cení dílo především našich národních klasiků – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka, Josefa Suka a dalších. Mezi skladatele o generaci mladší, spolu s Emilem Axmanem, Jaroslavem a Otakarem Jeremiášovými, Ladislavem Vycpálkem, Jaroslavem Křičkou a dalšími, patří i zajímavý zjev skladatele a dirigenta Václava Kálika, o němž veřejnost i sami hudebníci vědí dosud velmi málo a jeho tvorba upadá v zapomnění. Pokračovat

Fenomén Paisiello – Ital na carském dvoře

Martin Hroch

Pohled na život Giovanniho Paisiella

Giovanni Paisiello se narodil 9. května 1740 v Roccaforzata nedaleko města Taranto v jižní Itálii. Je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejvlivnějších operních skladatelů pozdního 18. století. Hudební základy získal během studií na jezuitském gymnáziu v Tarantu. Jedna z povinností tehdejších studentů byl zpěv v kostelích při bohoslužbách. Díky svým pěveckým kvalitám upoutal pozornost rytíře Carducciho, který se stal jeho mecenášem a zaplatil za Paisiella školné, a tak v roce 1754 mohl nastoupit čtrnáctiletý mladík na konzervatoř sv. Onufria v Neapoli. 1 Tato umělecká instituce byla uznávaným centrem hudebního vzdělávání v jižní Itálii, kde působila řada předních skladatelů a teoretiků oné doby, kupříkladu ředitelem konzervatoře byl dodnes uznávaný autor duchovní hudby Francesco Durante. Už během studií na sebe Paisiello poutal pozornost svých spolužáků i učitelů pohotovostí ve skladbě, improvizaci a darem lyrické melodiky. Z jeho tehdejších kompozic se však mnoho nedochovalo. 2

Pokračovat

Recenze: Gabriel Rovňák: Zdeněk Košler – Život a dílo

Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně 2017. ISBN 978-80-7460-118-7

Petr Lyko

Monografie Gabriela Rovňáka Zdeněk Košler – Život a dílo představuje výstup zpracovávající dosud málo reflektované, avšak pro vývoj české hudební kultury (včetně jejího odrazu v zahraničí) silně relevantní téma. Přínos bádání tkví mj. v provedení detailního výzkumu pramenného materiálu, který byl v mnoha případech odborné veřejnosti dosud neznámý a jeho následné vysoce kvalitní interpretaci. Práce vyniká mimořádně širokou informační základnou, jež autorovi umožnila spis pojmout nejen jako standardní monografii, ale také jako modelovou studii, reflektující českou a slovenskou hudební kulturu v návaznosti na světové kulturní dění. V neposlední řadě je pak potřeba vyzdvihnout i další rozměr spisu, a sice přesahy do problematiky interpretace. Touto koncepcí tak autor dokázal neotřelým, vysoce inovativním způsobem vnést na pole české muzikologie tolik potřebnou syntetickou práci, která je schopna interdisciplinárním způsobem zužitkovat celé spektrum dílčích hudebně-vědných východisek a řešitelských přístupů.

Strana 84/2019

Repertoár dětských pěveckých sborů v tradicích a perspektivách

Karolína Hovadíková

Slovo repertoár, původem z francouzského slova répertoire, označující určitý seznam, sbírku či rejstřík, dnes spojujeme s pojmenováním souboru hudebních skladeb, které jsou daným tělesem prezentovány v určitém čase a na určitém místě. Jedná se o výčet písní, které bude v našem případě určitý pěvecký sbor zpívat. Při výběru konkrétního repertoáru je nutno přemýšlet také o dramaturgii, jejímž úkolem je zpracovat kvalitní výběr písní, který bude vyhovovat úrovni sboru, zaujme obecenstvo a poskytne potřebný prostor pro další rozvoj. Tento proces je úkolem managementu, který obstarává veškeré zákulisní zabezpečení, umožňuje získat potřebný notový materiál, dostatek žáků, zajišťuje nábor nových zpěváků apod. V tomto příspěvku se budeme věnovat především přípravným oddělením pěveckých sborů, kde se v úvodu zaměříme na aspekty ovlivňující nejen výběr repertoáru, ale samotnou činnost mladých zpěváků v souboru.

Pokračovat

Hierarchizace v tonálních vztazích: aplikace „Probe-Tone Method“ u studentů víceletého gymnázia

Markéta Karafiátová

Cíl a předmět

Předmětem studie je problematika mentálního zpracování hierarchických vztahů mezi tóny v rámci jedné tóniny. Součástí příspěvku je zpráva o výzkumu, jehož cílem je ověřit užití výzkumné metody tonální hierarchizace C. L. Krumhansl, původně aplikované na vysokoškolských studentech, na žácích víceletého gymnázia tj. věkové skupině pubescentů a adolescentů (11–17 let). V naší studii se budeme nejprve zabývat hudebně teoretickými základy tonální hierarchie. Dále budeme reflektovat probe-tone metodu a její výsledky. V další části budeme formulovat vlastní hypotézy a postup jejich ověřování v empirickém výzkumu.

Pokračovat

Pavel Sýkora: Claudio Monteverdi: The Combat of Tancred and Clorinda: between Mannerism and the Baroque.

Praha: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě – KLP, 2017. ISBN 978-80-86791-75-3-80.

Petr Lyko

V angličtině vydaná práce Pavla Sýkory představuje mimořádný vědecký počin nejen v rámci publikační činnosti Hudební fakulty JAMU v Brně, ale i v kontextu české a v mnoha ohledech i světové muzikologie. Reflektovaná problematika reprezentuje téma s výraznými mezinárodními přesahy a značnou návazností na celou řadu oblastí výzkumu hudby období (raného) baroka. Claudio Monteverdi svým dílem formoval stylový vývoj pozdně renesančního – manýristického slohu, barokního hudebního paradigmatu, stejně jako dílčích stylových tendencí (mj. benátské opery). Výzkum naznačeného tématu proto přispívá k poznání základních koncepčních směrů vývoje dějin evropské hudby nejen na časové ose, ale umožňuje i detailnější pochopení teritoriálních vazeb, zejména pak genezi evropského barokního hudebního slohu z výdobytků italského baroka – jako jednoho z klíčových kořenů (přirozeně vedle impulzů německého či francouzského kulturního teritoria).

Pokračovat

Hudební vzdělávání v dnešní Itálii – Stručný souhrn změn a vývoj vzdělávání v oblasti hudby v Itálii

Damiano Binetti

První školský systém, který ve sjednocené Itálii vznikl, byl systém zavedený tzv. Casatiho zákonem ze dne 13. listopadu 1859, který byl nejprve vyhlášen pro tehdejší Sardinské království a později byl rozšířen na celé Italské království. Tehdejší zákon neupravuje žádnou formu výuky hudby. Tato forma se ale objevuje v podobě „cvičení zpěvu“ pojímaného nikoliv jako intelektuální činnost, ale jako praktický nácvik zaměřený především na rozvoj smyslových schopností.

Pokračovat

Hudba pro děti a mládež

Helena Šmídová

Téma můžeme pojmout v obecné rovině hudebně-výchovné praxe, úžeji pak didakticky, tedy prostřednictvím metod, forem a výběru materiálně-didaktických prostředků. Tato problematika spadá rovněž do studia hudební psychologie především v poslechových aktivitách. Skladby pro děti a mládež, ať už instruktivního či uměleckého charakteru, lze analyzovat i hudebně-teoreticky pomocí hudebně vyjadřovacích prostředků (melodie, harmonie, forma, kinetika a další) a samozřejmě i interpretačně na základě audiovizuálních nahrávek.

Pokračovat

Problematika analogií výtvarného a hudebního vyjadřování Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise

Martina Šamajová

Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911)

Litevský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a malíř M. K. Čiurlionis se narodil 22. 9. 1875 ve Vareně. Jeho otec jej vedl k hudbě od mladého věku stejně jako jeho sestru Jadvigu. Mikalojus vystudoval Hudební školu knížete Mykoly Ogiňského pro přípravu orchestrálních hráčů v Plunze. Studoval hru na flétnu a orchestrální hru. Jeho hudební růst pokračoval studiem konzervatoře ve Varšavě. Skladbu a klavír vystudoval u Z. Noskowského a A. Sygietynského. Současně se vzdělával v mytologii, literatuře, filozofii, astrologii ad. Po studiu konzervatoře krátce pobýval ve Varšavě a pracoval tam jako pedagog a skladatel. Dále pokračoval ve studiích v Lipsku na Královské konzervatoři u C. Reineckeho. V této době (1901–1902) se jeho zájem upnul na studium německých skladatelů (J. S. Bacha, L. van Beethovena, R. Strausse). Zajímal se o kontrapunktickou práci. I v této etapě života se zabýval studiem filozofie a literatury. Jeho volnočasové studium těchto dalších vědních oborů bylo zásadní inspirací pro tvorbu. 3

Pokračovat