Well-being jako podmínka dlouhodobé udržitelnosti na pracovním trhu. Institucionální opatření českých uměleckých škol, výzvy a očekávání studentů hudby.

 

Lenka Dohnalová, Gejza Dohnal, Lucie Pešl Šilerová, Ingeborg Radok Žádná

 

Výzkumný úkol Národní institut pro kulturu (do 1.7.2025 Institut umění-Divadelní ústav), DKRVO MK ČR 2023–2027, tematická priorita: Umělec ve společnosti. Podmínky pro tvorbu a profesní rozvoj. Kulturní politika a well-being hudebních profesionálů v ČR – výzvy, podmínky, strategie podpory udržitelnosti umělecké profese.

 

Abstrakt

Cílem studie je analyzovat subjektivní připravenost studentů pro praxi, kvalitu jejich sebereflexe a stav institucionální podpory. Explorační výzkum vychází z dotazníkového šetření u 307 studentů konzervatoří a 131 studentů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze a Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Originální multifaktoriální dotazník byl koncipován na základě poznatků předchozího výzkumného úkolu o uplatnitelnosti hudebníků na trhu práce a dlouhodobých praktických zkušeností. Využili jsme sadu metod (Likertovu škálu, korelační, faktorovou, shlukovou analýzu, Cronbachův koeficient alfa). Zjistili jsme spolehlivost odpovědí, jejich vzájemné vazby a identifikovali specifická osobnostní nastavení. Výsledky jsme kontrolovali sémantickým škálováním. V obou cílových skupinách byly nalezeny dvě osobnostní nastavení s odlišnou úrovní well-beingu a subjektivní připravenosti na kariéru. Byly identifikovány i specifické pro obor typické silné otázky a trend vývoje během studia. Kontext dále rozšiřují vzdělávací aktivity příslušných fakult zaměřené na rozvoj kompetencí v oblasti well-beingu. Studie je výstupním segmentem, který pokračuje zkoumáním problematiky některých specifik (práce s trémou, flow, psychosomatické zátěže) a dotazníkovým šetřením hudebníků v praxi.

 

Úvod

Téma well-beingu se zejména po období covidu stalo součástí mainstreamových úvah, protože jeho zkoumání získalo výraznější politickou, a tím i finanční podporu. Tradiční stoické a existenciální jádro well-beingu rozvíjené zejména pozitivní psychologií 1 je dnes reflektováno jak v obecných modelech, politických kontextech 2, tak v oborových implementacích. V humanitních vědách je často citovaná C. Ryff 3 pro její zároveň existenciální i měřitelný multidisciplinární přístup k well-beingu. Tento zdroj uvádí i Závěrečná zpráva pro identifikaci relevantních indikátorů kvality života v ČR v oblasti osobní pohoda zpracovaná pro Úřad vlády ČR Odbor pro udržitelný rozvoj ČR 2030 z roku 2018. 4 Multidimenzionální pojetí zdraví podle Světové zdravotní organizace (WHO) je pro oblast výkonného umění přínosné, protože zdůrazňuje význam psychosomatické stability jako podmínky dlouhodobé profesní udržitelnosti. Na tuto perspektivu navazuje i metodické východisko dotazníku PISA ve vzdělávání z roku 2022. 5

Koncept R. Dodge a L. Sanderse, nahlížející well-being jako dynamickou rovnováhu mezi vnějšími výzvami a dostupnými osobními zdroji, představuje inspirativní teoretický rámec pro výzkum studentů výkonného umění. 6 Je potřeba brát v úvahu, že v pozdní adolescenci a rané dospělosti (16–25 let) se ještě dotváří osobnost, hodnotový systém i způsoby zvládání zátěže 7. Pro tuto skupinu je tedy náročné bez institucionální podpory kultivovat potřebný filosofický nadhled při prožívání zátěžových situací v životě i profesi. Cílená inspirativní pomoc opřená o znalost jejich obav i předností může být velmi efektivní pro dlouhodobý well-being. V této fázi má velký smysl i mezigenerační spolupráce. Pokračovat

Charakteristika hudebního vyjadřování Eduarda Dřízgy v Sonátě pro klavír

 

Jaromír Zubíček

 

Klavírní sonáta Eduarda Dřízgy, přestože se jedná o jeho jedinou klavírní skladbu komponovanou v sonátové formě, zastává v autorově instrumentální tvorbě významné místo. K této formě se sice skladatel ještě několikrát vrátil, nicméně již ne ve skladbách pro sólový klavír. V souvislosti se sonátovou formou stojí za zmínku Sonáta pro klarinet a klavír (1981), Sonáta pro fagot a klavír (1982), Sonáta pro violoncello a klavír (1982) nebo drobnější forma sonáty, Sonatina pro housle a klavír (1961) a Sonatina pro klarinet a klavír (2002), které rovněž patří k autorovým výrazným kompozicím.

Cílem příspěvku je poukázat na význam klavírní tvorby Eduarda Dřízgy s akcentací na Sonátu pro klavír. Článek má rovněž představit autorovy výrazové prostředky použité v jeho klavírní tvorbě a prostřednictvím vhledu do skladatelova životního osudu poukázat na hlavní události ovlivňující autorovu kompoziční činnost. Nejde tedy o kompletní analýzu díla, ale o analýzu hudebních myšlenek, vyjadřovacích prostředků a forem.
Pokračovat

The viola d’amore in compositions by contemporary authors: Analytical studies into four selected compositions

 

Noemi Savková

 

This text was written at the Faculty of Music of the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno as part of the project Exploring the Possibilities of the Viola d’Amore through the Creation of a New Composition, supported by funds for specific university research provided by the Ministry of Education, Youth and Sports for the year 2025.

 

Introduction

The viola d’amore is classified as a historical instrument, yet (surprisingly) there is a whole range of contemporary compositions written for it. Thanks to its construction and the historical tradition of flexibility in string tuning, the instrument offers composers several possibilities. This text asks how contemporary composers approach the possibilities of the viola d’amore. The use of the viola d’amore in contemporary music after 1970 is explored through analytical studies of four compositions. These compositions were selected from many available compositions to represent a wide range of uses of the various possibilities of this historical instrument.

The use of early instruments in contemporary music is generally an area that has been little researched. In Czech scholarly literature, the viola d’amore is the subject of David Šlechta’s dissertation, Zapomenutý svět violy d’amore (The Forgotten World of the Viola d’amore). The author focusses primarily on the use of the viola d’amore in the works of Leoš Janáček and Paul Hindemith. 8 The following publications are important for understanding the instrument, its possibilities, and historical context. The Viola d’amore, Its History and Development by Rachael Durkin, 2 dissertation Playing with resonance by Daniela Braun, 3 two contributions from the conference Colloque sur les instruments à cordes sympathiques, which were published in the book Amour et sympathie, 4 and Viola damore Bibliographie by Michael and Dorothea Jappe. 5

Pokračovat