Kritický pohled na vybrané aspekty vědecké argumentace na téma Geneze barokního hoboje

 

Yelyzaveta Sukhyna

 

Tento text vznikl na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v rámci projektu Kritický pohled na vybrané aspekty vědecké argumentace na téma Geneze barokního hoboje podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT na rok 2020.

 

Otázce původu a geneze hoboje je věnováno mnoho článků, esejí a disertačních prací. Pokud však ve vědeckých kruzích muzikologové stále nemohou na tuto otázku najít jasnou odpověď, pak většina hobojistů studujících na hudebních školách, konzervatořích, a dokonce i na vysokých školách bez váhání prohlásí, že hoboj „vynalezli“ nějací Hotteterre a Philidor a že nástroj byl poprvé použit v partituře orchestru díky Lullymu v baletu Ballet de lʼAmour Malade v roce 1657. Každý přitom rozumí, že řeč je o barokním hoboji, tedy dřevěném dechovém nástroji se dvěma klapkami, a ne o hoboji, který nyní zní v orchestrech.

Díky rozvoji a aktivní propagaci historicky poučené interpretace mnozí dokážou popsat, jak barokní hoboj vypadal, z čeho byl vyroben, kolik měl klapek atd. Někteří se dokonce mohou pochlubit tím, že si na něm vyzkoušeli zahrát pár tónů. Paradoxně, ne mnoho hobojistů si uvědomuje, že v dávném 17. století existovalo velké množství různých hudebních nástrojů a ty všechny byly označovány jedním slovem „hoboj“ (hautbois). Jedním z důvodů může být to, že česká odborná literatura, věnující se této problematice, zatím nevstřebala výsledky moderních výzkumů na tomto poli (na rozdíl například od té anglojazyčné). Nyní si mnozí hobojisté představují, že se v určitém okamžiku dali dohromady nějací Hotteterre a Philidor a přišli se zcela novým nástrojem, který se později stal velmi populárním. Jestliže v anglojazyčné literatuře, především díky badatelské a propagandistické práci Bruce Haynese, je takový „mýtus“ o původu hoboje dávno vyvrácen, pak v českojazyčné muzikologii tato myšlenka stále převládá.

Pokračovat

Barokáři. Historicky poučená interpretace v Česku očima jejích aktérů

Seznámení s výsledky hudebněhistorického výzkumu

 

Přemysl Vacek

 

Mezinárodní konference Hudební fakulty JAMU, která proběhla v listopadu 2021, byla kromě fenoménu improvizace věnovaná aktuálním trendům a výsledkům v oblasti uměleckého výzkumu. Ten ve svém hudebním vymezení nemusí být výhradně doménou muzikologie. Tematikou hudby, jejího provozování či prožívání se mohou zabývat i další humanitní vědy. Monografie Barokáři. Historicky poučená interpretace v Česku očima jejích aktérů, kterou na přelomu loňského a letošního roku vydalo nakladatelství Scriptorium za podpory Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, by se dala charakterizovat jako historicko-antropologická publikace s klíčovým využitím metody orální historie. 1 Cílem výzkumu bylo zmapovat toto hnutí po více než třicetiletém profesionálním působení na naší scéně klasické hudby. Nesnažil jsem se o sepsání lineárních událostních dějin české historicky poučené interpretace (HPI), ale především o postihnutí vývoje oborového vnímání a prožívání její aktérské komunity. Vzhledem k příznivým, ale někdy pro mě poněkud překvapivým reakcím čtenářů z řad hudebníků nebo diskutérů po mém konferenčním příspěvku bych se – kromě rámcového seznámení s výsledky výzkumu – rád zmínil také o možnostech, jak k těmto výsledkům přistupovat z pozice (orální) historie. Dříve než rekapitulujeme výzkum mezi hudebníky historicky poučené interpretace, věnujme pozornost oboru/metodě orální historie, či spíše principům jejího aktuálního post-pozitivistického paradigmatu.

Pokračovat

Ernst von Dohnányi a Bratislava

 

Andrej Prachár

 

Úvod

Bratislava – mesto, v ktorom sa dlhé storočia miešali rôzne kultúrno-národnostné a spoločenské vplyvy. Vdýchli mestu jedinečnú atmosféru, ktorá v ňom dominantne pretrvávala najmä do roku 1918. Práve do tohto obdobia prevládala v meste pestrofarebná zmes maďarskej, nemeckej, ako aj židovskej kultúry. Výnimočnosť mesta podčiarkovala aj spätosť a blízkosť s európskymi metropolami ako Viedeň a Budapešť. Oboma smermi putovalo do mesta a z neho nespočetné množstvo hudobníkov, umelcov, či bežných ľudí. Navštevovali kultúrne podujatia, diskutovali pri káve alebo sa len tak prechádzali uličkami týchto malebných miest.

Samotná hudobná história Bratislavy je nesmierne bohatá. V priebehu jednotlivých vývojových etáp v nej pôsobilo množstvo skladateľov, interpretov a dirigentov. Pestrý spoločenský a kultúrny život Bratislavy podmieňoval mnoho aktivít a foriem hudobného prejavu – od oficiálneho, inštitucionalizovaného pôsobenia oficiálnych hudobných telies – orchestrov a divadiel až po menšie, komornejšie súbory, domáce muzicírovanie a rôzne aktivity hudobných a kultúrnych spolkov na území Bratislavy.

V posledných desaťročiach 19. storočia bola Bratislava (vtedy Prešporok) svedkom rozletu veľkých hudobných talentov. Mená ako Franz Schmidt, Ernst von Dohnányi a Béla Bartók sa nezmazateľne zapísali nielen do histórie samotného mesta, ale aj do dejín hudby. Spájalo ich napr. štúdium na tamojšom Kráľovskom katolíckom gymnáziu, kde získavali aj prvé hudobné skúsenosti. Napriek ich medzinárodnému významu je povedomie o ich pôsobení v oblasti hudobného života a vzťahu k Bratislave doteraz veľmi slabé. Cieľom príspevku je priblíženie Dohnányiho detstva a mladosti v Bratislave s vykreslením vtedajšej kultúrnej atmosféry mesta a oboznámenie sa s charakterom jeho tvorby a najvýznamnejšími dielami.

Pokračovat

Pastorela Hejsa, novina: k analýze díla Jiřího Ignáce Linka

 

Pavel Ostrý

 

Pastorely 17. až 19. století tvoří dobově významný žánr v rámci kantorské hudby. České předobrozenecké texty i samotná hudba dnes přispívají k hlubšímu poznání pojetí vánočních svátků té doby a jejich poetiky. Témata pastorel, ať už se jedná o zvěstování narození Ježíše Krista pastýřům, ukolébavky, či tříkrálovou tematiku, bývají zasazena do českého lidového prostředí. To se projevuje často i v podobě hudební stránky kompozic tohoto typu, v nichž jsou užity prvky příznačné pro pastorální styl. S těmito prvky poté každý autor nakládá dle svých skladatelských a invenčních schopností.

Pokračovat

Hudobná teória a jej miesto v hudobnovednom diskurze

 

Lucia Maloveská

 

Úvod

Hudobná teória je svojbytnou disciplínou, s vlastným metodickým aparátom a s unikátnym vzťahom k hudobnej praxi. Neexistuje však izolovane, naopak, odvíja sa ako inherentná súčasť širšieho odvetvia – hudobnej vedy. Z jej ukotvenia v hudobnovednom diskurze, v rámci ktorého aktívne koreluje s ďalšími disciplínami, vyplývajú mnohé ďalšie špecifiká hudobnej teórie. Domnievam sa preto, že mapovanie teritórií tejto disciplíny a jej styčných bodov s inými oblasťami môže byť kľúčové pre relevantné, moderné definície hudobnej teórie. Text koncipujem ako komentár k faktorom, ktoré ovplyvňujú povahu a rozmanitosť tejto disciplíny. Interdisciplinaritu tu pritom chápem ako jednu z esenciálnych vlastností hudobnej teórie – a zároveň ako jeden z dôvodov, prečo na hudobnú teóriu možno nazerať toľkými rozdielnymi prizmami. Pre ilustráciu postavenia hudobnej teórie potom vyberám niekoľko pojatí, ktoré sa venujú vytýčeniu jej pozície v rámci hudobnovedného diskurzu.

 

Pokračovat

Vznik a realizace edukativního pořadu Hudba & film z pohledu hudebního aranžéra

Petr Vrána

Úvod

Obsah tohoto příspěvku je zaměřen především na hudební složku hudebně vzdělávacího pořadu s názvem Hudba & film 2, který je součástí cyklu edukativních pořadů s názvem Seznamte se, prosím, z produkce Komorní filharmonie Pardubice. 2 Stručně nastiňuje hudebně dramaturgickou koncepci projektu v návaznosti na jeho scenáristické pojetí a finální podobu jeho scénického zpracování. Dále též pojednává o výchozích edukačních cílech a záměrech jeho tvůrců, hudebním obsahu a průběhu pořadu a obeznamuje čtenáře s dosavadními výsledky a načerpanými zkušenostmi z velkého počtu dosud realizovaných představení. Pokračovat

Písňová estetika Václava Jana Tomáška s přihlédnutím ke stylu

Kateřina Alexandra Šťastná

 

Na přelomu 18. a 19. a v první polovině 19. století působila v hlavním městě Království českého pozoruhodná a všestranná osobnost české klasické a raně romantické hudby, Václav Jan Tomášek (1774–1850). Tomášek sehrál důležitou úlohu nejen ve stylovém a uměleckém vývoji české hudby, zvláště v souvislosti se svými poetickými klavírními skladbami a písněmi, ale ovlivňoval též výrazně pražský společenský a intelektuální život, a to jak prostřednictvím své pedagogické a publicistické činnosti, tak i svými aktivitami ve vlasteneckých kruzích. Jako pedagog vychoval četné žáky. Patřili k nim např. Alexander Dreyschock, Václav Jan Hugo Voříšek, Josef Dessauer, František Max Kníže nebo kritik a hudební estetik Eduard Hanslick. Tomáškem v roce 1824 založený vzdělávací ústav zaměřující se na výuku klavírní hry a hudební kompozice úspěšně konkuroval obdobným pražským institucím. Jeho publicistické a kritické příspěvky týkající se umění, zvláště hudby a divadla, měly určující význam pro proces krystalizace hudební kritiky. 3 Pozoruhodná je skutečnost, že mimořádně vysoké úrovně svého hudebního vzdělání, jak na poli klavírní hry, tak i v oblasti hudební teorie a kompozice, dosáhl jako autodidakt. Při tomto sebevzdělávání se opíral o rozsáhlou základnu teoretických pojednání i o studium partitur děl starších i novějších autorů. 2 Pokračovat

Hon za nebeským jukeboxem aneb remediace a rekonceptualizace konzumace zvukového obsahu

Daniel Kvak

 

Úvod

Rozhlas zdaleka není statickou invencí a jeho charakteristické atributy by neměly být považovány za samozřejmost. Teoretik umění Rudolf Arnheim chápal rozhlasové vysílání jako médium s určitými vlastnostmi, z nichž nejdůležitější byla jeho „slepota“. 3 Cítil, že jeho účinky lze replikovat v situacích, kdy vizuální obsah chybí, zatímco percepce pomocí sluchu se zvyšuje. Příchod televizního vysílání však tuto koncepci komplikoval; Arnheim věřil, že televize zbavila rozhlas jeho slepoty, zatímco si přivlastnila výhody estetického média. 2 Toho si všiml sociolog Leo Bogart, který už v 50. letech minulého století konstatoval, že rádio již bylo prakticky přeměněno na jiné médium. 3 Zatímco dříve rádiový přijímač představoval zařízení, kolem kterého se rodina scházela pro mnoho zábavních účelů, v průběhu let se stalo osobnějším médiem. Nové technologie pro přijímání signálu, programování stanic, či dokonce pozdější vzestup internetu, to vše změnilo celé průmyslové odvětví a naznačilo, že remediace starších technologií je nejspíše nevyhnutelná. Pokračovat

Music in the audiovisual context of Social Media short-form-videos Brief insight into the current state of research on music in digital media and further research directions “work in progress”-paper

Carolin Geyer

1.       Purpose

The following article is a “work in progress”-piece that is part of the dissertation with the working title: Music in the audiovisual context of social media short-form videos that was presented at the Doctoral Conference at the Faculty of Music JAMU 2020. The purpose of this article is to provide an insight into the current state of research on music in digital media and my scholarly interest of my dissertation. To achieve this purpose, the article begins with background information on the impact of digitalization on the music industry and musical usage. Followed by a broad definition of music and (social) media. Subsequently the current state of research on the topic will be presented with the help of a brief literature review. The goal is to bring the reader up to date with the current literature on the topic. Furthermore, I will theorize about the subject and state the reasons for my scholarly interest. The article will conclude with future research directions. Pokračovat

Klavírny cyklus Elegantiae tripudiorum Jana Nováka

Tento odborný článok vznikol na Hudobnej fakulte Janáčkovej akadémie múzických umení v rámci projektu Fenomén interpretácie klavírneho diela Jana Nováka podporeného z prostriedkov účelovej podpory na špecifický vysokoškolský výskum, ktorú poskytlo MŠMT na rok 2020/2021.

 

Dominik Gál

 

V roku 2021 si pripomíname sté výročie narodenia jedného z najvýznamnejších českých skladateľov druhej polovice 20. storočia Jana Nováka. Rodáka z Novej Ríše sprevádzali celý život dve záľuby, konkrétne hudba a latinčina. Odmalička ich rozvíjal  na jezuitskom gymnáziu na Velehrade, následne na klasickom gymnáziu v Brne a svoje stredoškolské štúdiá uzavrel na brnenskom konzervatóriu, kde študoval v triedach F. Schäfera a V. Petrželky. Zlomový bod v živote mladého klaviristu a skladateľa nastal v roku 1947, kedy ako vysokoškolský študent získal štipendium nadácie J. Ježka. Vďaka nemu sa zúčastnil hudobných kurzov v Tanglewoode (USA), ktoré viedli významné osobnosti ako napr. A. Copland alebo S. Koussevitzky. Veľmi však túžil súkromne študovať u B. Martinů a z toho dôvodu sa ho rozhodol po skončení kurzov vyhľadať v New Yorku. Ich vzťah, v rovine súkromného študenta a profesora, sa postupom času zmenil na vzťah blízkych priateľov. Po návrate do Československa sa J. Novákovi darilo aj napriek nezhodám s vtedajším politickým režimom, ktoré viedli až k jeho vylúčeniu zo Zväzu československých skladateľov. V roku 1968 sa v dôsledku invázie vojsk Varšavskej zmluvy rozhodol emigrovať. So svojou ženou Eliškou a dcérami Clarou a Dorou žili v dánskom meste Aarhus, no po úspechu v kompozičnej súťaži v talianskom Roverete z roku 1969 sa usadili v mestečku Riva del Garda. V roku 1977 sa ale z dôvodu silnejúceho politického napätia presťahovali do nemeckého Ulmu a od roku 1982 J. Novák pedagogicky pôsobil na neďalekej univerzite v Stuttgarte. Zomrel 17. novembra 1984. Pokračovat