Hierarchizace v tonálních vztazích: aplikace „Probe-Tone Method“ u studentů víceletého gymnázia

Markéta Karafiátová

Cíl a předmět

Předmětem studie je problematika mentálního zpracování hierarchických vztahů mezi tóny v rámci jedné tóniny. Součástí příspěvku je zpráva o výzkumu, jehož cílem je ověřit užití výzkumné metody tonální hierarchizace C. L. Krumhansl, původně aplikované na vysokoškolských studentech, na žácích víceletého gymnázia tj. věkové skupině pubescentů a adolescentů (11–17 let). V naší studii se budeme nejprve zabývat hudebně teoretickými základy tonální hierarchie. Dále budeme reflektovat probe-tone metodu a její výsledky. V další části budeme formulovat vlastní hypotézy a postup jejich ověřování v empirickém výzkumu.

Pokračovat

Pavel Sýkora: Claudio Monteverdi: The Combat of Tancred and Clorinda: between Mannerism and the Baroque.

Praha: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě – KLP, 2017. ISBN 978-80-86791-75-3-80.

Petr Lyko

V angličtině vydaná práce Pavla Sýkory představuje mimořádný vědecký počin nejen v rámci publikační činnosti Hudební fakulty JAMU v Brně, ale i v kontextu české a v mnoha ohledech i světové muzikologie. Reflektovaná problematika reprezentuje téma s výraznými mezinárodními přesahy a značnou návazností na celou řadu oblastí výzkumu hudby období (raného) baroka. Claudio Monteverdi svým dílem formoval stylový vývoj pozdně renesančního – manýristického slohu, barokního hudebního paradigmatu, stejně jako dílčích stylových tendencí (mj. benátské opery). Výzkum naznačeného tématu proto přispívá k poznání základních koncepčních směrů vývoje dějin evropské hudby nejen na časové ose, ale umožňuje i detailnější pochopení teritoriálních vazeb, zejména pak genezi evropského barokního hudebního slohu z výdobytků italského baroka – jako jednoho z klíčových kořenů (přirozeně vedle impulzů německého či francouzského kulturního teritoria).

Pokračovat

Hudební vzdělávání v dnešní Itálii – Stručný souhrn změn a vývoj vzdělávání v oblasti hudby v Itálii

Damiano Binetti

První školský systém, který ve sjednocené Itálii vznikl, byl systém zavedený tzv. Casatiho zákonem ze dne 13. listopadu 1859, který byl nejprve vyhlášen pro tehdejší Sardinské království a později byl rozšířen na celé Italské království.  Tehdejší zákon neupravuje žádnou formu výuky hudby. Tato forma se ale objevuje v podobě „cvičení zpěvu“ pojímaného nikoliv jako intelektuální činnost, ale jako praktický nácvik zaměřený především na rozvoj smyslových schopností.

Pokračovat

Hudba pro děti a mládež

Helena Šmídová

Téma můžeme pojmout v obecné rovině hudebně-výchovné praxe, úžeji pak didakticky, tedy prostřednictvím metod, forem a výběru materiálně-didaktických prostředků. Tato problematika spadá rovněž do studia hudební psychologie především v poslechových aktivitách. Skladby pro děti a mládež, ať už instruktivního či uměleckého charakteru, lze analyzovat i hudebně-teoreticky pomocí hudebně vyjadřovacích prostředků (melodie, harmonie, forma, kinetika a další) a samozřejmě i interpretačně na základě audiovizuálních nahrávek.

Pokračovat

Problematika analogií výtvarného a hudebního vyjadřování Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise

Martina Šamajová

Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911)

Litevský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a malíř M. K. Čiurlionis se narodil 22. 9. 1875 ve Vareně. Jeho otec jej vedl k hudbě od mladého věku stejně jako jeho sestru Jadvigu. Mikalojus vystudoval Hudební školu knížete Mykoly Ogiňského pro přípravu orchestrálních hráčů v Plunze. Studoval hru na flétnu a orchestrální hru. Jeho hudební růst pokračoval studiem konzervatoře ve Varšavě. Skladbu a klavír vystudoval u Z. Noskowského a A. Sygietynského. Současně se vzdělával v mytologii, literatuře, filozofii, astrologii ad. Po studiu konzervatoře krátce pobýval ve Varšavě a pracoval tam jako pedagog a skladatel. Dále pokračoval ve studiích v Lipsku na Královské konzervatoři u C. Reineckeho. V této době (1901–1902) se jeho zájem upnul na studium německých skladatelů (J. S. Bacha, L. van Beethovena, R. Strausse). Zajímal se o kontrapunktickou práci. I v této etapě života se zabýval studiem filozofie a literatury. Jeho volnočasové studium těchto dalších vědních oborů bylo zásadní inspirací pro tvorbu. 1

Pokračovat

Jan Jiří Benda a jeho tvorba pro flétnu (zpracování a prezentace děl)

Michaela Ambrosi

Výsledek vznikl v rámci projektu studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu HF JAMU 2019.

Jan Jiří Benda (Johann Georg Benda, 30. srpna 1714, Benátky nad Jizerou – cca 1752 Postupim) byl českým houslistou a skladatelem, který působil převážnou část svého krátkého života v Německu. Byl synem Jana Jiřího Bendy a Doroty Bendové (roz. Brixiové) a mladším bratrem slavnějšího Františka Bendy (1709–1786). Jan Jiří Benda byl v roce 1733 společně  s Františkem v Drážďanech, o rok později s ním odcestoval do Ruppinu, kde působil jako houslista ve službách nejprve korunního prince a později krále (1740) Friedricha II. Velikého 2. Poněvadž byla rodina Bendů rozvětveným muzikantským rodem, ne vždy bylo zcela jasné, kdo z nich vlastně danou skladbu složil. Kompozice Jana Jiřího Bendy jsou díla svěžího stylu, která jsou slohově zařaditelná na vrchol barokního, tedy galantního slohu, a jelikož byl král Friedrich II. Veliký nadšeným flétnistou, převážná většina děl Jana Jiřího Bendy byla dedikována právě tomuto nástroji.

Pokračovat

Editorial

Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,

další číslo odborného periodika JAMUsica je opět tematicky velmi bohaté. Zahrnuje jak čistě muzikologické studie, tak i články s inter-oborovým přesahem, a to zejména do oblasti hudební pedagogiky. Autorský kolektiv opět tvoří zástupci Hudební fakulty JAMU, ale také pedagogických fakult Univerzity Palackého a Ostravské univerzity. Publicistická část pak nabízí krátkou sondu do soudobého hudebního školství v Itálii a recenzi významné monografie pedagoga HF JAMU.

                                                                                                              Petr Lyko
vedoucí redaktor

Rozhovor s Karlem Martínkem

MgA. Karel Martínek (* 1979 v Olomouci) absolvoval v letech 2004-2009 obor hra na varhany na Hudební fakultě JAMU v Brně ve třídě Prof. Kamily Klugarové a improvizaci u MgA. Karla Pokory. Účastnil se interpretačních kurzů a kurzů improvizace u předních evropských varhaníků – Susan Landale, Martina Sandera, Günthera Kaunzingera, Juliana Gembalskeho, Reitze Smitse. V současné době soukromě studuje improvizaci u Philippa Lefebvra v Paříži. Působí jako umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci, ředitel kůru a varhaník v olomouckém chrámu sv. Mořice, a pedagog varhanní hry na Konzervatoři evangelické akademie v Olomouci, v minulosti vyučoval též na Církevní konzervatoři v Opavě. Vedle těchto aktivit se věnuje koncertní činnosti v České republice i v zahraničí; úzce spolupracuje s Moravskou filharmonií Olomouc a Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně.

  Pokračovat

Juraj Beneš a jeho tajomný systém organizácie tónov

Alexander Döme

Juraj Beneš, v rámci svojho pedagogického pôsobenia na Hudobnej a tanečnej fakulte VŠMU v rokoch 1984 – 2004 sa profiloval ako odborník v oblasti teórie harmónie a sonátového princípu v hudbe. Jeho teórie vznikli na báze vlastného skladateľského úsilia o vytvorenie svojského autorského konceptu a k vyhraňovaniu názorov Benešovi dopomohli nielen rozhovory s jeho kolegami skladateľmi ale aj s poslucháčmi v rámci vyučovania hudobnej analýzy. Svoje názory na problematiku harmónie zhrnul v knižke O harmónii (Pokus o úvod do nejakej budúcej teórie harmónie.)

Pokračovat

Koncepty priestoru v súčasnej elektroakustickej hudbe a zvukových umeniach

Martin Ožvold

Priestor je nepochybne jedno z najkomplikovanejších slov v našom jazyku. Snaha o naplnenie jeho významu a pochopenie samotného fenoménu je jednou zo základných kategórií zamestnávajúcich ľudskú myseľ v súvislostiach s celou radou činností. Či už tieto činnosti majú charakter tých najjednoduchších automatizovaných rutín alebo abstraktných predstáv a operácií, ovplyvňujúc samotného jedinca a jeho každodennosť ako aj celú spoločnosť v ďaleko širšom merítku ako čokoľvek iné.  Zmeny, obraty či vývoj v chápaní priestoru a jeho paradigmatické interpretácia majú nepochybne zásadný  vplyv na kultúrne myslenie a umenie. Obratom je možné predpokladať, že interpretácia a reprezentácia priestoru v umeleckých konceptoch a tvorbe  manifestuje  podobu priestoru ako výraz alebo paralelu jeho vnímania v danej dobe.2

Pokračovat