Seznámení s výsledky hudebněhistorického výzkumu
Přemysl Vacek
Mezinárodní konference Hudební fakulty JAMU, která proběhla v listopadu 2021, byla kromě fenoménu improvizace věnovaná aktuálním trendům a výsledkům v oblasti uměleckého výzkumu. Ten ve svém hudebním vymezení nemusí být výhradně doménou muzikologie. Tematikou hudby, jejího provozování či prožívání se mohou zabývat i další humanitní vědy. Monografie Barokáři. Historicky poučená interpretace v Česku očima jejích aktérů, kterou na přelomu loňského a letošního roku vydalo nakladatelství Scriptorium za podpory Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, by se dala charakterizovat jako historicko-antropologická publikace s klíčovým využitím metody orální historie. 1 Cílem výzkumu bylo zmapovat toto hnutí po více než třicetiletém profesionálním působení na naší scéně klasické hudby. Nesnažil jsem se o sepsání lineárních událostních dějin české historicky poučené interpretace (HPI), ale především o postihnutí vývoje oborového vnímání a prožívání její aktérské komunity. Vzhledem k příznivým, ale někdy pro mě poněkud překvapivým reakcím čtenářů z řad hudebníků nebo diskutérů po mém konferenčním příspěvku bych se – kromě rámcového seznámení s výsledky výzkumu – rád zmínil také o možnostech, jak k těmto výsledkům přistupovat z pozice (orální) historie. Dříve než rekapitulujeme výzkum mezi hudebníky historicky poučené interpretace, věnujme pozornost oboru/metodě orální historie, či spíše principům jejího aktuálního post-pozitivistického paradigmatu.
