Jaromír Zubíček
Klavírní sonáta Eduarda Dřízgy, přestože se jedná o jeho jedinou klavírní skladbu komponovanou v sonátové formě, zastává v autorově instrumentální tvorbě významné místo. K této formě se sice skladatel ještě několikrát vrátil, nicméně již ne ve skladbách pro sólový klavír. V souvislosti se sonátovou formou stojí za zmínku Sonáta pro klarinet a klavír (1981), Sonáta pro fagot a klavír (1982), Sonáta pro violoncello a klavír (1982) nebo drobnější forma sonáty, Sonatina pro housle a klavír (1961) a Sonatina pro klarinet a klavír (2002), které rovněž patří k autorovým výrazným kompozicím.
Cílem příspěvku je poukázat na význam klavírní tvorby Eduarda Dřízgy s akcentací na Sonátu pro klavír. Článek má rovněž představit autorovy výrazové prostředky použité v jeho klavírní tvorbě a prostřednictvím vhledu do skladatelova životního osudu poukázat na hlavní události ovlivňující autorovu kompoziční činnost. Nejde tedy o kompletní analýzu díla, ale o analýzu hudebních myšlenek, vyjadřovacích prostředků a forem.
Pokračovat
