Tento text vznikl na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v rámci projektu s názvem Experimentální strategie a metody živě tvořené elektroakustické hudby. Vývoj prototypů sensorických hudebních nástrojů. Využití sonifikace přírodních dějů pro generování hudebních struktur v reálném čase. podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT na rok 2019.
Jiří Suchánek
- Uskutečněná utopie?
Od přelomu tisíciletí můžeme sledovat výrazné prolínání DIY technologické scény nejen s prostředím sound-artu, ale i soudobé vážné hudby. Tvorba nových hudebních nástrojů je ovlivněna estetikou specifických komunit (uměleckých a výzkumných center, univerzit, měst, komunitních firem), které na emergenci nových a dostupných technologií zareagovaly. Tyto tendence v podstatě naplňují utopické vize budoucnosti, jež měli průkopníci – teoretici, umělečtí inženýři a tvůrci hudebních nástrojů ve 20. a 30. letech 20. stol. Umělecká společnost Leonardo da Vinci Society (E. Sholpo, A. Avraamov, S. Dianin) měla například za cíl úsilí o revoluci hudební teorie založené na spojení umění a vědy. Lev Sergejevič Těrmen jako jeden z nejslavnějších ruských tvůrců nových nástrojů poznamenal celou dekádu tvořivosti a ikonický nástroj nesoucí jeho jméno „Theremin“ se stal předním reprezentantem rodiny experimentálních hudebních nástrojů. Radikální a po revoluci volající italští futuristé s předstihem vykreslovali vize budoucnosti a potřebu nových hudebních nástrojů: „Rozvoj hudebního umění ztroskotává na našich hudebních nástrojích a vývoj skladatelův na studiu partitur. (…) Kam obrátíme svůj pohled a kterým směrem vykročíme? Myslím, že zamíříme k abstraktnímu zvuku, k technice bez překážek, k tónové neohraničenosti. Všechna naše námaha musí směřovat k tomu, aby vznikl nový, ničím neporušený začátek.“ 1
