Současný stav výzkumu života a děl skladatele Jiřího Čarta

Autor: Michaela Ambrosi
Š
kola: Hudební fakulta JAMU v Brně

S upřímností lze říci, že se v posledních letech situace kolem „zapomenutých“ autorů z tzv. české hudební emigrace mění. Velkým příkladem je časté provozování děl Jana Dismase Zelenky, který v současné době již stojí po boku velikánů, jakými jsou Johann Sebastian Bach či Johann Adolf Hasse. Můj hluboký zájem o skladby skladatelů 18. století původem z Čech začal v počátcích mého studia hry na barokní příčnou flétnu, kdy jsem dostala k nastudování kopii manuskriptu sonáty Jiřího Čarta. Tato kompozice je napsána v E dur, což není příliš typická tónina pro jednoklapkovou příčnou flétnu. V následujících letech mě začala pronásledovat otázka, proč Čart napsal svou sonátu právě v této tónině. S velkou pravděpodobností byla pro svoji vyšší technickou náročnost určena pro krále Friedricha II. Velikého, který byl více než dobrým amatérským hráčem na flétnu. Chtěla jsem poznat více takových kompozic, a proto jsem zhruba před třemi lety začala shromažďovat kopie manuskriptů jeho flétnových sonát a článků, které se zabývají jeho životem.

 

image001

Obr. 1: Jiří Čart – „Solo à Flauto Traverso è Cembalo” v d moll

 

V 18. století byla ceněna především všestrannost hudebníků, kteří mohli v rámci jednoho zaměstnání souběžně zastávat několik profesí, zatímco dnešní hodnocení vychází spíše z hlediska zkoumání uměleckých kvalit a přínosu historii. Je třeba si uvědomit, že na hudebních školách i mezi profesionálními hudebníky se už po více než sto let (od dob vzniku konzervatoří a ustálení repertoáru pro vyučované nástroje) hraje a opakuje pouze jistý počet tzv. standardních děl. Hudba jednoho skladatele stojícího na „vedlejší koleji hlavního proudu“ není proto tolik poutavá.

Vraťme se ale k české hudební emigraci. V naší hudební historii se objevují zprávy o českých muzikantech v kapelách rozličných zahraničních dvorů či hudebních center zpětně až do středověku. Vedle hudebníků a jiných umělců odcházely také nekatolické rodiny, mladíci ohrožení čtrnáctiletou vojnou či řemeslníci, kteří vyhledávali příznivěji vyhlížející útočiště za hranicemi rodné vlasti. Sousední země nabízely množství míst v nově vznikajících kapelách věhlasných panovnických sídel a útěk mohl zbavit nejen potupné lokajské služby, ale i nevolnictví, kterým byli uprchlíci sužováni v rodných krajinách. 1 Tito hudebníci se mnohdy stali ekonomickými, náboženskými a sociálními migranty hledajícími lepší život za hranicemi habsburské monarchie. Nicméně, ne všichni získali hledané bezpečí, štěstí a slávu. Někteří značným nárokům „zahraničního trhu“ nedostačovali a naopak jiní, kteří splňovali vysoko kladené požadavky a rozvíjeli kvality české muzikantské školy, získali výhodné pozice u zahraničních dvorů. Část těchto talentovaných jedinců však v dnešní době zůstává, z ne vždy zcela jasných důvodů, opomenuta. Krátká citace z cestopisu hudebního historika a cestovatele Charlese Burneyho vystihuje všeobecně přijímaný obraz českých hudebníků, kteří dosáhli v průběhu 18. století značného uznání a dobré pověsti jak doma, tak i v zahraničí.

 

„Mnohokrát jsem slyšel, že Češi jsou těmi největšími hudebníky v Německu, ale možná i v celé Evropě, a významný německý skladatel, nyní žijící v Londýně, mě ujistil, že kdyby se těšili stejných výhod jako Italové, mohli by je i překonat.“2

 

Jméno Jiřího Čarta bylo zaznamenáváno různě, především foneticky, což značně znesnadňuje hledání jeho děl (viz Tab. 1).

 

Křestní jméno: Jiří, Jerzy, Georg, George
Příjmení: Card, Cart, Czaard, Czaart, Czaarth, Czard, Czart, Czarth, Czard, Cziart, Cziarth, Cžarth, Čart, Čárt, Čert, Hardt, Harth, Qchardt, Schart, Schardt, Szarth, Sžarth, Tzarth, Tzart, Zard, Zardt, Zart, Zarth

Tab. 1: Různé varianty jména Jiří Čart

 

Čartovo jméno je zmíněno v několika „centrálních“ muzikologických lexikonech (např. slovnících Lipowského, Fétise, Eitnera, Gradenwitze či Dlabače), ačkoli paragrafy, které se k němu vážou, nebývají rozsáhlé. Jako pravděpodobně první se o něm zmínil Ernst Ludwig Gerber ve svém „Historisch-Biographisches Lexikon Der Tonkünstler“, vydaném v Lipsku v roce 1790.3 Zde je možno poznamenat, že v době, kdy Gerber sbíral informace pro svůj lexikon, Čart pravděpodobně ještě žil. V současnosti existují tři studie o Čartově životě, z nichž jedna je mou vlastní:

 

  • KLÍMA, Stanislav Václav. Hudebník z Havlíčkobrodska Jiří Čart (1708 – c. 1778) v Havlíčkobrodsko 15. Havlíčkův Brod a Brno: 1999, s. 109–148.
  • HOCH, Hans D. Georg Czarth v Die Rheinsberger Hofkapelle von Friedrich der Große II. Rheinsberg: Musikakademie Rheinsberg, 2005, s. 135–146.
  • KOUŘILOVÁ, Michaela. Jiří Čart (Georg Czarth) and his Flute Sonata in D minor. Master Research Thesis, Royal Conservatory of The Hague, Early Music department, 2014, s. 16–31.

 

Po shromáždění starších i novějších článků, prací a citátů jsem vytvořila 15 stran dlouhý komplexní životopis, který poskytuje poměrně ucelený obraz o Čartově životě. V tomto příspěvku přináším jeho souhrn, bližší představu poskytuje i mapa, přehledně znázorňující všechna Čartova působiště (viz Obr. 2).

 

image004

Obr. 2: Mapa znázorňující působiště Jiřího Čarta v průběhu jeho života

 

Jiří Čart se narodil roku 1708 v obci Vysoká u Havlíčkova Brodu.

4

Později se přesunul do Prahy,5 kde byl s největší pravděpodobností ve službě šlechtického rodu Pachtů.6 Kolem roku 1725 odešel do Vídně, kde studoval houslovou hru u Johanna Antona Rosettera 7 a hru na příčnou flétnu u Biarelliho. 8 Jeho třetím vídeňským učitelem byl tenorista, houslista a skladatel Joseph Timmer (1696–1750).9 Ve Vídni se také seznámil s Františkem Bendou, který se o Čartovi často zmiňuje ve své autobiografii. Od této doby až do roku 1757 byla Čartova a Bendova životní dráha úzce spjata. Jelikož nebyli ve Vídni spokojeni, tak navzdory zákazu opustili své pozice a v roce 1729 utekli do Polska.

 

„Ve Vídni ode mě žádali lokajských služeb, což mě velmi bolelo […] jelikož prostředky byly, počal jsem přemýšlet na – tajný útěk […] Příležitost se dostavila. Jistý hudebník jménem pan Czarth, jenž býval ve službách hraběte Pachty, se seznámil se mnou důvěrně, a jelikož byl v nich právě tak nespokojen, jako já byl ve svých, rozhodli jsme se tajně ujít, a to do Polska […] Vzali jsme s panem Čártem nějaké hudebniny, dvě flauti traversi [sic] do železné truhlice, taktéž dvoje housle a několik košil […] po několika dnech jsme šťastně dorazili do Vratislavi.“10

 

Dále Benda vypráví:

 

[…] zůstali jsme v Kaziměřském paláci několik týdnů […] když jsme ve svém zpustlém zámku cvičili, myslili kolemjdoucí Poláci, že to tam není úplně v pořádku, a byli přesvědčení, že jsme zloduchové […] konečně jsme byli po několika týdnech voláni k jistému starostovi Suchaquenskému. […] já hrál první housle a vedle mě pan Čárt, který na flaute traverse [sic] dobře hrál.“11

 

Čart v Polsku nejprve žil ve městě Sochaczew, 12 poté společně s Bendou odešli hrát do tzv. Polské kapely ve Vratislavi,13 která se později stala součástí Drážďanské královské kapely saského královského dvora. Zde se setkal s Johannem Joachimem Quantzem, Pierrem Gabrielem Buffardinem, Johannem Georgem Pisendelem a s mnoha dalšími hudebníky. V dobových listinách je vedle jeho jména uvedena hra na housle a flétnu, později však jen hra na housle.14 V roce 1733 Čart odešel ke dvoru braniborsko-pruskému, kde působil v kapele prince a později krále Friedricha II. Velikého. Zde se setkal znovu s Františkem Bendou, který odešel do stejné kapely již o půl roku dříve. 15

„29. prosince 1733 Friedrich napsal sestře Wilhelmině, že jeho denní hudba byla rozšířena o zpěváka Grauna a houslistu, který je snad lepší než Benda.“ 16

 

Jestli citát mluví přímo o Čartovi, je otázkou dalšího výzkumu, ale dle různých dokladů lze s jistotou soudit, že se stal důležitým členem kapely Friedricha II. 17 U jeho dvora setrval více než 20 let, a to až do roku 1758. V padesáti letech tedy Čart opustil přítele Bendu a stal se prvním houslistou orchestru v Mannheimu.

 

„V roce 1758 dvůr najal také Georga Zartha […] dalšího excelentního virtuóze a učitele hry na housle.“ 18

 

Přesné datum a místo Čartovy smrti zůstává neobjasněno. Stanislav V. Klíma se přiklání k názoru, že Čart zemřel v Mannheimu po roce 1778.

Mnozí muzikologové a hudebníci se snaží obohacovat svá koncertní vystoupení o znovuobjevené skladby. Tímto rozšiřují své interpretační možnosti a seznamují publikum se svým širším záběrem.19 Úsilí o překonání kánonu západní hudby, tzv. Western Art Music, je často znesnadněno škodami, které napáchaly světové války na archivech, knihovnách a muzeích. Sbírky byly nejednou pozměněny, přestěhovány, zcizeny či zničeny.

Do současné doby se mi podařilo shromáždit celkem 31 kopií manuskriptů Čartových skladeb pro flétnu, které byly s jistotou označeny jako jeho kompozice. Jejich originály se nacházejí ve více než deseti evropských knihovnách (Berlín, Kolín nad Rýnem, Brusel, Stockholm, Jena, Lund, Schwerin, Řím, Kodaň aj.).20 Některá Čartova díla, dříve shledána jako anonymní, mu byla v minulých letech připsána, např. nedávno objevený koncert G dur, který je nyní uložen v archivu Sing-Akademie Zu Berlin.21

Na závěr uvádím některé další úkoly spojené se zpracováváním mé disertační práce na HF JAMU v Brně.

 

  • Navštívit archivy měst Vysoká a Havlíčkův Brod. Výzkum sporných míst Čartova životopisu. Doplnění a upřesnění jeho životní a profesní dráhy.
  • Vyhledat referenční sonátu pro období vratislavské a drážďanské, berlínské a mannheimské.
  • Získat kopie veškerých prokazatelně vlastních Čartových děl, srovnat je a publikovat v moderní kritické edici, která bude doplněna o podrobnou anotaci.
  • Pořídit nahrávku některých jeho kompozic.

 

Summary

Current Status of Research on Life and Work of Jiří Čart

Musical emigration was quite characteristic in Czech musical life in the eighteenth century, but was not a completely new phenomenon. Throughout history some Czech emigrants, such as Jan Dismas Zelenka, Josef Mysliveček or Jan Ladislav Dusík, come to well-deserved fame, but others await a return to modern appreciation. This is surely the case when we consider the life and work of violinist, flautist and composer Jiří Čart, also Zarth, Czarth, Harth, etc. (1708 – c. 1778). Jiří Čart spent his adult life following his musical talents and opportunities as an émigré, outside his own lands. In doing so, he occupied several important posts in major European orchestras and establishments. Despite the contemporary success and reputation in e.g.: Pohlnisches Orgester, Dresdner Hofkapelle, Reinsberger Hofkapelle or Mannheimer Hofkapelle, Čart’s name has passed almost into insignificance. Thematic catalogue of his works has not ever been attempted which leaves performers with no basis for modern performance, and thus audiences with limited opportunities to hear and discover his music. This paper introduces basic information about Jiří Čart, mentions a state of the current research and explains the future path of my PhD thesis. The oral version was also enriched with a contemporary iconography, quotations and recording of Sonata in D Minor for Flute and Harpsichord by Jiří Čart.

[1]        Část textu použita také v VODIČKA, Václav. Sonáty pro housle/flétnu a basso continuo, op. 2 (R 287), Praha: 2015, předmluva autorky.

[2]        Burney, Charles. The Present State of Music in Germany, The Netherlands, and United Provinces, 1775, s. 3., překlad autorky. Česky také jako Burney, Charles. Hudební cestopis 18. věku. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966.

[3]        Gerber, Ernst Ludwig. Czarth Georg v Historisch-Biographisches Lexikon Der Tonkünstler. Leipzig: J. G. I. Breitkopf, 1790, 1, s. 318.

[4]        Klíma, Stanislav Václav. Hudebník z Havlíčkobrodska Jiří Čart (1708 – c. 1778) v Havlíčkobrodsko 15. Havlíčkův Brod a Brno: 1999, s. 110.

[5]             Černušák, Gracian – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenko. Čart Jiří v Česko-slovensko hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, A–L, s. 180 a Benda, František. Vlastní životopis. Praha: 1939, s. 16.

[6]        Benda, František. Vlastní životopis. Praha: 1939, s. 16.

[7]        Klíma, Stanislav Václav. Hudebník z Havlíčkobrodska Jiří Čart (1708 – c. 1778) v Havlíčkobrodsko 15. Havlíčkův Brod a Brno: 1999, s. 12; odkazující dále na Köchel, Ludwig. Die kaiserliche Hof-Musikkapelle in Wien von 1543 bis 1867, Vídeň: 1869, s. 70.

[8]        Dostupné informace o tomto flétnistovi nejsou prozatím známy. Dlabacž, Gottfried Johann. Cžarth Georg v Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teil auch für Mähren und Schlesien. Praha: 1815, s. 303 a Mendel, Hermann – Reissmann, August. Musikalisches Conversations-Lexikon. Eine Encyklopädie der gesammten musikalischen Wissenschaften. Berlín: 1873, vol. III., s. 43.

[9]        ibid.

[10]       Benda, František. Vlastní životopis. Praha: 1939, s. 16–17.

[11]       Ibid., s. 19–20.

[12]       Ibid., s. 20.

[13]       Ibid., s. 21.

[14]       Oleskiewicz, Mary. Quantz and the flute at Dresden: his instruments, his repertory and their significance for the Versuch and the Bach circle. Durham: Duke University, 1998, s. 63; s odkazem na ‚Hofkalendar‘, 1733 a 1735.

[15]       OLESKIEWICZ, Mary v Music at German Courts, 1715–1760. Woodbridge: The Boydell Press, 2011, s. 86; s odkazem na D-Bga, Brandenburg Preussisches Hausarchiv, Rep. 47 No. 305, vol. I, fol. 91r; vol. II, fol. 6v.

[16]       Citace: OLESKIEWICZ, Mary. Ibid., překlad autorky.

[17]          Více např. v Burney, Charles. The Present State of Music in Germany, The Netherlands and United Princes or The Journal of a Tour through those Countries, undertaken to collect Material for a General History of Music. London: 2/1775, s. 102.

[18]       Citace: PELKER, Bärbel v Music at German Courts, 17151760. Woodbridge: The Boydell Press, 2011, s. 139, překlad autorky.

[19]       Zde může být zmíněno dílo Davida Peréze (1711–1778), „Mattutino de’ Morti“, pestrá, extravagantní skladba, známá a populární v době svého vzniku.

[20]       RISM – Répertoire International des Sources Musicales; viz online: http://opac.rism.info/.

[21]       Během druhé světové války byla část kolekce ze Sing-Akademie zu Berlin přestěhována na jiné místo, jehož přesná lokace nebyla známa až do roku 1999. V roce 2001 byla sbírka přemístěna do Berlína a nyní je registrována v databázi RISM-OPAC, což umožňuje získat všechny potřebné informace o současném stavu děl celé kolekce a jejich uložení.

 

Dasa