Author: Redakce

Basklarinet Josefa Horáka, jeho cesta od orchestrálního nástroje k nástroji sólovému

Vojtěch Mojžíš

 

Úvod

Basklarinet byl sestrojen na sklonku 18. století jako orchestrální nástroj rozšiřující klarinetový zvuk do hlubokých poloh. Tak se s ním v polovině 20. století setkal i brněnský klarinetista Josef Horák (1931–2005) v počátcích své profesionální kariéry orchestrálního hráče. Brzy si uvědomil, že rozšířením rozsahu a témbru do hloubky velký klarinet neztratil žádnou z původních předností menších klarinetů (pohyblivost, velký rozsah, široká škála dynamiky a barev), mimo jiné tedy ani schopnost hry komorní a sólové. Nezůstal však jen u tohoto zjištění. Protože se Josef Horák basklarinetu začal věnovat soustavně, brzy objevil i jeho další, dosud ukryté přednosti. Skladatel a publicista Pavel Blatný v jednom ze svých fejetonů označil Horákův nápad sólového basklarinetu za objev století, za Horákův mimořádný přínos do světové pokladnice hudby. 1

V tomto svém příspěvku, mapujícím období od roku 1955 do roku 1963, bych chtěl první Horákovy kroky na cestě k sólovému basklarinetu zdokumentovat a pojednat i o některých důležitých hudebních kompozicích tohoto raného období Horákovy umělecké cesty za sólovým basklarinetem.

Pokračovat

Il matrimonio segreto – inspirativní cesta do italského belcanta

Tento text vznikl na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v rámci projektu Principy italského belcanta v českém prostředí. Teorie a praxe (přípravy k realizaci vybraného titulu) podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT na rok 2019

Damiano Binetti

 

Období sklonku 18. století v operní tvorbě je pro Itálii typické stále sílícím oddělováním komické opery (opera buffa) od vážné (opera seria), jež dlouhá léta platila za jediný oficiální směr operní produkce. Vážná opera čerpá témata převážně z antické historie, zatímco operu buffu charakterizuje zasazení děje do všedního života prostých lidí a měšťanů s využitím stálé přítomnosti postav, které nejlépe dokázaly zachytit okolnosti příběhu (starý měšťan, vychytralá služka, žárlivý manžel).

Žánr buffy se začal formovat na počátku století, jeho hlavním svědkem bylo Teatro dei Fiorentini v Neapoli a následně byl výrazně obohacen tvorbou Carla Goldoniho v Benátkách. Jeho obliba jej rychle vynesla do mnoha evropských měst jako např. Paříž, Petrohrad nebo Vídeň.

Pokračovat

Nový pohled na George Gershwina optikou komponisty či hudebního zpracovatele 21. století v kontextu sekundárního a terciárního sektoru hudební edukace

Petr Vrána

 

Gershwinova hudba jako nezbytná součást uměleckého školství a její význam pro sekundární a terciární stupeň hudebního vzdělávání

Proces výuky hudebních a umělecko-pedagogických oborů na uměleckých učilištích středoškolského a vysokoškolského typu stěží odolává tlaku globálních síťových technologií (např. internetu, sociálních sítí, streamovacích služeb apod.), tím pádem i nezměrnému množství odborně nefiltrovaného studijního a hudebního materiálu. Tento stav skýtá zejména studentům hudebních a umělecko-pedagogických oborů uměleckých a pedagogických škol sekundárního a terciárního sektoru vzdělávání (např. konzervatoří, JAMU, AMU apod.) nejen určitá pozitiva (např. takřka neomezenou svobodu a rozsah výběru notových a studijních materiálů), ale také negativa (např. velké množství zcela nevyhovujícího materiálu vzhledem k požadovanému stupni odbornosti). Přestože příklady hudebního zpracování artificiální a nonartificiální hudby lze v současnosti čerpat z mnoha bibliografických a kybernetických zdrojů, o dostatečné disponibilitě kvalitních transkripcí či hudebního aranžmá komorní hudby pro smyčcové nástroje jsme nuceni zatím stále ještě polemizovat.

Pokračovat

CD Novotný & Ardašev: Schumann, Brahms, Pfitzner

Martina Lánská

 

RADIOSERVIS CR1059-2
Robert Schumann, Clara Shumann, Johannes Brahms, Hans Pfitzner
Robert Schumann: Sonáta pro housle a klavír č. 2 d moll, op. 121; Clara Schumann: Tři romance pro housle a klavír, op. 22; Johannes Brahms: Scherzo c moll pro housle a klavír; Hans Pfitzner: Sonáta pro housle a klavír e moll, op. 27
František Novotný – housle, Igor Ardašev – klavír
Nahráno v srpnu 2019 ve Studiu č. 1 Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech, hudební režie Jiří Gemrot, mistr zvuku Filip Beneš, editor Vít Roubíček.
Celkový čas 76:29
 

Zatím poslední nahrávka dvou předních českých umělců a pedagogů Janáčkovy akademie múzických umění, houslisty Františka Novotného a klavíristy Igora Ardaševa, je věnována dílům Roberta (1810–1856) a Clary (1819–1896) Schumannových, Johannesa Brahmse (1833–1897) a, u nás méně známého, Hanse Pfitznera (1869–1949). Jakousi pomyslnou nití, jež dramaturgicky spojuje převážnou část nového CD, je osobnost houslisty Josepha Joachima (1831–1907). Ten se přátelil s manželi Schumannovými a premiéroval, společně s Clarou Schumannovou, obě první skladby tohoto kompaktního disku. Joachimovým prostřednictvím se též Schumann seznámil s mladým Johannesem Brahmsem, jehož talent upřímně obdivoval. Za povšimnutí rovněž stojí, že první tři díla zde uváděná, pocházejí z roku 1853, tedy z poslední etapy Schumannova života.

Pokračovat

Vydařený debut mladého nadějného klavíristy

Tomáš Kudrna
 
Kamil El-Ahmadieh: Piano recital (Beethoven – Janáček – Brahms)
Celkový čas: 69:57
© 2019
Hudební režie: Aleš Podařil
Zvuk: Jiří Topol Novotný
Produkce: Cordial Musica, z. s.
Nahráno: centrum KALIMETA
Design: ZaReklamou.cz
 

Třebíčský rodák s libanonskými kořeny Kamil El-Ahmadieh se klavíru věnuje od svých pěti let. Po přemístění do Brna absolvoval tamější konzervatoř ve třídě Inny Aslamasové a v současné době studuje JAMU pod vedením Heleny Weiser. Během své kariéry zaznamenal řadu úspěchů na tuzemské i zahraniční scéně. Umělecké aktivity El-Ahmadieha vyústily v loňském roce v realizaci jeho prvního sólového snímku s nahrávkami děl velikánů klasické hudby Ludwiga van Beethovena, Leoše Janáčka a Johannesa Brahmse.

Pokračovat

Varhanní liturgická hudba ve světle církevních předpisů

Jan Steyer

            Úvod 

Většina lidí v naší kulturní oblasti si při zvuku varhan automaticky vybaví atmosféru církevních obřadů. Jsou ale opravdu varhany oficiální nedílnou součástí liturgie, nebo je jejich přítomnost v kostelích pouze záležitostí nepsané tradice? Zmiňují se o varhanách církevní předpisy? Pokud ano, tak v jakém smyslu? Je postavení varhan v liturgii stále stejné, nebo se mění? Následující příspěvek se pokusí odpovědět na všechny tyto otázky. Kromě zmapování situace v Římskokatolické církvi je součástí příspěvku i malá sonda do dalších dvou největších u nás působících křesťanských církví, které ve své liturgii používají varhany – Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské. Pokračovat

Výuka klavírní spolupráce ve Střední Evropě

Marie Papežová Erlebachová 

 

Oblast výzkumu

 Klavírní spolupráce je obor, ve kterém by se měl vzdělávat každý klavírista, protože se s ním ve své profesní kariéře dříve nebo později setká. Vzdělávání v této speciální disciplíně není v České republice rozšířeno natolik, aby pokrylo potřeby budoucích korepetitorů. Na tomto základě vznikla studie, jejímž cílem je zanalyzovat kurikula studijních programů zaměřujících se na klavírní spolupráci ve střední Evropě tak, aby bylo jasně patrné, ve kterých disciplínách by měl být korepetitor vzděláván. Pokračovat

Svatební košile Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů: Komparativní analýza

Markéta Ottová

 

Volba kompozic k analýze a následnému porovnání jednoznačně souvisí s jejich shodným námětem. Řada básní ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena se stala předlohou hudebního díla. Mezi nimi lze nalézt hned trojí uplatnění balady Svatební košile, kterou do formy kantáty zpracovali tři přední čeští skladatelé Antonín Dvořák, Vítězslav Novák a Bohuslav Martinů. 2 Inspiraci v baladě našel rovněž Jan Novák, který vytvořil stejnojmenný balet, v období klasicismu vznikla kantáta Antonína Rejchy, který se nechal oslovit týmž příběhem, avšak v básnickém zpracování Gottfrieda Augusta Bürgera. Příběh, ať už nese jakýkoliv název, evidentně lákal české skladatele ke zhudebnění napříč staletími. Vzhledem ke skutečnosti, že se tři významní (z toho dva dokonce celosvětově uznávaní) čeští autoři rozhodli zhudebnit tutéž báseň, a to formou kantáty, nás zajímalo, jaký přístup který ze skladatelů ke zhudebnění zvolil. Pokračovat

Archetypální symboly v obrazovém cyklu Sonata II (Jarní sonáta) Mikaloje Konstantina Čiurlionise

Martina Štěpánová

Studie vznikla za podpory studentské grantové soutěže specifického vysokoškolského výzkumu Ostravské univerzity SGS01/PdF/2019 Archetypální symboly v díle Mikalojuse Konstantinase Čiurlionse.

1. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis

 

Významný hudební skladatel, sbormistr, pedagog a malíř Mikalojus Konstantinas Čiurlionis zasvětil celý svůj tvůrčí a osobní život rodné Litvě. Přes studia v Lipsku a Varšavě, kde se seznamoval se skladatelskými odkazy evropských předchůdců a velikánů, 2 se v Litvě věnoval hudební sběratelské činnosti, folkloru (od roku 1907, kdy pobýval ve Vilniusu). Byl považován za zakladatele národní kompoziční školy a za jednu z hlavních osobností Litevské umělecké společnosti. V této společnosti aktivně organizoval hudební dění a mimo jiné klasifikoval litevské národní písně. Čiurlionis byl osobností výjimečnou a velmi zajímavou pro svouovnocennou tvorbu v oblastech hudby a malířství. Vedle jeho hudebního skladatelského odkazu nalézáme také četná výtvarná díla. Jeho „renesanční duch“ ve smyslu zájmu o mnohé vědní obory a znalosti z astronomie, kosmologie, náboženství, přírodních věd a filozofie se projevil především ve výtvarném umění, v Čiurlionisově malbě. Ta je plná prvků mystiky, silného psychologického působení, symbolů a především sepjatosti s hudbou. Obrazové cykly obsahují názvy jako Sluneční sonáta, Sonáta hvězd, Hudba lesa. Samotné části cyklu jsou pak Allegro, Andante, Scherzo, Finale apod. Dalším význačným momentem pro identifikaci mezioborové vztažnosti je grafické znázornění hudebních prvků v plošném druhu umění v perspektivě a naopak malebnosti v plynoucí hudbě časem. Čiurlionis je pozoruhodným autorem, kterému není bohužel v české obci věnováno dostatek pozornosti. Pokračovat

Problematika „crossoveru“ na príklade cyklu concerti grossi Beatles go baroque Petra Breinera

Silvia Adamová

 

S pojmom crossover sa stretávame v automobilovom priemysle alebo zvukovej technike ako so známym a zaužívaným na celom svete. V hudbe ale ešte aj dnes ide o nie príliš rozšírený pojem, ktorý sa však do anglických lexikónov hudby dostal už koncom 80. rokov 20. storočia. V súčasnosti po dlhšom zabudnutí zažíva predovšetkým vďaka hudobnej produkcii založenej na spájaní hudobných žánrov a štýlov, opäť renesanciu. 2 V preklade má význam mostu, kríženia, prieniku, prepojenia či priechodu. V slovenskej hudobnej terminológii tento pojem zatiaľ ekvivalent nemá, no najbližšie mu je opäť z cudzích jazykov prebraný pojem fusion, fúzia alebo difúzia. Zatiaľ čo fusion označuje predovšetkým skladby, ktoré syntetizujú štýly rock a jazz, 2 fúzia je všeobecné synonymum pre spojenie, splynutie či zlúčenie. Difúziu považujeme ku crossoveru za najpresnejšie synonymum, nakoľko takisto vystihuje prelínanie, prestupovanie a miešanie rôznych prvkov.

Pokračovat