JAMUSICA

Václav Kramář

Institut ochranné známky patří podle Telcovy systematiky práv duševního vlastnictví 1 TELEC, I. Právo duševního vlastnictví [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 40-41, [cit. 2017-01-15]. Elportál. Dostupné z: <http://is.muni.cz/elportal/?id=790415>. ISSN 1802-128X.  k obchodním, tedy netvůrčím právům průmyslového vlastnictví (spolu kupř. s firemním právem a právem označením původů výrobku) a obchodním právům jiného než průmyslového duševního vlastnictví (sem náleží zvukově záznamové či rozhlasové a televizní právo jako práva související s autorským právem); tyto jsou vedle kategorie tvůrčích práv průmyslového vlastnictví (patentové, vzorové, šlechtitelské, apod.) a tvůrčích práv jiného než průmyslového vlastnictví (právo autorské a právo uměleckých výkonů). Jedná se tedy o obchodní a průmyslový nástroj právní ochrany, sloužící v podnikatelském prostředí k označení služeb či zboží, k prokázání původu a rovněž k odlišení produktů jednotlivých výrobců. Pokračovat

Michaela Ambrosi

Z dnešního pohledu by se mohla zdát podstata zaměstnání hudebníka 18. století spíše neobvyklá. Nezřídka hudebník vedle své muzikantské role zastupoval u dvora hned několik dalších funkcí, někdy až lokajského druhu. Pokud dotyčný patřil ke šťastnějším a byl angažován pouze k hudebním produkcím, zbyl mu často také prostor pro komponování. Povolání svobodného skladatele v českých zemích téměř neexistovalo, avšak toto platilo i v širším evropském kontextu 1. pol. 18. století. Jako jednoho z mála by bylo možné jmenovat Josefa Myslivečka, kterému se podařilo uspět jako opernímu skladateli, přestože nebyl dříve proslaven coby hráč. Změna perspektivy nás opravňuje k myšlence, že ačkoliv sláva hudebníka Jiřího Čarta je v dnešní době minimální, jeho dobové přijetí mohlo být více pozitivní. Pokračovat

Robert Koubek

V rámci studentského projektu specifického výzkumu na Hudební fakultě JAMU vzniká nové souborné vydání klavírních skladeb Jaroslava Ježka. Ježek je širší veřejnosti znám zejména svou tvorbou populárních písní a melodií pro Osvobozené divadlo. Přitom byl na poli artificiální hudby neméně činný, ale jeho osobitý ‚ultramoderní“ 2 CINGER, F – JEŽEK, J. Šťastné blues, aneb, Z deníku Jaroslava Ježka. Praha: BVD, 2006. s. 27.  styl zůstal povětši-nou nepochopen. Pokračovat

2 Název této stati věnované 70. výročí založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a 10. jubileu vzniku Fakulty umění Ostravské univerzity, je záměrně shodný s titulem Janáčkova článku, otisknutém v Národních listech 60, 1920 č. 57, dne 27. 2. 1920. 

Karel Steinmetz

O vybudování vysokého hudebního školství na Moravě usiloval Leoš Janáček už od 80. let 19. století. Svědčily o tom jednak jeho články v Moravské orlici v letech 1885 až 1888, v nichž podrobně rozváděl myšlenku o založení Hudební akademie, 2 Srov. např. článek K organizaci hudebního života v Brně, otištěný v čísle 171 ze dne 29. 12. 1985, publikovaný in: JANÁČEK, L. Literární dílo I. Brno: Editio Janáček, 2003, s. 78–80.  jakési vysoké školy nad konzervatoří a varhanickými školami, pečující především o český moderní skladatelský sloh, jednak žádost o zřízení mistrovské třídy varhanní při brněnské varhanické škole, kterou zaslal Janáček v roce 1907 na vídeňské Ministerstvo kultu a vyučování. 3Srov. KUNDERA, L. Janáčkova varhanická škola a Poláčkovo heslo v Českém hudebním slovníku osob a institucí. Po vzniku samostatného státu v roce 1918, se mu podařilo brněnskou varhanickou školu, v níž byl od roku 1881 jediným ředitelem, přebudovat na konzervatoř a na tomto ústavu pak i zřídit tzv. Mistrovské třídy (jakousi vysokoškolskou nadstavbu konzervatoře 4 Podle zákona číslo 183/Sb. z roku 1920 o zřízení Státní hudební a dramatické konzervatoře – s mistrovskými třídami – tyto třídy navazovaly na konzervatoř a ač měly charakter vysoké školy, právně de facto vysokými školami nebyly, přestože profesory jmenoval do funkce prezident republiky a v čele pražského ústavu stál vždy na rok volený rektor.  ) v oboru skladby a klavíru. 5 Srov. např. PETRŽELKA, I. Janáčkovy mistrovské třídy. In Dějiny hudební výchovy stál (osobnosti, instituce, koncepce). Ostrava: Asociace hudebních umělců a vědců – TC Ostrava, s. 25–30. Profesorem v mistrovské třídě skladby byl jmenován Leoš Janáček a do této funkce v klavírní třídě byl ustanoven po úspěšném působení ve Lvově Vilém Kurz. V těchto mistrovských třídách se vyučovalo v budově brněnské konzervatoře na Kounicově ulici, ale úředně brněnská Mistrovská škola spadala pod konzervatoř pražskou. Pouze přímá výuka profesorů Janáčka a Kurze byla dislokována do Brna. Ale zdejší studenti např. vykonávali zkoušky z ostatních předmětů v Praze (z dějin hudby u prof. dr. Jana Branbergra a z estetiky u prof. dr. Václava Štěpána). Také veškerá studijní agenda těchto brněnských studentů se vedla v Praze. Obě mistrovské třídy v Brně absolvovalo 25studentů, z toho skladbu osm a klavírní hru sedmnáct umělců. Janáčkovy přednášky ve skladebné třídě navštěvovalo navíc devět zájemců, hodiny u profesora Kurze šest účastníků.  Ty se pak Janáček snažil rozšířit o další obory (pro zpěv a housle např. jednal s Emmou Destinovou, Otakarem Ševčíkem 6 Viz korespondence Janáčka se Ševčíkem (srov. PŘIBÁŇOVÁ, S. Hádanka života. Dopisy Leoše Janáčka Kamile Stösslové. Brno: Knižnice Opus musicum, 1990, s. 60), podle níž houslový pedagog neměl o působení v Brně zájem a pak se stal profesorem mistrovské školy v Praze.  i Jaroslavem Kocianem, 7 Srov. PETRŽELKA, I. Janáčkovy mistrovské třídy. In Dějiny hudební výchovy (osobnosti, instituce, koncepce). Ostrava: Asociace hudebních umělců a vědců – TC Ostrava, s. 27–28. Také Jaroslav Kocián se stal později profesorem houslové hry na mistrovské škole v Praze.  jako budoucími profesory této vysoké hudební školy v Brně). Bohužel penzionováním Leoše Janáčka v roce 1925 a pak odchodem Viléma Kurze zpět do Prahy přestaly Mistrovské třídy v Brně existovat. Pokračovat